Haná? Zatím se podobá nehostinné Sahaře, říká sedlák

MF Dnes 31.1.2000

Haná? Zatím se podobá nehostinné Sahaře, říká sedlák

Vojnice - Na důležitá rozhodnutí potřebuje člověk většinou delší dobu. Soukromému zemědělci Františku Běhalovi z Vojnic na Olomoucku však stačilo jen pár vteřin na to, aby oželel dvanáct tisíc korun ročního zisku. Rozhodl se, že na hektaru hanácké černozemě přestane pěstovat řepku nebo sladovnické ječmeny a vysadí na něm les. A to jen proto, aby v budoucnu poskytl potravu a útočiště pro zvěř a Haná se alespoň u Vojnic přestala podobat nehostinné Sahaře. "Za poslední desetiletí z krajiny na Hané zmizela zeleň, člověk se nemá na co dívat a země přichází o plíce," obhajuje nevýhodnou investici sedlák. Přijde o zisk, ale pokud nezíská na sazenice dotace od státu nebo Evropské unie, je odhodlaný koupit si je za své. "První dřevo z tohoto lesa bude těžit až třetí čtvrtá generace. Já budu rád, když stromy dorostou do výšky dvou tří metrů a do lesíka se začne z okolí stahovat srnčí," říká. Nápad vysadit les uprostřed lánů Hané vznikl při komplexní pozemkové úpravě, která v katastru obce probíhá v posledních letech. Při "šíbování" s pozemky odborníci však nevyprojektovali jen les, ale i dva asi dvoukilometrové pásy zeleně ve svahu, aby z nich voda nestékala dolů do vesnice. Přeskupení obecních pozemků umožní vybudovat kolem vesnice obchvat a traktory i další zemědělská technika přestanou špinit silnice v obci. "Když se pozemkové úpravy projednávaly, přišel za mnou architekt a povídá, že v tom důlku pod Lipkami by měl být les. Že tam stéká ze svahu voda a drží se delší dobu. Tři vteřiny jsem na něho hleděl a pak jsem řekl, tak jo. Zalapal po dechu. Určitě nečekal, že to půjde tak lehce," vzpomíná Běhal. "Okamžitě jsem si uvědomil, že právě v tomto místě je přirozené stávaniště zvěře. Stahuje se tam na noc, protože je tam více než jinde chráněna před nepohodou," popisuje sedlák, co se mu v těch třech vteřinách přehnalo hlavou. Stovky stromů a keřů začne Běhal sázet na podzim. V těchto zeměpisných šířkách by to měl být les smíšený, a tak kromě jehličnanů bude shánět i rychle rostoucí jívy a topoly, které časem nahradí kvalitnější duby a buky. Aby měla zvěř zdravý chrup, parohy a celkově se dobře vyvíjela, potřebuje šestnáct druhů keřů. Od maliníku až po jeřáb. "Jakmile pozemek osázíme, okamžitě ho oplotíme, aby zvěř na jaře nespásla všechny rašící pupeny. Zajíce, bažanty a koroptve sem vypustíme dva roky po výsadbě," plánuje dál Běhal. To, že jeden z největší sedláků v okolí dal kus pole zvěři, sousedy nepřekvapilo. "Všichni vidí, co se mnou les a zvěř dělá," říká muž. Vzdát se pole kvůli lesu také není první převratné rozhodnutí, které v posledních letech udělal. Když na počátku devadesátých let přišel o úřednické místo a manželka se nechtěla odstěhovat z bytu v panelovém domě do gruntu na vesnici, zděděného po rodičích, pořídil si novou ženu, zplodil po padesátce dva syny, skoupil pole v okolí a začal sedlačit. Říká, že v šestnácti vzplál pro holky a motory, po padesátce ho bere už něco jiného. Bývalý úředník dokonce oprášil i staré přísloví: Kdo má pole, má mít i pušku. "V lesích na Šumpersku dnes trávím každou volnou chvíli, a když se vracím do Vojnic, je mi smutno, že tady nemá zvěř podmínky k životu. Když na jaře jedete po poli a vidíte bažanta ve svatebním hávu, to je přece nádhera. Zkrátka beru za svý, jak ta krajina kolem vypadá. Co na tom, že to bude něco stát."

HELENA VACULOVÁ