Kučera: Samotné dotace problémy našeho zemědělství nevyřeší

Agrární noviny (Agroweb) 29.10.1999

Kucera: Samotné dotace problémy našeho zemedelství nevyreší

Naše zemedelství je opravdu v težké situaci. Dosti velkou merou se o to postarala nejednoznacnost zemedelské politiky státu. Mezi hlavní nástroje zemedelské politiky patrí práve politika dotacní. Bohužel práve tato dotacní politika se zacala od roku 1995 mírne a od roku 1997 velice intenzívne zamerovat na rešení ekonomických problému našich zemedelských subjektu formou poskytování plošných výrobních podpor a dotací.

Plošné podpory a dotace ale nereší prícinu vzniklých problému a dá se ríci že fungují presne proti dlouhodobým zájmum tech subjektu, kterým jsou poskytovány. Príkladu mohu uvést mnoho. Snad postací jen dva. Až do roku 1997 byly do likvidace nadvýroby mléka investovány z rozpoctu približne 1,1 mld. Kc. V tomto roce se ale zhoršily inkasní podmínky producentu mléka, predevším zhoršením vyjednávací pozice prvovýrobcu po vstupu obchodních retezcu na náš trh. Tehdejší ministr Lux chtel kompenzovat opoždování plateb a snižování cen za mléko plošnou dotací na podporu chovu mlécných krav. Celkové dotace na mlécnou problematiku se tak z 1,1 mld. Kc za rok zvýšily v roce 1998 na 1,9 mld. Kc a v roce 1999, pri gradování této politiky ministrem Fenclem dokonce na 2,6 mld. Kc. Dotace se tak zvýšily témer 2,4 krát, ale prvovýrobci jsou na tom v podstate ješte hur, zpracovatelé taky. Navíc, peníze poskytované prvovýrobcum jako kompenzace prodloužené doby splatnosti a snížené ceny umožnily ješte vetší prodloužení realizovaných plateb od zpracovatelu k prvovýrobcum, ješte vetší snížení cen a vyšší závislost prvovýrobcu na této dotaci. Takže tyto financní prostredky nejenom že nic nevyrešily, ale naopak jenom ztížily možnost vyrešení celé situace. Druhý príklad je z obrácené funkce. V roce 1989 bylo naše zemedelství dotováno z 55 % hodnoty své produkce státními dotacemi. Do roku 1995 došlo k rasantnímu snížení techto podpor na hodnotu 15 %. Zákonite došlo ke snížení celkové produkce vyrábené za státní dotace, ale efektivita výroby v zemedelství stoupla o 43 % a produktivita práce témer o 100 %. Významným zpusobem tedy vzrostla konkurenceschopnost našich podniku smerem k zahranicí. Když se podíváme na pokracování techto krivek, zjistíme, že v letech 1998 a 1999, kdy dochází k opetovnému zvyšování celkových dotací do zemedelství, se soucasne s tím zhoršuje efektivita prvovýrobcu. Na zemedelskou politiku CR pred vstupem do EU existují dva zcela odlišné názory.

Levicové strany prosazují názor, že je nutné nejdríve zvednout úroven podpor na úroven, kterou dostávají zemedelci v zemích EU. Tím pádem prý budou mít zemedelci vetší príjmy a na základe nich si sami zvýší svoji konkurenceschopnost, protože až budou mít vetší príjmy, budou se moci restrukturalizovat. Snad je zbytecné rozebírat, že je to argument falešný, že pokud má nekdo dostatecné príjmy tak není nucen hledat rezervy, není nucen se restrukturalizovat a zvyšovat svoji konkurenceschopnost nebo uvažovat o jiném podnikatelském zamerení. Je to jen cesta, jak pres dotace podniky ovládat a prímo nebo neprímo rídit. Samozrejme, že tato cesta nese urcité ovoce. Je to cesta, kdy podniky hledají cesty a cesticky k ministrovi, cesta hledání zpusobu, jak získat techto dotací co nejvíce a práve pro ministra, který se snaží o závislost podnikatelu na jeho osobe nebo strane, kterou zastupuje, je to cesta užitecná. Pravicové strany se snaží prosadit cestu opacnou. Nezvyšovat plošné dotace, prípadne ješte prevést tyto dotace do jasných investic na podporu zamestnanosti, efektivity výroby a údržby krajiny nevýrobním zpusobem. A teprve po dokoncení restrukturalizace podniku, po nastartování jasné snahy o zvyšování prirozené konkurenceschopnosti, lze uvažovat o zvyšování podpor. Práve tato cesta je v naprostém souladu s doporuceními od pracovníku EU a Svetové banky, je i ve vecném zájmu dobre hospodarících subjektu a v bytostním zájmu našeho zemedelství. Ale z pochopitelných zájmu tato cesta není v rétorice zástupcu podprumerne hospodarících subjektu a tech, kterí mají svoji "cesticku" k dotacím vyšlapanou. Musíme si uvedomit, že to bude práve jen a jen prirozená konkurenceschopnost našich podniku, která bude rozhodovat o prežití ci neprežití našich podniku po vstupu do otevrené konkurence s farmári EU. A pro zvyšování této prirozené konkurenceschopnosti bychom meli podrídit veškeré používání nástroju zemedelské politiky. Bez ohledu na to, že se na první pohled zdá tato cesta tvrdá a bolestná. Každý celoplošný populistický krok, který vede k zachranování tech horších a nejhorších podnikatelu, zároven ubírá šanci zdravému podnikatelskému jádru na "evropské prežití" nebo prípadnou expanzi po vstupu do EU.

Také zelená nafta je jednou z plošných podpor. Je mechanismem, který nevybízí k vyšší konkurenceschopnosti podniku, ale naopak jim umožní zase o nejaký cas prežít v nezmenené forme. Jako jedna z plošných podpor tak zase jenom výhledove poškodí práve ty, kterým bude poskytnuta zvýšením závislosti na státní pokladne, daních a rozhodování státních úredníku. Meli bychom vyslyšet ekonomy z EU a Svetové banky a prehodnotit celou zemedelskou politiku, predevším zcela zmenit dotacní systém. Meli bychom okamžite presmerovat všechny použitelné finance zemedelského resortu tak, aby stimulovaly zvyšování konkurenceschopnosti podniku v produkcních oblastech a aby umožnily v méne príznivých a nepríznivých oblastech reálný prechod z intenzívní výroby na extenzívní cinnosti, zamerené na údržbu krajiny. Tak, jak se blíží termín možného vstupu do EU, tak se nám velice krátí cas na realizaci techto zmen. Obávám se, že práve ti, co nejvíce kricí, že se snaží o co nejrychlejší vstup do EU vlastne zpusobují, že takovýto vstup do EU muže být pro naše zemedelství smrtelný. Meli bychom si uvedomit, že po vstupu do EU se nás nebude nikdo ptát, jak jsme utráceli peníze v minulých letech. Bude pouze rozhodovat, jestli naše zemedelské podniky budou konkurenceschopné a prežijí ve volné souteži, nebo nebudou konkurenceschopné a neprežijí. Každý normální rozumný zemedelec ví, že je hloupost, aby mu bral stát 100 Kc v daních jenom proto, aby mu mohl dát 80 Kc v dotacích. Každý rozumný zemedelec potvrdí, že nechce žádné dotace, když mu už konecne zajistíme normální, predvídatelné podmínky k hospodarení. Je škoda, že zdravý selský rozum zcela absentuje v rade hlav, které o našem zemedelství rozhodují nebo tvrdí, že zájmy zemedelcu hájí. Silný danový a dotacní prerozdelovací systém státní správy již jednou naše zemedelství vrhl z úrovne vyspelé Evropy mezi rozvojové zeme. Jen blázen nebo hlupák delá stejnou chybu podruhé. Bohužel soucasný ministr se rešení skutecných prícin vzniklých problému vyhýbá. Zakrývat tyto problémy novými dotacemi je cesta zdánlive hezká, ale vede do pekel.

Miloslav Kucera, stínový ministr zemedelství