NYT: Zemědělství se v Rusku stává výnosným sektorem podnikání

Na farmě Rogovatoje, která se rozkládá na 12 000 hektarech úrodné půdy a pastvin na jihovýchodě Ruska, dochází ke změnám. Vedení farmy nakupuje nové zařízení: švédskou dojící linku z nerezavějící oceli, dánský mlýn na mouku, nové americké a ruské kombajny. Pro 50letou dojičku Tamaru Želnikovovou se šátkem na hlavě a v holínkách, je však největším vylepšením kousek betonu. "Toto", ukazuje žena pod nohy při odchodu od svých krav do umývárny, "bývalo bahno". Betonový chodník, který pozvedl Želnikovovou a ostatní dojičky z hnoje, je symbolem nenápadných, ale hlubokých změn, které vstupují do ruského obrovského zemědělského sektoru. Poprvé za téměř sto let začínají brát ruští podnikatelé obdělávání půdy jako výdělečnou činnost. A dokonce jako výnosnou činnost. "Ti, kdo mají peníze, nyní investují do zemědělství", říká Jevgenija Serovová z institutu tranzitního hospodářství v Moskvě, která se na tento sektor specializuje. "Toto je v ekonomice velmi jasný trend a je motivovaný obchodem". Důkazem je stoupající roční sklizeň obilnin - asi 83 miliónů tun, která připomíná úroveň před rozpadem sovětského systému družstev. Patrné je to rovněž na rozvíjejícím se novém trhu se zemědělským náčiním: americký výrobce zařízení John Deere uvádí, že tržby v Rusku tento rok vzrostly desetinásobně. Někdejší družstva přebírají ruští podnikatelé a snaží se o jejich oživení. První zisky se očekávají do několika let. Na počátku 20. století patřilo Rusko mezi největší světové vývozce obilnin, ale za sovětských dob se stalo čistým dovozcem. Přestože přebytek úrody je v letošním roce relativně malý a pravděpodobně neovlivní evropské a americké producenty, mnoho analytiků očekává, že objem přebytků v Rusku v nadcházejících letech vzroste společně s investicemi do zemědělské půdy a s exportní kapacitou. Rusko stále zůstává dovozcem masa a mléčných produktů, ale domácí produkce rovněž stoupá. Je zatím příliš brzy označit tento vývoj za obrat, ale odráží to první velké pozitivní změny v sektoru, který patřil v desetiletí po pádu komunismu a zániku Sovětského svazu mezi nejchudší a nejméně reformované. Kolektivní systém, který prosadil na venkově diktátor Josif Stalin na přelomu 20. a 30. let minulého století, přinesl mechanizaci a úspory. V 70. a 80. letech se ale systém začal rozpadat, stal se ztrátovým a neefektivním. Po roce 1991 zanikla síť zásobování a odbytu a stát, oslabený chaosem ekonomického přechodu, stáhl svoji finanční pomoc. Družstva, která nesměla prodávat půdu, ani si na ni půjčovat peníze, nemohla platit své účty a vyplácet mzdy. Neplacení zaměstnanci začali brzy rozkrádat všechno - od mléka přes naftu až po součástky na traktory. Mnoho se jich také přestěhovalo do měst. Do roku 1998 zkrachovalo podle odhadu 84 procent ruských družstev a během posledního desetiletí byla třetina ruské zemědělské půdy jednoduše opuštěna. V současné době zakládají podniky různé zemědělské holdingy, přestože ruský parlament ještě neschválil legislativu, která by umožnila přechod vlastnictví zemědělské půdy do jiných rukou. Podle společnosti Metalloinvest, která v loňském roce investovala 70 miliónů dolarů na převzetí 24 farem ve třech ruských regionech, je tato činnost hodná rizika a zcela jistě se vyplatí. Devalvace rublu před třemi lety vyhnala nahoru ceny dovážených potravin a uvolnila trh pro domácí výrobce. Daňové úlevy pak umožnily prodávat zemědělskou produkci potravinovému průmyslu. Podle Jurije Kosťukova z vedení společnosti Rusagro je největším problémem sehnat zodpovědné pracovníky. Firma už vzdala najímání místních lidí na důležité pozice a poohlédla se po nich v Izraeli. "V těchto družstvech bylo všechno špatné, počínaje vedením. Nebyla tam žádná disciplína, motivace byla nulová", říká Kosťukov. Překážky přetrvávají, noví investoři se budou muset vypořádat i se sociálním dědictvím sovětských časů - kolchozy totiž provozovaly také školy a poskytovaly některé sociální služby. Semenářské družstvo v Kurské oblasti například musí platit pohřby za nuzné usedlíky. "Děláme to, co si můžeme dovolit, abychom neztratili ty, kteří jsou schopní a ochotní pracovat - malé opravy ve škole, částečné financování dodávek plynu domácnostem", vypočítává manažer družstva Alexej Košenkov. "Z obchodního hlediska je to ale bláznovstí" doplňuje. Mezi významné investory do sektoru zemědělství, avšak ne jediné, patří bohaté energetické a metalurgické firmy. Některé z nich možná časem zjistí, že si vzaly příliš velké sousto.