Neoficiální překlad projevu komisaře EU Franze Fischlera při zahájení Grüne Woche

Vzhledem k mnoha změnám je zapotřebí, aby letošní veletrh Grüne Woche byl označen za "přelomový". Nicméně loňský rok byl současně přelomovým i pro sektor zemědělství. Bohužel, kdykoliv se média zmínila o tomto sektoru, často přinášela negativní informace. BSE a SLAK jsou jedněmi z nejvýraznějších příkladů.

Ve světle těchto krizí se řada lidí chová, jako kdyby za všechno mohla SZP a vyzývají k jejímu úplnému zrušení, jejímu transformování do programu zachování přírody a nebo alespoň k obnovení její kontroly státem. Ptám se sám sebe, zda tito lidé domýšlejí následky.

Opravdu si myslí, že by potraviny byly levnější? Není pravděpodobnější, že zvláště kvalita by utrpěla v důsledku další industrializace? Zcela samostatně by měla ponechána otázka, zda snížit či nikoliv farmářské ceny, a zda by měla být fakticky ponechána na vůli spotřebitelů.

Je pravdou, že by se poté zemědělství stalo konkurenceschopnějším? Není pravděpodobnější, že bychom zaznamenali další růst státních dotací ke škodě nás všech?

Zůstala by tvář Evropy - venkova a krajiny - stejná nebo by těžká technika zmařila snahy našich lidí o zachování přirozeného životního prostředí?

Samozřejmě, že zemědělství musí být konkurenceschopné. Ale nezapomeňme, že hospodářsky upadající farma nemůže zajistit žádné ekologické služby. Připusťme, že by vše bylo regulováno volným trhem "pneumatik", ale ne v situaci, když hovoříme o udržitelné výrobě potravin a péči o krajinu. Vzpomínám si na rčení "Pryč s průmyslovými farmami". Přesto bez SZP nestalo by se uvažování o efektivnosti a snižování nákladů novým sloganem a nevedlo by k negativním důsledkům jako je koncentrace zemědělství v nejvýhodnějších oblastech?

Výzva se neomezuje jen na zrušení SZP. Dalším sloganem bylo "Odnárodnění SZP". Co to znamená? Znamená to, aby rozdělování prostředků určených na rozvoj venkova, bylo řešeno na regionální úrovni?

V tom případě s tím souhlasím. To je přesně to, o co naše politika usiluje: rozhodování a stanovování priorit bude probíhat na regionální úrovni a nikoliv v Bruselu, nikoliv na úrovni ústřední vlády. Za každou cenu se musíme vyhnout tomu, aby neexistovalo 15 nebo vbrzku 25 soupeřících agrárních politik.

SZP je lepší než její mediální ohlas. Přesto bychom neměli přehlížet výsledky našich vlastních reforem. Dopad Agendy 2000 je teprve nyní skutečně pociťován. Omezili jsme rozdíl v našem rozpočtu v částce vynakládané na podporu trhu z 91% na 28% za poslední desetiletí. V současnosti vynakládáme 62% v porovnání s tehdejšími 9% na přímé platby zemědělcům. Novou oblastí je rozvoj venkova. Nyní se ptám: Které jiné odvětví hospodářství bylo připraveno a ochotno podstoupit tak významné změny v uplynulých deseti letech?

Otázkou proto nemůže být, zda bychom měli podporovat zemědělství, ale jak bychom to měli udělat. Tuto otázku musíme mít stále na paměti.

To mám na mysli, když říkám, že reforma je procesem.

To máme na mysli, když říkáme, že "musíme zaměřit zemědělskou politiku na spotřebitele".

To máme na mysli, když používáme odpudivý technokratický výraz "multifunkčnost".

Budeme nadále usilovat o rozvoj SZP. Ze střednědobého hlediska bude další příležitostí zpráva, kterou máme předložit za pouhých pět měsíců. Nicméně nehodlám jít do podrobností, protože vím, že zemědělci nemohou počítat s velkým obchodem s vejci, která ještě nejsou snesena. Ale jsem potěšen a vděčen za všechny myšlenky a podněty, které jsem obdržel. Paní Künast, vy zvláště jste velmi aktivní v tomto ohledu a můžete si být jista, že Vaše náměty, stejně jako náměty ostatních, bereme velice vážně.

Již nyní mohu uvést: "Do roku 2006 a dále bychom neměli přestat v odstraňování slabých míst naší Agendy 2000. Pokud můžeme věci zlepšit, měli bychom tak učinit rychle, jelikož váhání málokdy vede ke zlepšení stavu.

Dnes bych se chtěl zvláště zaměřit na současný největší projekt v Evropě - rozšíření.

Kde jinde než v Berlíně by bylo vhodnější hovořit o tomto problému? Berlíňané zřejmě mají největší zkušenost z toho, co rozdělení Evropy skutečně znamená. Za posledních deset let jsme byli svědky toho, jak rychle bylo toto umělé rozdělení překonáno. Svobodné volby a fungující demokracie se staly hlavním směrem rozvoje kandidátských zemí. V celé Evropě byl nastolen mír a svoboda, což nám všem prospívá.

Také v hospodářském sektoru lidé z kandidátských zemí uskutečnili, v průběhu pouhých několika let, přechod z plánované na tržní ekonomiku. Také míra ekonomického růstu byla znatelně vyšší než v členských státech EU. V kandidátských zemích byl za posledních deset let zaznamenán růst ekonomiky v průměru o 3,7% ročně ve srovnání s pouhými 2,1% v členských státech EU za totéž období. Kandidátské země tak zaznamenávají pozoruhodný pokus o dostižení.

S nástupem nového roku začala rozhodující etapa jednání o rozšiřování. Koneckonců chceme dokončit jednání s nejpřipravenějšími kandidáty do konce letošního roku. Pokud budeme dodržovat časový rozvrh, nové členské státy, které splní dohodnuté podmínky, se budou moci již zúčastnit příštích voleb do Evropského parlamentu v roce 2004. Podle našich nejnovějších zpráv kandidátské země opět dosáhly chvályhodného pokroku v loňském roce. Nicméně nelze zapomínat na skutečnost, že řadu věcí je ještě třeba udělat.

Veřejná diskuse o zemědělských aspektech rozšíření často vyvolává doje, že jde pouze o otázku peněz, přidělování dotací a kvót. chtěl bych se však zeptat: Uspělo by rozšíření, pokud bychom se dohodli o přímých platbách a rozsahu produkčních kvót? Ne, dámy a pánové, skutečná výzva bude spočívat v dlouhodobém zachování venkova v celé Evropě. Bylo by zcela mylné věřit, že můžeme jednoduše aplikovat současnou SZP přímo na kandidátské země v den, kdy vstoupí do EU. Výchozí pozice jsou prostě příliš vzdálené. Ve střední a východní Evropě se komunistická hospodářská politika přednostně zaměřovala na rozvoj měst a těžkého průmyslu. Rozvoj venkova byl přehlížen. Počínaje historickým obratem ve střední a východní Evropě města jako Varšava nebo Praha rozkvétají, avšak venkovské oblasti stále více a více zaostávají jak z hlediska ekonomického, tak i sociálního. Neexistuje odpovídající infrastruktura a nejsou tam odpovídající příležitosti pro vzdělávání a školství. Zvláště pro mladé lidi tam nejsou perspektivy.

Domníváte se, že tyto strukturální problémy mohou být jednoduše řešeny uplatňováním SZP? Ne, dámy a pánové, nemůžeme přehlížet 40 let zcela odlišného rozvoje. Místo toho musíme být připraveni k poskytování větší pomoci - dokonce poskytování větší finanční pomoci - v zájmu celkové a udržitelné politiky rozvoje venkova v nových členských státech, než je tomu v případě současných členských států. Pokud se nám nepodaří vytvořit pracovní příležitosti ve venkovských oblastech, restrukturalizace zemědělství nepovede k ničemu jinému než nezaměstnanosti a další destabilizaci venkova.

Je zcela jasné, že zásadní zlepšení struktury venkova nemůže být uskutečněno ze dne na den. Věci potřebují čas. To je důvod, proč jsme vypracovali přípravné programy a proč i po přístupu je zapotřebí období, během něhož budeme postupně aplikovat SZP v kandidátských zemích.

Rozšíření rovněž znamená naučit se využívat nových příležitostí a čelit novým rizikům. To se vztahuje jak na členské státy EU, tak i na kandidátské země - a znovu opakuji - nedá se toho dosáhnout ze dne na den. Pokud se máme vyhnout obchodnímu otřesu, nemůžeme odkládat liberalizaci trhu až do skutečného termínu přístupu. Z toho důvodu jsme také uzavřeli bilaterální obchodní dohody a usilujeme nyní o jejich rozšíření.

Tato skutečnost sama o sobě umožní rozvoj stabilních trhů, reakci našeho potravinářského průmyslu na jejich rozvoj a příslušné plánování investic, a pro zemědělce v obou případech rozvoj ziskového produkčního mixu.

Nepotřebujeme pouze dobré analýzy a nápady pro budoucí rozvoj, ale měli bychom rovněž zvážit systém podpory investic, zpracovatelství a marketingu. To je dalším důvodem, z hlediska střednědobého pohledu, proč bychom měli zvážit, zda či nikoliv bychom měli ve větší míře využívat zemědělského rozpočtu pro uskutečnění těchto opatření.

Podívejme se nyní dále, co se stane po přístupu. Strukturální změna v kandidátských zemích si vyžádá určitý čas a musíme vzít v úvahu také skutečnost tolik diskutované otázky přímých plateb. Co by se stalo, kdyby systém přímých plateb byl plně aplikován už v první den přístupu do EU? Za prvé by to znamenalo další podporu k zachování existujících struktur, a za druhé bychom riskovali sociální nepokoje, protože by zemědělci rázem vydělávali znatelně více než ostatní lidé v tomtéž regionu. Pokud nemáme bránit zásadním strukturálním změnám zaváděním přímých plateb, musíme o ně usilovat postupně. Zde nejde o porušení principu SZP, že SZP je jedinou možností pro EU. Logicky vzato, musíme tedy poskytnout novým členským státům jasnou představu toho, kdy přímé platby dosáhnou v těchto zemích stejné úrovně jako u současných členů EU.

V tomto kontextu bychom měli zvážit, zda či nikoliv, v tomto počátečním stádiu, odpovídá administrativní břemeno přímých plateb vypláceným prostředkům. Určitý druh "zjednodušených pravidel" by mohl být pro přechodné období zvážen. To nic nemění na skutečnosti, že kandidátské země se musejí plně zapojit do SZP.

Dámy a pánové,

nadcházející rok bude rozhodujícím pro zemědělskou politiku Společenství. Vstupujeme do rozhodující fáze jednání o přístupu, přičemž budeme provádět střednědobé hodnocení Agendy 2000. To však není zdaleka všechno. S našimi partnery ve WTO jsme se nedávně dohodli na zahájení Rozvojového kola v Dauhá a musíme se nyní rovněž rozhodnout o postupu v rámci tohoto Kola.

Rozšíření, střednědobé hodnocení Agendy a WTO: jsou to úplně rozdílné výzvy? Ne, stojíme před jednou jedinou výzvou. Vypracovat, mít udržitelnou politiku zemědělství a venkovského společenství skrz celou Evropu. Takový cíl by před námi měl stát v tomto roce.

V této souvislosti jsem rád, že mám letos znovu příležitost zúčastnit se Grune Woche. Tato výstava je významné fórum pro výměnu názorů. Proto bych chtěl poděkovat organizátorům a přeji alespoň srovnatelný počet návštěvníků jako v loňském roce.

Děkuji za pozornost.

Berlín, 10.1. 2002, v předvečer zahájení mezinárodního veletrhu zemědělství a potravinářství Grüne Woche