Půda se nebude v unii prodávat snadno

Řada Čechů se obává, že po vstupu do EU skončí jejich půda v rukou cizinců. Takové obavy nyní rozptýlil rozsudek Evropského soudního dvora. Podle něj smí cizinec koupit zemědělskou půdu v jiné zemi EU, jen pokud na ní udrží zemědělskou výrobu. Samozřejmě je nutné, aby v zemi platily zákony, které předepisují, že každý prodej takové půdy musí předem schválit úřady. Na tuto povinnost narazila Margaretha Ospeltová z Lichtenštejnska. Vlastnila asi čtyřhektarovou usedlost v rakouském Vorarlbergu a jednoho dne se rozhodla, že ji převede na lichtenštejnskou nadaci SWF. I když Lichtenštejnsko není členem unie, patří k jejímu volnému trhu, a proto se i na jeho občany vztahují unijní pravidla o volném prodeji půdy cizincům. Jenže když majitelka požádala o úřední souhlas s převodem, tvrdě narazila. Rakouští úředníci poukazovali na skutečnost, že i když paní Ospeltová na svém statku nikdy nepracovala, až dosud aspoň pronajímala jeho půdu okolním sedlákům. Jenže nadace SWF nemá ve svém statutu žádnou zmínku o zemědělské činnosti, a tak se úřady obávaly, že půda skončí bůhvíjak. S odkazem na "veřejný zájem" proto odmítly převod povolit a paní Ospeltová se s nimi začala soudit. Prohrála. Evropský soudní dvůr sice uznal, že úřední schvalování prodejů a převodů půdy omezuje volný pohyb kapitálu v EU, zároveň však evropští soudci rozhodli, že úřady tím "sledují cíle veřejného zájmu, které v zásadě jako takové ospravedlňují taková omezení". Pro útěchu aspoň soud navrhl smírné řešení: pokud nadace změní svůj statut a zaručí se, že bude dál pronajímat půdu okolním sedlákům, snad by se převod dal provést. Evropský rozsudek přichází asi rok poté, co skončila tvrdá bitva o prodej půdy mezi unií a uchazeči. Ti chtěli co nejdéle bránit tomu, aby občané z jiných částí unie mohli volně skupovat jejich půdu.