Ekonomická úroveň je rozhodujícím kritériem

Vstup do EU nám může pomoci opět se zařadit mezi vyspělé země

S blížícím se rozšířením Evropské unie začíná stav ekonomiky kandidátských zemích hrát stále významnější úlohu. Ovlivňuje jak možnosti využití nových příležitostí, tak i schopnost čelit existujícím rizikům.

Růžena Vintrová

Spojení ekonomik nestejné úrovně vyvolává vždy určitá rizika pro obě strany. Míra těchto rizik se odvíjí od dosaženého stupně reálné konvergence ekonomiky, tj. od přiblížení ekonomické úrovně kandidátských zemí k průměrné úrovni celého společenství. Ekonomickou úroveň přitom nelze žádným, jakkoliv intenzívním úsilím "vyjednat". Je dána předchozím dlouhodobým historickým vývojem a volbou vhodné strategie, zaměřené na prioritu ekonomického růstu v průběhu transformačního období.

Pozice České republiky

Pomineme-li Maltu a Kypr, deset kandidátských zemí střední a východní Evropy dosahuje v průměru jen 38 % ekonomické úrovně zemí EU-15, měřené HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Země "jižního křídla" EU a Irsko, které při minulých vlnách rozšiřování patřily k ekonomicky nejslabším, dosahovaly při svém vstupu kolem 60 % tehdejšího průměru členských zemí EU (50 % Portugalsko, 60 Řecko a Irsko, 70 Španělsko).

Při nadcházejícím rozšiřování je tedy nutno počítat s problémy jiného řádu než kdykoliv předtím. Potenciální problémy jsou zmírňovány tím, že podíl přistupujících zemí na celkovém ekonomickém výkonu společenství je malý. Tvoří zhruba 10 % celkového HDP EU-15 v paritě kupní síly. Zhruba stejnou kategorii ekonomické vyspělosti, jakou představovaly svého času země "jižního křídla", tvoří z dnešních kandidátských zemí pouze ČR a Slovinsko s dosahovanými 60 %, resp. 70 % ekonomické úrovně EU. Maďarsko a Slovensko dosahují kolem 50 % a Polsko 40 %. Bulharsko, Rumunsko i Pobaltské země jsou na tom ještě hůře, jejich HDP na obyvatele se pohybuje ve vztahu k průměru zemí EU-15 mezi 20 až 40 %. Současná vyšší ekonomická úroveň ČR je dána výhradně lepší výchozí pozicí, neboť v průběhu transformace se při pomalejším ekonomickém růstu relace vůči EU i ostatním kandidátským zemím zhoršovala.

Příklad irského tygra

Ztráta pozice je nejvýraznější vůči dynamicky se vyvíjejícímu Irsku, s nímž byla ČR ještě v r. 1990 téměř na stejné úrovni (kolem 70 % průměru EU). Nyní "keltský tygr" průměrnou úroveň EU již o pětinu přesahuje. Irský příklad je inspirující proto, že mezera vůči sousedním ekonomicky nejvyspělejším zemím EU je u nás nyní asi stejně velká jako na Irských ostrovech v době jejich připojení. Irské úspěchy nelze ovšem zdaleka připsat jen novým možnostem v rámci evropského společenství, jak lze usoudit např. podle srovnání s méně úspěšným Řeckem. Zasloužila se o ně mj. i volba vhodné dlouhodobé strategie, zaměřené na využití možností "nové ekonomiky" při široké podpoře zvyšování kvalifikace pracovních sil a vzdělanosti obyvatelstva.

Některé specifické možnosti, usnadňující rychlé překlenutí existujícího "gapu", má i ČR. Je to zejména geografická blízkost k nejvyspělejším zemím EU. Díky společným tradicím vzdělanosti a průmyslového rozvoje je usnadněno rychlé přizpůsobení k rozvoji sousedních vyspělých ekonomik, zpočátku alespoň v pozici komplementární ekonomiky se subdodavatelskými funkcemi. O úspěchu v překlenutí mezery v ekonomické úrovni dlouhodobě rozhodne, podobně jako v případě Irska, především volba vhodné ekonomické strategie, zaměřené na využití příznivých předpokladů v technické a technicko-inženýrské zdatnosti obyvatel pro rozvoj náročnějších sektorů "nové ekonomiky".

Ekonomická úroveň závisí na vybavenosti země výrobními faktory, zejména na kvalifikaci pracovních sil, na kapitálové vybavenosti a investičních možnostech, úrovni výrobních technologií, jakož i na schopnosti restrukturalizace podle nových tržních podmínek, dané systémovým a institucionálním uspořádáním, které spolurozhodují o výsledné produktivitě práce i souhrnné efektivnosti výrobních faktorů.

ČR a zpráva OSN o rozvoji

V rámci kandidátských zemí patří ČR k zemím s nejvyšším HDP na obyvatele. Odpovídá to i jejímu pořadí v technické, technologické i sociální infrastruktuře. Souhrnně to vyjadřuje poslední zpráva OSN o lidském rozvoji (Human Development Report) zaměřená především na rozvoj světových technologií. ČR zaujala v rámci 72 hodnocených zemí 21. místo v sousedství Španělska a Itálie (z kandidátských zemí je na 1. místě). S 12% podílem high-tech na celkovém vývozu patří mezi první třicítku zemí. Ve výzkumu a vývoji oceňují zahraniční investoři především kvalifikaci pracovníků v sektoru mobilní komunikace a internetových řešení. Zvlášť vysoký je zde počet telefonů (téměř 5 mil. mobilních a necelé 4 mil. pevných linek pro tři čtvrtiny domácností). Odhadují se 2 mil. uživatelů internetu. Z kandidátských zemí je zde nejvyšší hustota silniční a železniční sítě.

Investiční kapacitu země charakterizuje vysoká míra investic i národních úspor, pohybující se po celou dobu transformace mírně pod 30 %. Objem investic na obyvatele v mezinárodních cenách je na úrovni téměř 80 % úrovně EU, zatímco v Polsku představuje méně než 30 % a v Maďarsku 35 %. Stupeň ekonomické rozvinutosti země charakterizuje i relativně nízký podíl agrárního sektoru na počtu pracovníků, srovnatelný s vyspělejšími členskými zeměmi EU.

V dlouhodobém horizontu jsou kvalitativní faktory konkurenční schopnosti významnější než prostá podpora cenové konkurenceschopnosti, založené na nízkých mzdách a nízkém kursu koruny. V krátkodobém časovém horizontu se ovšem nelze ani faktorů udržujících cenovou konkurenční schopnost předčasně vzdávat. Mohou být užitečné při překonávání možných výkyvů po vstupu do EU, spojených s nedostatečnou konkurenční schopností některých tradičních výrob a s vyrovnáváním cenových hladin. Důkladné zvážení proto vyžaduje např. orientace na rychlé přijetí eura, které by zablokovalo možnost pružného přizpůsobování měnového kursu.

Podmínkou využití nových příležitostí při vstupu do EU je důsledně pokračovat v odstraňování výrazného zpoždění v institucionální konvergenci, nahromaděného v období transformace. Jde především o prosazení vynutitelného právního systému, konstituování dobře rozvinutého finančního sektoru i reformu státní správy a soudnictví. Překlenutí mezery v ekonomické úrovni vůči EU vyžaduje zachovat a zdůraznit prioritu ekonomického růstu v hospodářské strategii v předvstupním období i v prvních letech po vstupu do EU. Jde o určitý posun důrazu, neboť až do nedávna lze za specifický rys transformační strategie, uplatňované v ČR, označit spíše jednostranné soustředění na makroekonomickou stabilizaci při nedostatečné podpoře ekonomického růstu. Rychlé stlačení inflace bylo v takové situaci vykupováno zpomalením přirozených přizpůsobovacích mechanismů a v důsledku toho i pomalejším průběhem restrukturalizace než v ostatních tranzitivních zemích. Česká ekonomika se tak sice vyznačovala méně než poloviční mírou inflace ve srovnání s Maďarskem nebo Polskem, zato však rosta v rámci kandidátských zemí (vedle Rumunska) nejpomaleji. K obratu dochází až při překonávání recese a obnovování ekonomického růstu v posledních letech. Při vhodné strategii lze prosadit optimistický scénář, podle kterého by ČR rychle dohnala zpoždění, vzniklé v období čtyřicetiletého odtržení od vývoje vyspělé části světa, a znovu se tak zařadila mezi ekonomicky rozvinuté evropské země.

Autorka je vedoucí týmu studie Sociální a ekonomické dopady vstupu ČR do EU