Zpracovatelé: Menší podniky se cítí ohroženy

Přímo existenčně ohrožení současnou situací na trhu s dřívím se cítí podnikatelé v dřevozpracujícím průmyslu, kteří jsou na jeho fungování závislí.Když před několika lety postavila významná rakouská firma na našem území velký komplex na zpracování dřeva a začala postupně ovládat trh, malí a střední podnikatelé neměli šanci dlouho odolávat ohromnému tlaku zahraničního kapitálu.

Začala doba uzavírání tuzemských dřevozpracujících kapacit. Hrozila postupná likvidace domácího průmyslu zabývajícího se zpracováním dřeva a došlo ke zvýšení nezaměstnanosti převážně v průmyslově slabších oblastech České republiky.Tehdy stát vyslyšel vyrovné signály zpracovatelů dřeva. Aby na trhu nezůstal jeden nebo několik velkých odběratelů, kteří by určovali cenu dříví i příjmy ze státních lesů do státní pokladny, musel zasáhnout.Začal se uplatňovat systém takzvaných "zpětných odkupů dřeva". Spočíval v tom, že stát smluvně zavázal lesnické firmy k dodávkám dřeva i tuzemskému dřevozpracujícímu průmyslu. Avšak pouze takovým firmám, které jsou schopny platit v termínu regionálně tržní ceny. Je nepopiratelné, že tento krok ke stabilizaci trhu se dřevem výrazně napomohl.Je také logické, že stát se svým majetkem chce i nadále hospodařit a nelze mu vyčítat, že se snaží udržet regionální zaměstnanost. Dává přitom práci tuzemským firmám, které na rozdíl od zahraničních zpracovatelů odvádějí daně do české státní kasy.V roce 2004, po změnách v lesnictví, se však situace pro pilaře značně komplikuje. I přes veškerá ujištění ministra zemědělství a vedení Lesů České republiky o podpoře regionálních zpracovatelů, schopných v termínu platit tržní ceny, trpí tito podnikatelé nedostatkem pilařské kulatiny a ocitají se v existenční nejistotě.

Rozhodně též není ve státním zájmu, že se vyváží velká část surovin bez přidané hodnoty do zahraničí, pokud v Česku existují kapacity na její zpracování, které jsou ochotné zaplatit srovnatelné ceny.Proto malí a střední tuzemští podnikatelé v dřevařství volají po tom, aby stát nepodporoval pouze vstup cizího kapitálu do pilařského průmyslu, ale zajistil také nenabourání dosud fungujících tržních toků surovin. Měl by také omezitjejí export a umožnit tak technologický rozvoj českých regionálních zpracovatelů dřeva. Jakou formu k tomu stát zvolí, je především na něm.Zpracovatelé dřeva by však přivítali, aby byli přizváni k jednání o změnách, protože i oni jsou nedílnou součástí lesnicko-dřevařského komplexu.Autor je místopředsedou představenstva Společenstva dřevozpracujících podniků v ČR