Mezinárodní schůzky zemědělců mají smysl

Mezinárodní schuzky zemedelcu mají smysl

ANALÝZA

Praha - Takrka po všech liniích ruzných seskupení se zemedelci priclenovaných státu snaží setkávat. V poslední dobe se frekvence jejich schuzek zvyšuje a není težké hledat odpoved na otázku, proc tomu tak je. Cítí, že v agrárním sektoru mají velmi podobné problémy. Až na Polsko hospodarí v Madarsku, Ceské republice a Slovensku na vetších výmerách, mají stejne nízké dotace od státu, radu let nemohou pocítat ani s financní podporou z rozpoctu Evropské unie a z minulosti nemají zrovna nejlepší zemedelské zákony. Nedovedou se zatím dost dobre bránit tlaku agrárních produktu, dotovaných Unií, a tím konkurenceschopnejších. Celá jedenáctka priclenovaných zemí si uvedomuje, že táhnout za jeden provaz bude pro ni nutné. Vyplynulo to nejen z nedávného pražského setkání agrárních stran devíti zemí pripravujících se na vstup do Unie. O spolecném programu "priclenovaných" se jednalo i v Brne. Tam se setkali ctyri zástupci agrárních komor - Poláci, Madari, Slováci a Ceši. Tématem uvedených jednání je vždy legislativní rámec agrární problematiky z hlediska nutné shody s Unií a potom podpurný program Unie s názvem Sapard. Jeho prostrednictvím by totiž smerem k priclenovaným zemím mely z Unie priplynout první peníze. Do Ceské republiky mírí každorocne zhruba 800 milionu korun. Každá zeme ale pro tento úcel musí vypracovat programy, na než by mely peníze jít. V tomto bode Ceská republika byla první v detailním vypracování priorit, na než peníze z Unie pujdou. Má se podporit zlepšení veterinární péce ve zpracovatelských potravinárských provozech, zmírnit utrpení zvírat pri velkokapacitním ustájení, nahradit klecové chovy a rošty ve stájích jinou technikou a jmenovat lze dál. Stejne tak postupují i okolní státy a budou se stále více ve svých zemedelských programech približovat. Vstup do Unie se totiž podle posledních vyhlášení nekterých komisaru nebude brát a posuzovat separátne, ale jednotným metrem. Zatím se vetšine priclenovaných státu sice nelíbí, že za vzor má sloužit polské zemedelství, i to si priclenované státy mezi sebou vyjasnují, a to drív, než dojde ke vstupu do Unie. Je jen dobré, že od nevládních organizací z Evropské unie prichází pomoc ve forme vzdelávacích programu, které mají jednotlivým zemím predestrít ruzné další možnosti, hledání sama sebe v jednotném agrárním rámci Unie.

Eugenie Línková