České zemědělství se konečně dostalo ze ztrát

Přes dílčí nepřízeň počasí byla letošní celková sklizeň obilovin největší od roku 1991. Jak celkovým objemem - 7,11 miliónu tun základní obilniny, 340 000 tun kukuřice a 14 000 tun ostatních obilovin, tak průměrným výnosem, který dosáhl 4,59 tuny na hektar. Je to pokračování trendu z loňského roku, kdy se zemědělství poprvé dostalo z červených do černých čísel. 3,5 - 4 miliardy zisku nepředstavuje sice tak významný efekt, ale přesto je to příznivý signál. Ministr zemědělství Jan Fencl tvrdí, že největší zásluhu na tom má dobře postavená agrární politika a její realizace. Jeho oponenti soudí, že naopak tato politika směřuje do pekel a cestu jí tam vydláždí vstup do Evropské unie.

OTÁZKA: Můžete komentovat část letošní hodnotící zprávy EU, která se týká zemědělství.

Hodnotící zpráva Evropské komise je potvrzením správného principiálního postavení naší agrární koncepce. Jsme připraveni splnit veškeré podmínky, které nyní musí splňovat členské státy Evropské unie a rovněž předpokládáme, že po naší integraci budeme mít kromě povinností stejná práva jako ostatní členské státy. Ke změně Společné zemědělské politiky Evropské unie můžeme výrazně přispět pouze jako členský stát.

K diskusi o budoucí zemědělské politice se samozřejmě rádi připojujeme již v tomto předvstupním období. Mohu vás ujistit, že vím v jakém směru chceme budoucnost společného agrárního sektoru ovlivňovat a že se svojí vizí seznamuji partnery z evropských zemí, jak při bilaterálních jednáních, tak při společných jednáních. K jednomu došlo toto úterý v Bruselu, při setkání ministrů zemědělství členských států Evropské unie s ministry zemědělství kandidátských zemí. Naše priority jsou zakotveny v současné agrární politice, kterou se přes veškeré obtíže daří realizovat. Jejím cílem je dosáhnout ve všech venkovských oblastech v zemědělském podnikání přibližně stejné ziskovosti podnikatelů a zlepšit životní úroveň venkova jako takového.

Proto od roku 1998 rostou finanční podpory státu na mimoprodukční funkce zemědělství, diverzifikaci a ekologické podnikání a snižujeme podporu růstu produkce. Dosáhli jsme toho, že nyní je v České republice poměr dotací srovnatelných s přímými platbami ku strukturálním platbám v poměru 3:4, zatím co v Evropské unii je to 8:2 a při započítání odhadovaných národních rozpočtů členských států se tento poměr sníží pouze na úroveň 7:3.

OTÁZKA: Kam směřují české úvahy o Společné zemědělské politice?

Chceme, aby také Evropská unie dávala větší podíl na podporu rozvoje venkova a podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství na úkor přímých plateb. Z diskuse, která se mezi agrárními představiteli členských států vede, vyplývá, že poměr podpor, kterého jsme již v České republice dosáhli, je obsažen i v názorech některých členských států na změnu Společné zemědělské politiky. Samozřejmě, že s tím rozdílem, že celková suma podpor do zemědělství je v unii ve výši, kterou našim podnikatelům v předvstupním období zajistit nemůžeme. Do zemědělství plyne v Evropské unii 47 % celkového rozpočtu, což je letos 42 miliardy euro. Z toho 6 miliard jde na rozvoj venkova a 36 miliard se v poměru 80:20 dělí na přímé platby a intervenci do cen.

Do debaty o budoucnosti zemědělství jsme také přispěli společným dokumentem ministrů zemědělství Rakouska a ČR. Za klíčovou otázku se v dokumentu považuje stále vyšší stupeň vyváženosti mezi rozvojem venkova a mechanismy tržních zásahů v průběhu rozšíření EU.

OTÁZKA: V jakém stavu je naše zemědělství dva roky před vstupem?

Jistě si vzpomínáte, že ani naše cesta od plošného rozdělování peněz k cíleným programům a podpoře mimoprodukčních funkcí nebyla jednoduchá. Podařilo se nám zastavit propad zemědělské výroby a úpadek venkova v oblastech produkčních i znevýhodněných s velkou pomocí samotných podnikatelů za cenu minimálních nároků na rozpočet. Do zemědělství směřovaly necelá 3 % z celkových výdajů státního rozpočtu. Nově jsme vymezili méně příznivé oblasti pro zemědělské podnikání, do nichž bylo zařazeno 60 % výměry zemědělské půdy v České republice. Podpora orné půdy je podmiňována uvedením části orné půdy do klidu.

Spolu s programy na údržbu travních porostů pastvou hospodářských zvířat, ekologické hospodaření a podobně, postupně dosahujeme toho, aby v méně příznivých oblastech převažovala extenzivní zemědělská výroba s pastevním chovem skotu a ovcí, pokračovalo zatravnění a docházelo k nárůstu ekologického hospodaření, jímž jsme se dostali nad průměr států Evropské unie.

Je logické, že toto vše je třeba dělat v souladu s dalšími prioritami. Především se jedná o růst úrovně při zajišťování bezpečných potravin. Prosazení výrobků z našich surovin u spotřebitelů závisí především na schopnosti jejich kvalitního zpracování za přiměřených nákladů.

OTÁZKA: Podnikatelé také potřebují podporu.

Ani produkční oblasti nemůžeme před vstupem do Evropské unie nechat bez jakýchkoliv prostředků, a vystavit podnikatele, kteří soutěží v intenzitě výroby s evropskými konkurenty do ještě nevýhodnější pozice, než v jaké jsou nyní.

Zavedením podpor orné půdy na základě uložení této půdy do klidu jsme v naší dotační politice vytvořili zárodek přímých plateb, s nimiž pracuje Evropská unie. Zárodek proto, že platby našim zemědělcům jsou zlomkem přímých plateb jejich evropských kolegů.

Proto mohou podnikatelé i nadále získat dotace úroků a záruky ke komerčním úvěrům při investicích do zemědělství z Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu. Standardními nástroji regulace trhu vytváří Státní zemědělský intervenční fond větší stabilitu pro zemědělské podnikání. Tu bychom chtěli navíc podpořit zlepšením podmínek pro naše podnikatele při nákupu půdy. Půda, jako základní výrobní prostředek je pro zemědělce kotvou jejich podnikatelského snažení. Dlouhodobé půjčky s nízkým úrokem, určené na její nákup by jim měly pomoci.

OTÁZKA: Jak obstojíme při jednáních o zemědělské kapitole až přijde na řadu?

Myslím si, že největší problémy máme už vyřešené.

OTÁZKA: Ale řada odborníků tvrdí, že zemědělská politika EU je zásadně chybná, protože ve srovnání s ní je americké zemědělství podstatně výkonnější.

Je třeba se na to podívat z pohledu globalizace. Zda jsme a chceme zůstat Evropany, nebo chceme přijmout zcela neomezeně globalizační trendy. V jejich logice jsou totiž země a celé světadíly, kde jsou podmínky pro ty či ony komodity značně příznivější než u nás. Já se však cítím Evropanem a chci jím být i do budoucna. Pro mne je přijatelný pouze evropský model zemědělství. Ten spočívá v tom, že je potřeba produkovat komodity, s nimiž lze s minimem mimořádných vstupů jít na trh, ale na druhé straně je třeba plnit i mimoprodukční funkce: udržovat krajinu v žádoucím stavu, abychom zachovali atraktivitu Evropy, naší republiky. Nemyslím tím nezastupitelnost zemědělství při jeho podílu na tvorbě krajiny, ale jeho produktivitu. Jestliže Američané jsou schopni dosahovat třeba u brojlerů poloviční ceny, než Evropa, je to otázka konkurenční schopnosti a nikoli krajinotvorby.

Jsem přesvědčen o tom, že například drůbeží maso, lze i u nás produkovat tak, že může být ovlivňováno jen prostou konkurencí. A srovnáme-li produktivitu jednotlivých sektorů národního hospodářství s EU, zjistíme, že v této chvíli ji má nejvyšší zemědělství - někde kolem 85 procent evropského průměru, zatímco ostatní sektory se pohybují kolem 40 - 60 procent. Samozřejmě průměrná čísla vždy zprůměrní i úspěchy a neúspěchy. Například skot. Na sto hektarů máme v průměru 38 kusů, zatímco Rakušané přes 70 a Nizozemci dokonce přes 200. Průměr v unii je podstatně vyšší než u nás. Transformace skutečně snížila stav zhruba na polovinu toho, co tu bylo, a jsme výrazně pod průměrem EU. Naším zájmem je už dále stavy skotu nesnižovat. Ale připouštím, že možná ještě dojde ke snížení stavu dojnic a k navýšení krav, které budou produkovat telata masného typu. Ztratili jsme svůj rozměr a už nemáme šanci jej navýšit. Tento sektor je v EU regulován a po vstupu do unie budeme této regulaci podléhat. Skot, ovce, kozy, to jsou kategorie, které jsou podle mne důležité z pohledu využívání neprodukčních nebo znevýhodněných oblastí a těch je u nás téměř 60 procent.