S novým tisíciletím i nová rizika světové ekonomiky

V kanadské Ottawě se bude o víkendu konat zasedání guvernérů Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky. Hlavním bodem je diskuse o vyhlídkách světové ekonomiky po teroristickém útoku na Spojené státy. Schůzka je náhradou za zrušené výroční zasedání, které se mělo konat původně koncem září ve Washingtonu, ale bylo z bezpečnostních důvodů zrušeno. O tom, zda se vůbec jednání (s mnohem omezenější účastí) bude konat, nebylo dlouho rozhodnuto. Avšak rychle se zhoršující situace v ekonomice a potřeba diskuse, jak tomu čelit, nakonec přispěly k tomu, že se koná.

Tabulka názorně ukazuje, jak rychle letos zpomalil růst ve světové ekonomice. Za povšimnutí stojí především následující skutečnosti: Za prvé zpomalení hospodářského růstu je velmi synchronizované; dochází k němu ve většině vyspělých i rozvojových zemí, byť v odlišné intenzitě. Za druhé zpomalení globálního růstu bylo patrné již před 11. zářím. Za třetí teroristický útok na Spojené státy a následné dopady na důvěru spotřebitelů a podnikatelů vedly k dalšímu výraznému oslabení poptávky a hospodářského růstu. Za čtvrté mezi výjimky z tohoto trendu patří tranzitivní ekonomiky střední Evropy, Rusko, Indie a Čína.

Předběžnou představu o dopadu teroristického útoku na světovou ekonomiku je možné si učinit s pomocí porovnání projekcí konsenzu soukromých analytiků z letošního srpna a října. Projekce globálního růstu byla snížena z 1,7 procenta před útokem na 1,2 procenta po útoku. K nejvýraznějšímu snížení projektovaného růstu došlo přirozeně v USA, ale také v Asii, jejíž vývozci jsou značně závislí na americkém trhu. Naopak růst české ekonomiky tato událost zatím neovlivnila. Dopad teroristického útoku na globální růst se projeví ještě výrazněji v příštím roce, protože ovlivní celý rok, a nikoli pouze čtvrté čtvrtletí jako letos. Od října byla navíc zveřejněna celá řada nových negativních ekonomických dat. Proto je pravděpodobné, že projekce růstu budou dále sníženy.

Prudké zpomalení růstu vyvolalo rychlou reakci hospodářské politiky. Americká centrální banka (Fed) snížila úrokové sazby z 6,5 na dvě procenta - nejnižší úroveň za posledních 40 let. Podobně reagovala celá řada dalších centrálních bank, byť poněkud méně agresívně. Netradičně flexibilně byla ve Spojených státech použita rovněž fiskální politika. Katastrofická událost umožnila rychle dosáhnout politické shody a schválit dodatečné rozpočtové výdaje. Disciplinovaná makroekonomická politika 90. let, která přispěla ke snížení inflace a k růstu rozpočtových přebytků, umožnila v okamžiku krize výrazně uvolnit měnovou i fiskální politiku s cílem podpořit ekonomickou aktivitu, aniž by došlo k negativní reakci finančních trhů.

Avšak zatímco toto uvolnění měnové a fiskální politiky bylo zcela na místě, otázkou je, nakolik bude efektivní při stimulaci růstu v následujících měsících. Ve světové ekonomice, a především ve Spojených státech, existuje značný přebytek investičních kapacit, které byly instalovány v očekávání mnohem rychlejšího růstu poptávky. Tyto přebytečné kapacity se musí nyní přizpůsobit mnohem pomalejšímu růstu poptávky a během tohoto období bude omezena schopnost nízkých úrokových sazeb stimulovat nové investice. Právě z důvodu tohoto přizpůsobování klesalo již tempo hospodářského růstu před teroristickým útokem. Podobně omezená může být také schopnost fiskální politiky stimulovat poptávku. V dobách zvýšené nejistoty a rostoucí nezaměstnanosti je pravděpodobné, že mnohem větší část dodatečných příjmů v důsledku fiskálního stimulu (nižší daně, zvýšená podpora v nezaměstnanosti apod.) bude spíše uspořena než utracena.

Při globálním zpomalování hraje navíc stimulace domácí poptávky mnohem větší úlohu než v situaci, kdy je zpomalení růstu omezeno na malý počet zemí. Aby bylo zřejmé proč, porovnejme současnou situaci s asijskou krizí v letech 1997 - 98: V období, kdy došlo k prudkému poklesu růstu v asijských ekonomikách, pokračoval nadále rychlý růst ve Spojených státech. Měny asijských zemí výrazně znehodnotily, což spolu s rychlým růstem poptávky v USA podpořilo výrazně jejich vývoz, který hrál podstatnou úlohu v následném oživení. Nyní je situace odlišná. V okamžiku, kdy růst zpomaluje ve většině zemí, podobné (na vývozu založené) oživení růstu není možné. Růst světového obchodu se v letošním roce téměř zastavil, ačkoli ještě v roce 2000 rostl o 12 procent. To znamená, že jednotlivé země se musí v mnohem větší míře spoléhat na stimulaci domácí poptávky, chtějí-li oživit hospodářský růst.

Pro aktivní použití měnové a fiskální politiky hovoří v současné době také skutečnost, že ve světové ekonomice se výrazně zmenšilo riziko inflace - souběžně s tím, jak vzrostlo riziko další akcelerace hospodářského poklesu. Jedním z důvodů klesající inflace je již zmíněný přebytek výrobních kapacit v řadě zemí. Prudký pokles globálního růstu vedl rovněž k poklesu cen většiny surovin. Po 11. září poklesla dokonce i cena ropy. V situaci obecně nízké poptávky a intenzívní konkurence mají firmy velice omezenou schopnost zvyšovat ceny. Výsledkem je, že dochází k prudkému poklesu inflace. Např. ve Spojených státech poklesly ceny výrobců v říjnu o 1,6 procenta, což je největší pokles od roku 1947, kdy začaly být ceny sledovány.

S tím, jak se míra očekávané inflace přibližuje k nule, klesá schopnost měnové politiky stimulovat ekonomiku prostřednictvím negativních reálných úrokových sazeb (nominální sazby minus očekávaná inflace). Podle pravidelného průzkumu očekávání spotřebitelů prováděného University of Michigan očekávali v listopadu američtí spotřebitelé, že se spotřebitelské ceny zvýší během příštích 12 měsíců pouze o 0,4 procenta. Z toho důvodu se reálné úrokové míry ve Spojených státech snížily mnohem méně, než o kolik snížil Fed sazby nominální. Prudké zpomalení růstu nominálního HDP má taktéž za následek zvýšené náklady na splácení dluhu, neboť splátky se v nominálním vyjádření nemění a dluhová služba tak ujídá rostoucí podíl příjmů firem a domácností. Deflace, která trápí již několik let Japonsko, se stala po zářijových událostech pojednou více než teoretickou zajímavostí. Světová ekonomika má ještě k deflaci daleko a centrální banky mají prostor pro další snižování úrokových sazeb. Avšak prudké zpomalení růstu i inflace v globálním měřítku si zaslouží při jednáních v Ottawě přiměřenou pozornost.