O příštím rozpočtu chce vláda jednat

Před několika dny předložila vláda Poslanecké sněmovně svůj návrh státního rozpočtu na příští rok. Již před časem se některé parlamentní strany k tomuto návrhu vyslovily negativně, aniž ovšem znaly nejenom jeho podrobnou strukturu, ale i jeho základní kontury. Věřím, že v nadcházejících dnech dojde k seriózní odborné diskusi nad tímto vládním návrhem. Jsme připraveni zúčastnit se takovýchto jednání, neboť chceme pro rozpočet získat podporu, a to lze jen tak, že o něm budeme jednat. Jsme připraveni i k jeho určitým korekcím, i když jsme přesvědčeni, že jako celek stávající vládní návrh v zásadě odpovídá současným právním a ekonomickým možnostem.

Na rozdíl od minulých dvou rozpočtů, které akcentovaly prorůstové impulsy, je návrh rozpočtu na příští rok zaměřen spíše na udržení dosaženého a s novými impulsy nepočítá. Současný rozpočtový návrh bych proto charakterizoval jako rozpočet zajišťující (a musím zdůraznit, obtížně zajišťující) běžné potřeby. Mnohé rozvojové záměry, které vláda původně uvažovala, totiž musely být radikálně omezeny. Jsem přesvědčen, že jsme předložili sněmovně návrh úsporného rozpočtu, který přispěje k udržení stabilního ekonomického prostředí v příštím roce. Z povahy věci je nutno zachovat dlouhodobější stabilitu finančních toků do konkrétních oblastí. To je třeba si uvědomit i vzhledem k rizikům konjunkturního vývoje ve světě.

Nepominutelné potřeby

Konstrukce návrhu státního rozpočtu pro rok 2002 se opírá o čtyři základní pilíře. Jde především o snížení deficitu běžného hospodaření (tj. bez operací státních finančních aktiv) na deset miliard korun. Dále je nezbytné zajistit finanční pokrytí všech zákonem stanovených (tedy mandatorních) výdajů, které v návrhu rozpočtu tvoří 55,6 procenta celkových výdajů. Nezbytný je také záměr zajistit přiměřené zdroje pro realizaci vládních výdajových priorit. A konečně jde o restrukturalizaci a restrikci valné části ostatních výdajových položek z hlediska jejich efektivnosti a přínosu pro plnění úkolů vyplývajících z vládního programového prohlášení.

Obecně se dá říci, že výdaje pro většinu ministerstev nebudou vyšší než v letošním roce, neboť musíme v první řadě pokrýt mandatorní sociální výdaje. Ty (především z titulu valorizací) meziročně vzrostou o zhruba 19 miliard korun. Vzhledem k našim závazkům vůči spojencům v NATO by mělo dojít k mírnému navýšení rozpočtu Ministerstva obrany. Posílen bude i resort vnitra vzhledem k potřebám zvýšení vnitřní bezpečnosti státu a v souvislosti s předpokládanými výdaji s pořádáním summitu NATO na podzim 2002 v Praze. "Přidáno" dostane rovněž justice, která potřebuje kromě jiného i peníze na realizaci soudní reformy, jejíž nedokončení považuje již dlouhodobě za problém také Evropská unie. Jde o jednu z důležitých institucionálních reforem, jejímž cílem je mj. zrychlení soudních procesů a tudíž lepší vymahatelnost práva. Přes navýšení rozpočtové kapitoly ministerstva školství nebudou zdaleka pokryty všechny potřeby v této oblasti.

Tyto priority jsou často i prioritami ostatních politických stran. Většina ministerstev však dostane méně než letos. Musím říci, že jsme původně (Ministerstvo financí) usilovali o ještě větší snížení výdajů, ale museli jsme uznat, že další pokles již není možný, neboť by byl ohrožen i běžný chod resortů.

Peníze z privatizace

Aby byly pokryty alespoň základní rozvojové záměry ve vybraných oblastech (armáda, vnitro, spravedlnost, školství, ochrana životního prostředí), museli jsme sáhnout k výjimečnému řešení, kterým je zařazení i malé části budoucích výnosů z privatizace do rozpočtových příjmů ve výši 25,2 miliardy korun. Navrhujeme je použít k překlenutí nerovnováhy mezi příjmy a výdaji u tzv. důchodového účtu. Zahrnutí příjmů z privatizace umožňuje zákon o velké privatizaci; i předchozí vlády si příjmy z privatizace pomáhaly při doplňování rozpočtových příjmů. Například v letech 1993 až 1995 bylo z Fondu národního majetku převedeno do státního rozpočtu celkem 35 miliard korun.

Vláda do rozpočtových příjmů také zahrnula 20,4 miliardy korun z deblokace ruského dluhu. I to je nám vytýkáno jako nestandardní a nejisté řešení. Musím však zdůraznit, že teprve současná vládní administrativa podnikla rozhodnější kroky pro úhradu alespoň části našich nebonitních vládních pohledávek v Rusku. Na základě dosavadního stavu jednání s ruskými partnery jsem přesvědčen, že nejde o nejistý příjem.

Také některé další zdroje rozpočtových příjmů jsou označovány za nerealistické, když jsou zpochybňovány naše kroky ke zvýšení výkonnosti daňových a celních orgánů či zefektivnění správy spotřební daně, nebo záměry prodeje nepotřebného majetku Ministerstva obrany či Ministerstva dopravy a spojů. Kritici těchto záměrů však spíše demonstrují neznalost konkrétních opatření a kroků. Nejsme nezodpovědní, a proto musím odmítnout názory, že vláda počítá se zvýšením příjmů, ke kterému buď nemůže dojít vůbec, nebo je málo pravděpodobné. Bylo by korektní, kdyby tito kritici exaktně a seriózně prokázali, které příjmy a v jaké míře jsou podle nich nerealistické.

Příjmy mohou být jen odhad

O příjmové stránce navrhovaného rozpočtu je možné samozřejmě diskutovat. Ale opravdu nevím, z jakých údajů vycházejí ti, kteří tvrdí, že vláda v rozpočtovém návrhu na příští rok nadhodnotila daňové příjmy. Podle současného stavu plnění daňových příjmů a příjmů ze sociálního pojištění v letošním roce se domnívám, že letošní rozpočtové příjmy budou naplněny, i když v jejich struktuře dojde k odchylkám jak v kladném tak záporném směru. Daňové příjmy rozpočtu (ale i příjmy z pojistného na sociální pojištění) jsou vždy jen vysoce kvalifikovaným odhadem a nemyslím si, že by očekávané odchylky plnění rozpočtových předpokladů svědčily o nějakém výrazném či dokonce, jak je někdy naznačováno, záměrném nadhodnocení či špatně provedeném odhadu.

Lze tedy snad říci, že si před rokem při přípravě letošního rozpočtu vláda podhodnocením celkových daňových příjmů záměrně vytvářela jakousi rezervu? Takovýto nesmysl dnes nikoho ani nenapadne, ale úplně shodná argumentace je ze strany kritiků vlády směle použita při charakterizování budoucnosti. O jaké argumenty se tito kritikové opírají, na základě jakých propočtů docházejí k takovýmto závěrům, není zřejmé.

Ale zpět k oněm nestandardním rozpočtovým příjmům. Plně souhlasím s tím, že započítání příjmů z privatizace či z deblokace části ruského dluhu nepochybně nemůže být v budoucnu běžnou praxí. Je nesporné, že bez výrazných změn veřejných financí se státní rozpočet bude v následujících letech sestavovat ještě obtížněji než letos. Východiskem z takovéto zděděné rozpočtové praxe musí být rychlé pokročení ve směru celkové reformy veřejných financí. Také v tomto ohledu je nutno vést co nejširší odbornou diskusi, a to zejména proto, že podmínkou pro formulování i realizaci této reformy je dosažení co nejširšího politického konsensu.

Bylo by chybou, kdyby seriózní a věcné projednávání vládního návrhu státního rozpočtu na příští rok bylo nahrazeno pouze předvolební agitací. V každém případě je však třeba najít cestu rozumného kompromisu, jehož výsledkem bude přijetí zákona o státním rozpočtu na rok 2002. Rozpočtové provizórium by totiž v konečném důsledku neprospělo nikomu a byl by to rovněž nedobrý signál do zahraničí.