Bruselské dotace nejsou charita, říká Soares

Symbol "karafiátové revoluce" a bývalý portugalský prezident odpověděl na otázky HN

Před dvaceti sedmi lety 25. dubna začal v Portugalsku převrat, který svrhl autoritářský režim Antónia Salazara a jeho nástupců. O tom, jak se Portugalci dostávali z podobné situace jako Češi, a o vztahu Portugalců k rozšíření EU hovořila s HN legenda portugalské politiky Mário Soares, jenž se v roce 1986 stal prvním civilním prezidentem po 60 letech. Předtím byl dvakrát ministerským předsedou a dovedl svou zemi k členství v EHS (1986). Nyní je členem europarlamentu.

OTÁZKA: Vidíte nějakou podobnost mezi "karafiátovou revolucí" a pádem autoritářského režimu Salazara a českou "sametovou revolucí"?

Komunistický režim byl mnohem silnější a ostřejší než portugalský. Portugalská revoluce však skončila vojenským převratem, zatímco komunismus zkolaboval zevnitř, nenásilně.

OTÁZKA: Kvůli vašim postojům vůči režimu jste se dvanáctkrát dostal do vězení a dvakrát jste byl ve vyhnanství. Co vás posilovalo?

Mluvil jsem o tom i s prezidentem Václavem Havlem, který má stejnou zkušenost. Měl jsem velký strach z mučení. Ale zároveň mně dodávalo sílu odhodlání, že dělám správnou věc. Proto jsem se dokázal postavit systému jako individualita. Pobyt ve vězení byl ovšem skvělou školou.

OTÁZKA: Co je podle vašich zkušeností nejtěžší problém při přechodu k demokracii?

Nejtěžší je vysvětlit lidem, že demokracie vše nevyřeší a že nepůjde vše lehce. Ekonomický růst je mnohem pomalejší, než jsou očekávání. To vysvětluje, proč ve východních zemích dosud existují strany a hnutí, které se obracejí k hodnotám minulého režimu a mají úspěch.

OTÁZKA: Mohl byste srovnat ekonomickou úroveň obou zemí po prvních deseti letech jejich demokracie?

Portugalsko na tom bylo v roce 1985 ekonomicky zhruba stejně, jako jste nyní vy. Naší ekonomice, povzbuzení jejího růstu, hodně pomohlo členství v Evropském hospodářském společenství, kam jsme vstoupili v roce 1986, tedy dvanáct let po převratu.

OTÁZKA: V čem vám členství v Evropské unii konkrétně pomohlo?

Finanční podpora ze strukturálních fondů nám umožnila povzbudit naše hospodářství. Díky financím z fondů je dnes v Portugalsku kvalitní infrastruktura. Za "evropské" peníze jsme zmodernizovali a postavili železnice, silnice, nemocnice, letiště a přístavy. Ale za to nejpodstatnější považuji změnu mentality. Dostali jsme se z izolace. Rozšířil se nejen obchod, ale i spolupráce mezi univerzitami, vědeckými centry a kulturními institucemi.

OTÁZKA: Když máte s členstvím v unii pozitivní zkušenosti, jak podporujete další rozšíření?

Rozšíření bylo vždy cílem portugalské zahraniční politiky. Projevilo se to i během našeho předsednictví v EU v prvním pololetí loňského roku. Snažili jsme se urychlit vstupní rozhovory a posunout celý proces.

OTÁZKA: Veřejné mínění v Portugalsku se ale obává, že po přistoupení nových členů přijdete o část dotací ze strukturálních fondů. Nemají portugalští politici strach příliš nahlas podporovat rozšíření?

Snažíme se novou situaci voličům vysvětlit a já se této kampaně také účastním. Říkám: Víte sami, že dotace ze strukturálních fondů nejsou ani almužna, ani charita. Bohatší členské země, které přes společný rozpočet dotují chudší země a regiony, z toho mají zisk. Jejich firmy investují do těchto regionů a podílejí se na jejich růstu. Vlastně nikdo přesně neví, kdo na těchto investicích víc vydělává, zda příjemce nebo investor.

Pro portugalské firmy bude také zajímavé, že se Česko stane členem unie. Doufám, že u vás budou investovat významné portugalské firmy, jako se to už stalo v Polsku nebo v Rumunsku.

OTÁZKA: Portugalsko se po počátečních potížích naučilo velice dobře využívat peníze ze strukturálních fondů. Co byste poradil České republice, jakých chyb by se měla vyvarovat?

Stát a vláda reagují vždycky o něco pomaleji a nedokážou využít fondy maximálně. Nepochybuji o tom, že tím nejdůležitějším partnerem je občanská společnost. Ta musí být připravena. Můj postoj ale neznamená, že bych se stal liberálem, zůstávám stále socialistou. Stát musí trh vyvažovat, ale nesmí přebírat jeho roli.

Ivana Witzová