Roční schodek dosáhne letos asi 150 miliard korun

Zahraniční obchod České republiky zpomaluje tempo svého růstu

V prvním pololetí t. r. se česká ekonomika odvíjela ve znamení pokračujícího ekonomického oživení. Svědčí o tom růst HDP, průmyslové produkce i stavebnictví. Zvýšila se však inflace a schodek zahraničního obchodu.

Marián Vávra, Petr Dufek

Zahraniční obchod vykazoval na počátku roku značnou meziroční dynamiku a jeho saldo se za prvních šest měsíců meziročně zvýšilo o asi 11 mld. Kč na 53,3 mld. Kč. Tento výsledek byl bezesporu ovlivněn vysokými tempy růstu exportu a importu, která byla patrná již od listopadu 1999 až do dubna 2001. Údaje o zahraničním obchodu za květen a červen však ukazují na značné zpomalení tempa růstu korunového exportu i importu. Nejdrastičtěji se to projevilo v obchodní výměně s naším nejvýznamnějším obchodním partnerem - se SRN. Tato skutečnost vyvolává obavu z dalšího vývoje zahraničního obchodu ČR, jehož výsledky se přímo promítají v růstu HDP.

Export zůstává za možnostmi

Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující export v běžných cenách patří zahraniční poptávka. Z našich experimentálních propočtů založených na relativně dlouhodobé ekonometrické analýze vyplývá, že reakce našeho vývozu na růst zahraniční poptávky je méně než proporcionální. Odhadujeme, že růst zahraniční poptávky o 1 % se projeví zvýšením českého exportu o 0,9 %. Lze říci, že ČR zatím nedokáže plně využít růstu světového obchodu. Situace se postupně zlepšuje, což souvisí především s přílivem zahraničního kapitálu, který vede k vytváření nových konkurenceschopných produkčních kapacit na našem území. Příchod zahraničních investorů však nemá z hlediska obchodní bilance krátkodobě jednoznačně pozitivní vliv.

Mezi další faktory, jež ovlivňují export, patří cenový diferenciál a směnný kurs. Devizový kurs je zásadní determinantou především pro export zboží s nízkou přidanou hodnotou, neboť přímo ovlivňuje cenovou konkurenceschopnost výrobců. Podíl tohoto exportu však postupně klesá, což vytváří naději, že náš export bude v budoucnu méně kursově citlivý.

Z hlediska exportu je pro nás klíčové euro (resp. DEM), protože se v něm realizuje přibližně 70 % našeho exportu, zatímco v případě dolaru jde pouze o necelých 15 % (z toho pětinu představuje reexport surovin, jako je ropa a zemní plyn). Vezmeme-li v úvahu, že ČR většinu vývozu realizuje v EUR, je třeba věnovat pozornost nejen korunové dynamice exportu, ale také eurové. Např. v květnu t. r. vzrostl korunový export do EU meziročně o "pouhých" 15,7 % (v červnu o 7,0 %), ale díky apreciaci koruny vůči euru vzrostl květnový eurový vývoz o 23 % (resp. o 13,1 %), což s ohledem na vývoj v EU a zejména v SRN vytváří méně negativní obraz.

Import není dost pružný

Determinantou, jež podstatným způsobem ovlivňuje dynamiku dovozu, je tzv. importní náročnost exportu. Abychom byli schopni vyvézt zboží s vyšší přidanou hodnotou (což je žádoucí), musíme dovézt nejen primární suroviny, ale také velké množství komponent. Z odhadnutých rovnic vyplývá, že importní náročnost je v případě ČR asi 0,75 (tj. s růstem exportu o 1 % vzroste import o asi 0,75 %). Silný příliv přímých zahraničních investic (PZI) v posledních letech, hlavně ve formě tzv. investic na zelené louce, krátkodobě pravděpodobně ještě způsobí růst importní náročnosti asi na 0,8. Z našich výpočtů vyplývá, že jen za posledních 6 čtvrtletí se zvýšila asi o 2,5 procentního bodu (p. b.).

Jak ukazuje vývoj zahraničního obchodu v posledních dvou letech, celkový dovoz v běžných cenách je velmi citlivý také na cenové pohyby primárních surovin (ropa a zemní plyn) a na kurs USD, v němž je placena většina surovinových dovozů. Zejména surovinová závislost vede k úzké cenové elasticitě našeho dovozu (-0,2), kdežto v případě exportu činí asi -0,6. Export reaguje daleko citlivěji na změnu relativních cen než dovoz. Důležitým faktorem dovozu je domácí poptávka, ať už konečná či investiční, jež se v posledních dvou letech podílí na jeho dynamice z asi 20 %.

Zahraniční obchod a ekonomický růst

Vývoj schodku obchodní bilance v letošním roce může skrývat některá úskalí související především s vývojem cen surovin, s domácí a zahraniční poptávkou. Zdá se, že průměrná cena ropy by se v r. 2001 mohla pohybovat v rozmezí 25 - 27 dolarů za barel, takže saldo v této skupině (SITC 3) by již dále nemělo zvyšovat vnější nerovnováhu české ekonomiky. Nicméně zlepšení ve skupině se bohužel ve zlepšení celkové obchodní bilance neprojeví proporcionálně. "Uspořené" zdroje totiž budou při relativně silné domácí poptávce pravděpodobně alokovány do spotřeby, především investiční, jež je z části kryta dovozem.

Poptávka, ať už domácí nebo zahraniční, bude působit nejen na saldo v běžných cenách, ale také na netto export ve stálých cenách, jež je součástí HDP. Růst zahraniční poptávky bude pravděpodobně letos podstatně slabší než v r. 2000, což souvisí především s oslabením tempa ekonomického růstu v USA, Kanadě, ale také v EU, resp. v SRN. Z našich propočtů vyplývá, že snížení tempa růstu HDP v EU, resp. v SRN o 1 p. b. sníží tempo růstu HDP v ČR o asi 0,2 p. b. V případě zemí OECD je dopad na snížení tempa růstu českého HDP přes 0,3 p. b. Ještě na počátku r. 2001 se předpokládal růst v SRN okolo 3 %, ale poslední predikce institutu IFO odhaduje tempo německého HDP na 1,2 %. Oslabení tempa růstu v SRN zbrzdí tedy růst HDP v ČR asi o 0,35 p. b.

Domácí poptávka je dovozně náročná

Vliv rostoucí domácí poptávky bude pro růst HDP pozitivní, nicméně ne zcela jednoznačně. Významná část spotřeby a hrubé tvorby kapitálu (investic) je přímo či nepřímo spojena s dovozem. Růst soukromé spotřeby o 1 % se může podílet na růstu HDP přibližně o 0,25 p. b. V případě hrubé tvorby kapitálu je tento příspěvek ještě nižší (0,1 p. b), protože v poslední době velmi rychle roste dovoz strojů a zařízení (spojený mj. s přílivem zahraničního kapitálu). Investice v tuto chvíli sice nemají příliš velký důchodový efekt, ale jsou důležité z hlediska tvorby nových a moderních kapacit, jež by měly ve střednědobém horizontu působit proexportně a zároveň snížit již zmiňovanou importní náročnost exportu.

Vnější nerovnováha a hospodářská politika

ČR jako malá, otevřená a surovinově závislá ekonomika by měla generovat ekonomický růst nikoliv pouze domácí spotřebitelskou poptávkou, ale především čistým vývozem. Tempo růstu exportu by tak muselo ve stálých cenách předstihovat tempo růstu importu o více než 10 %, což je v dané situaci málo pravděpodobné. Dosažení tohoto cíle vyžaduje snížení importní náročnosti exportu na hodnotu asi 0,6 %, což je otázka spíše několika let než čtvrtletí. Tento fakt je nepříjemnou realitou pro tvůrce hospodářské politiky. Ti mají při řešení vnější nerovnováhy značně svázané ruce. Jinou cestu než budování konkurenceschopných kapacit pomocí přílivu zahraničního kapitálu a rozsáhlých investičních pobídek lze ztěží najít.

Řešit vnější nerovnováhu monetární, resp. fiskální restrikcí je sice v extrémních případech možné, nicméně není to řešení systémové. Řeší se tím následek a nikoliv příčina problému. Monetární restrikce, jež by byla spojena pouze s mírným růstem základních úrokových sazeb, může vyvolat nebo urychlit přizpůsobení (apreciaci) kursu koruny vůči jiným měnám a prohloubit deficit obchodní bilance. Podle našich propočtů má apreciace kursu CZK/DEM (EUR) o 1 % negativní dopad na růst HDP (přes objem exportu a importu) asi 0,1 p. b. Navíc poptávkový efekt při růstu úrokové míry (např. o 1 - 2 p. b.) je relativně sporný. Podle našeho názoru je značná část spotřebitelské poptávky necitlivá vůči menším změnám v úrokových sazbách. Investiční poptávky, kterou nyní vytvářejí zahraniční investoři, by se to dotklo rovněž relativně málo. Dovoz surovin a komponent pro produkci exportních výrobků je nezbytný. Monetární politika, i v systému plovoucího kursu, má při řešení vnější nerovnováhy omezené možnosti.

Komplikace fiskálu

V případě fiskální politiky je situace neméně komplikovaná. Přibližně 70 % výdajů je tzv. mandatorních, tedy zákonem stanovených a státem garantovaných. Fiskální restrikce, tak jak ji známe z roku 1997, spočívá v nevyplacení 13. platů zaměstnancům ve veřejné správě (resp. zmrazení růstu mezd), v seškrtání investičních výdajů atp. Neřeší příčinu rozsáhlého systému sociálních a důchodových dávek, jež mají multiplikační poptávkové dopady. Změnit trend vývoje zahraničního obchodu ČR směrem k poklesu deficitu obchodní bilance bude v podmínkách rostoucí domácí poptávky a zpomalující se zahraniční poptávky velmi obtížné. Nepřeceňujme proto výsledky obchodní bilance za poslední dva měsíce, které byly příznivější než ve stejném období minulého roku. Svůj odhad schodku zahraničního obchodu pro letošní rok ve výši 150 mld. Kč proto ponecháváme beze změny a předpokládáme, že vliv čistého exportu (tj. rozdílu vývozu a dovozu zboží a služeb) na HDP ČR bude letos negativní.

Autoři jsou analytici ČSOB