ZEMŘEL IGOR MÍCHAL

Antonín BučekLDF MZLU Brno

Krátce po svých 70. narozeninách zemřel v neděli 4. srpna letošního roku po krátké těžké nemoci Ing. Igor Míchal, CSc, náš přední odborník v ekologii krajiny, lesnictví, územním plánování a ochraně přírody a krajiny. Patřil k žákům prof. A. Zlatníka, absolvoval Lesnickou fakultu VŠZ v Brně v roce 1954, pracoval jako lesnický typolog v ÚHÚL ve Zvolenu a v Brandýse nad Labem (do roku 1968), poté jako specialista pro životní prostředí a krajinnou ekologii v Terplanu - Státním ústavu pro územní plánování v Praze. Významně přispěl k prosazování ekologických přístupů v územně plánovací činnosti, vedl zpracování řady zásadních materiálů o krajině a životním prostředí ČR (Generel klidových oblastí, Hodnocení úrovně životního prostředí, Ekologický generel, Bilance významných krajinných prvků aj.). Igor Míchal je autorem první české publikace o ekologické etice (O odpovědném vztahu k přírodě, Edice Nika 1988). Byl jednou z vůdčích osobností týmu, který koncipoval metodologii tvorby územních systémů ekologické stability krajiny, základní poznatky shrnul v monografii Ekologická stabilita (Veronica Brno, 1992, 1994) a Obnova ekologické stability lesů (Academia, Praha, 1992). Ze seriálu článků v Lesnické práci připravil publikaci Hovory s lesníky (Veronica, Brno, 1994), pět zastavení s “mistry lesníky”, kteří celý život pěstovali les jako součást tvorby harmonické české a moravské krajiny. V posledních letech spolupracoval se Správou CHKO ČR a s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Zásadním způsobem se podílel na zpracování příručky, shrnující poznatky o stavu a vývoji lesů v chráněných územích (Péče o chráněná území II., Lesní společenstva, AOPAK, Praha, 1999). Kromě uvedených monografií napsal desítky vědeckých a odborných prací a také populárně vědeckých článků.

Celoživotní “odborně fundované a lidsky statečné prosazování odpovědnějšího vztahu člověka k přírodě” ocenila v roce 1999 Nadace Charty 77 udělením Ceny Josefa Vavrouška.

Igor Míchal aktivně pracoval v Národním lesnickém komitétu, ve vědecké radě KRNAPu, v Oponentní radě MŽP pro územní systémy, v autorizační komisi České komory architektů, byl členem předsednictva a místopředsedou Společnosti pro trvale udržitelný život, externě přednášel na Univerzitě Karlově v Praze a Masarykově univerzitě v Brně. Byl výborný fotograf, milovník a znalec přírody.

Zákeřná nemoc ho přepadla na dovolené v domku u lesa v důvěrně známém údolí na Českomoravské vrchovině, proto plánovanou srpnovou cestu do pralesů Zakarpatské Ukrajiny už neuskutečnil. Ve vydavatelství Lesnické práce leží korektury textu rozsáhlé monografie o krajinném rázu, jejíž přípravě se věnoval v posledních letech. Zúročil v ní celoživotní cílevědomé toulání krajinou a přemýšlení o tom, jak ji uspořádat tak, aby byla opravdu krajinou domova. Zůstává po něm úctyhodné dílo a zůstává také trvale zapsán jako dobrý člověk v myslích všech lidí, kteří ho znali.