Živiny a prvky v lesních půdách určují kvalitu lesů

Produkci a zdravotní stav lesů ovlivňují četné proměnné, přičemž vlastnosti půd spolu s klimatem představují dvě základní dlouhodobé charakteristiky. Posouzení kvality lesních půd je jedním ze základů lesnické typologie a má přímý vliv na postupy lesnického managementu. Vzhledem k tomu, že chemické vlastnosti lesních půd se v dlouhodobém horizontu vyvíjejí, je jejich hodnocení z hlediska zajištění výživy lesních porostů i výskytu rizikových prvků důležitým úkolem půdních průzkumů. Určení živin v půdě je také významným krokem k zajištění jejich doplnění vhodnými hnojivy v případě vážného nedostatku.

Vědci z několika institucí se proto zaměřili na hodnocení srovnatelnosti výstupů analýz obsahů prvků získané metodami, které jsou využívány v různých typech plošných průzkumů, jako je Národní inventarizace lesů (ÚHÚL), program ICP Forests (VÚLHM) či průzkum výživy lesa (ÚKZÚZ). Své výsledky zveřejnili v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2021 v článku „Porovnání metod pro stanovení přístupných a pseudototálních forem živin a prvků v lesních půdách“.

Příjem prvků rostlinou není lineárně závislý na celkovém obsahu prvku v půdě, ale na jeho fytopřístupnosti. Obsahy živin i rizikových prvků v rostlinách korelují s jeho rostlinám přístupným podílem v půdě. Oproti tomu tzv. pseudototální obsah prvku dává informaci o možnosti využití živin v delším časovém horizontu, rovněž funguje jako ukazatel celkového zatížení lokality a v minerálních a organominerálních horizontech může indikovat i následný přestup či využití rostlinou v případě změny chemismu půdy v dané lokalitě.

Z hlediska výživy lesních porostů patří k důležitým biogenním prvkům draslík, vápník, hořčík, fosfor a železo. Vědci při lesních průzkumech také sledují obsah manganu a sodíku a vybrané rizikové prvky, jako jsou olovo a zinek, jejichž zvýšené koncentrace mohou indikovat určité ohrožení půdního ekosystému, přičemž nejsou stanoveny závazné limitní hodnoty obsahu těchto prvků v lesních půdách. Specifickým problémem v lesních půdách je výskyt zvýšených koncentrací fytotoxických forem hliníku, které jsou přímou příčinou chřadnutí lesních porostů.

Vědci porovnávali čtyři analytické metody, běžně používané v rámci České republiky i celosvětově, pro analýzu půd. Analytické metody aplikovali na soubor vzorků lesních půd, ve kterých byly zjištěny obsahy přístupných (výměnných) prvků a živin spolu s obsahy pseudototálními. Výsledky jednotlivých metod spolu v řadě případů korelují s vysokým stanoveným korelačním koeficientem, zejména v případě přístupných obsahů bazických živin.

Chemické analýzy lesních půd v rámci České republiky jsou prováděny těmito metodami.

Metody zaměřené na přístupné obsahy živin a prvků jsou založené na výluhu v činidle Mehlich III a výluhu přístupných živin chloridem barnatým.

Posuzování pseudototálních (celkových) obsahů prvků je založeno na výluhu lučavkou královskou (směs kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové) a stanovení výluhem kyseliny dusičné.

Pro hodnocení dostupnosti hlavních živin v lesních půdách pro výživu dřevin se obvykle využívají širší kategorie oddělené empiricky stanovenými limitními hodnotami. Z tohoto pohledu je významné posouzení limitů výrazného nedostatku bazických živin: vápník (Ca) 140 mg/kg; draslík (K) 30 mg/kg; hořčík (Mg) 20 mg/kg a jejich dosažení aplikovanými metodami chemické analýzy.

Monitorování výskytu hliníku v lesních půdách je důležité vzhledem k toxickému vlivu některých jeho forem na rostliny.

Vědci také zjišťovali pseudototální (celkové) obsahy olova a zinku. Údaje o vybraných potenciálně toxických prvcích v lesních půdách jsou důležitou informací kvůli možnému ovlivnění režimu živin v lesním ekosystému a rovněž možnému ohrožení půdy a vody či mikrobiální aktivity v humusových horizontech.

Článek „Porovnání metod pro stanovení přístupných a pseudototálních forem živin a prvků v lesních půdách“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/07/628.pdf

Článek byl zpracován v rámci řešení projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum QK1920163 a s využitím institucionální podpory Ministerstva zemědělství MZE-RO0118 a MZE-RO0218.

Autoři článku: Jarmila Čechmánková, Jan Skála, Vít Šrámek, Věra Fadrhonsová, Milan Sáňka, Ondřej Drábek

Připravil: Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i.