Česko bude teď mít cestu do EU horší

Slovenský úspěch v jednání s EU je český problém. Rychlý pokrok unijních rozhovorů se Slováky a dalšími státy "druhé skupiny" prohlubuje pocit, že Češi váznou, ztrácejí a propadají se na spodní příčky uchazečů, někam do sousedství zapomenutého Rumunska a Bulharska. Za rok totiž Praha udělala tři viditelné kroky k unii, zatímco Slováci jich udělali šestnáct a další také nezaháleli. Lotyši a Litevci dokončili jednání o čtrnácti či patnácti z 31 témat, na nichž se musí každý uchazeč před svým vstupem dohodnout s EU. Samozřejmě, jak zdůraznil švédský velvyslanec při EU Gunnar Lund, počet dojednaných témat "není bezchybný a automatický metr pokroku v jednání". Ale jak vzápětí dodal, "je to asi to nejlepší, co máme". S tím, jak Litevci, Lotyši a Slováci dohánějí a předhánějí v počtu dojednaných kapitol Čechy, proto roste psychologický tlak na Prahu. Tak jako nad každým jiným uchazečem i nad ní se totiž vznáší Damoklův meč v podobě otázky: Budou Češi v unii mezi prvními?

Boj o první místo

Pro většinu uchazečů je politickou prioritou být v první skupině přijatých zemí. Nejde tu jen o prestiž - země, které vstoupí jako první, budou mít největší vliv na to, jak bude unie nakládat s chudými novými členy, jaké jim dá výhody a úlevy. Ti, kdo zůstanou pozadu, musí počítat s tím, že se tomu musí přizpůsobit a že narazí na odpor svých šťastnějších konkurentů, kteří budou své výhody bránit stejně tvrdě, jako to dnes dělají Španělé. S tímto psychologickým tlakem se snad čeští diplomaté a politici vyrovnají - vědí, že žádná země ještě nemá dojednáno všech 31 kapitol a že konec není na dosah. Horší však je, že nová situace dává nové šance unijní diplomacii. Jak uvedl výmluvný švédský velvyslanec, "vyjednávání je soutěž mezi kandidáty". V této soutěži se zatím potvrzuje "návod" generálního ředitele pro rozšíření EU Eneka Landabura. Ten odrazoval uchazeče od žádostí o různé výjimky z pravidel EU: rozšíření prý "může být urychleno s těmi kandidáty, kteří nebudou žádat mnoho přechodných období".

Bez výjimek

Řada zemí už značně omezila počet žádostí o výjimky, mezi nimi i Češi. Ti, kdo nežádají o nic, nebo skoro o nic, ale postupují v rozhovorech rychleji než ostatní, kteří chtějí tvrdě vyjednávat. Mezi "rychlými" je třeba Slovinsko. To se prudce vyšvihlo před Čechy, s nimiž bylo ještě nedávno na stejné úrovni. I Litva naznačila, že může dále omezit počet žádostí o dočasné úlevy. A to je nebezpečí pro Čechy i další, kteří pak musí čelit otázce EU, proč chtějí tu či onu výjimku, když to jiní nechtějí. Touto cestou může unie vynucovat ústupky. "V neformálních rozhovorech se to už projevilo," připustil český vyjednavač Pavel Telička.

Kdo dostane dotace

Unii však nic nebrání, aby to použila i formálně. Třeba proti Polsku, které bojuje o dotace pro své zemědělce. Není těžké postavit ho před jednoduché dilema: buď bude trvat na dotacích hned po vstupu (což část uchazečů tak naléhavě nežádá) a bude jednat déle než jiní, nebo vstoupí do EU spolu s prvními. Z těchto problémů nachází česká diplomacie jediné východisko. "Pokud by některé země začaly 'utíkat' a pokud by unie podle toho hodlala rozhodnout o kandidátech pro první vlnu rozšíření, můžeme se podle toho vždy zachovat," tvrdí její hlavní vyjednavač a zároveň soudí, že "tato situace nenastává". Až nastane, budou Češi zřejmě nuceni upustit od všech požadavků, které nebudou naprosto nutné. Tuto chvíli může nástup zemí druhé skupiny jen přiblížit.