Z cizího krev neteče

Když nesmíme vědět, kolik majetku má PGRLF, proč máme věřit tomu, že hospodaří dobře?

Nad nestátní institucí, která rozděluje státní peníze mezi soukromé subjekty, se vznáší příliš mnoho otazníků. Není například jasné ani to, kdo ve skutečnosti tahá za nitky v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu (PGRLF). Formálně je v čele ministr zemědělství, ale o něm Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) říká, že se o hospodaření fondu informuje pouze z výročních zpráv. Pak je tu ředitel PGRLF a předseda jeho představenstva, nyní je to už deset měsíců Petr Buchal. Pro klíčové činnosti, jak sám Buchal přiznává, tedy správu portfolia cenných papírů a vymáhání pohledávek fondu, si PGRLF najímá soukromé firmy. O výběru perspektivních projektů, kterým PGRLF státními penězi dotuje úrok z úvěru, anebo jim ručí za půjčku, nadále rozhodují banky.

PGRLF vznikl v roce 1994 z popudu tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe, aby státními penězi podpořil nadějné projekty nově vzniklých privátních subjektů v rolnictví a lesnictví. Měl především ručit za půjčky zemědělců v bankách a dotovat jim úroky. Šlo o hybrid státního a soukromého vlastnictví, kde však riziko nesl pouze stát. O životaschopnosti projektů měly podle představ tehdejší vlády rozhodovat banky, které ale v daném případě nic neriskovaly, protože za úvěry ručil stát. Jen naivní idealista mohl věřit, že to bude fungovat. Z cizího krev netekla, státní peníze to jistily.

VEŘEJNĚ DOSTUPNÝCH informací o majetkových poměrech v PGRLF je málo a sám jeho nynější šéf Petr Buchal není právě sdílný. Jediným bezpečným vodítkem je kontrolní zjištění NKÚ, publikované začátkem letošního roku. Z něj vyplývá, že PGRLF získal ze státního rozpočtu od počátku své existence do konce roku 2004 celkem 23 miliard korun. Jak s nimi bylo naloženo a komu ve skutečnosti přinesly největší prospěch? Byly to zemědělci, anebo banky a správcovské firmy?

NKÚ zjistil, že PGRLF sice podpořil úvěry ve výši 96 miliard korun, ale na dotacích úroků z nich už bankám vyplatil 16,5 miliardy korun. Trochu drahé půjčky, není-liž pravda. Další 3,2 miliardy korun pak PGRLF bankám uhradil z titulu ručitele nesplácených úvěrů. Jinými slovy: ze státem poskytnutých 23 miliard korun na podporu zemědělství odteklo do bank takřka dvacet miliard Kč.

Peníze od státu nakonec doputovaly i k zemědělcům, i když s výrobou potravin to nemá nic společného. Dva miliony korun například poskytl PGRLF na pěstování energetických bylin na orné půdě. Jde sice o drobné, ale v roce 2004, kdy byly peníze poskytnuty, nebyla tato forma podpory zapsána v obchodním rejstříku. Takto neschválenou podporou bylo i 186,5 milionů Kč na úhradu pojištění. Dalších půl miliardy korun PGRLF půjčil Státnímu zemědělskému a intervenčnímu fondu (SZIF) na posílení finančních zdrojů. Původní splatnost byla odložena na konec letošního roku.

VYDATNOU POMOC pak PGRLF poskytl společnosti Český olej. Převedl na něj 38,5 procenta akcií olejářské firmy Setuza - podle dostupných informací za to inkasoval 102 miliony korun. Fond tak umožnil Českému oleji s podílem necelých 50 procent akcií Setuzu bezpečně ovládnout a dosáhnout v ní nynějších 90 procent akcií. Fond také koupil od České konsolidační agentury pohledávku za Setuzou ve výši 1,7 miliardy korun, která i s úroky postupně vzrostla na miliardy čtyři. Za zmíněnou pohledávku PGRLF zaplatil České konsolidační agentuře 465 milionů korun a poté ji za 650 milionů Kč nabídl k prodeji. Tendr se třemi zájemci byl v létě zrušen, protože odstupující vláda se po volbách rozhodla nechat tuto transakci na příštím kabinetu. PGRLF se tedy zbavil akcií a výměnou získal nesplacený dluh. Pikantní je, že existenci dluhu Setuza neuznává, s poukazem na zápočet tzv. Nemethovou pohledávkou. Operace fondu, která kořeny spadá ještě do dob ministra zemědělství Jaroslava Palase, nakonec stála místo jeho nástupce v čele resortu Petra Zgarbu i Buchalova předchůdce v PGRLF Lubomíra Netolického.

NKÚ VE SVÉ ZPRÁVĚ zmapoval, že celková výše pohledávek evidovaných v účetnictví PGRLF do konce roku 2004 činila takřka 2,36 miliardy korun. Pohledávky vymáhají najaté firmy, sám fond vymáhá pouze 80 tisíc Kč! Trochu málo vzhledem k tomu, že na svou činnost PGRLF ročně spotřebuje 150 milionů korun. Petr Buchal však ujišťuje, že na základě výběrového řízení už správce pohledávek vyměnil. Současně však přiznává, že bez výběrového řízení a se značnými rezervami v činnosti zatím pro PGRLF pracují najaté firmy, které spravují portfolio cenných papírů v blíže neurčené výši. Podle NKÚ jde o 6,5 miliardy korun v dluhopisech, pokladničních poukázkách, akcií určených k obchodování a hotovost na účtech správců.

PGRLF má ovšem za to, že je jediným příjemcem státní dotace, nikoli zprostředkovatelem. Tato obratná formulace mu umožnila neoznamovat do Centrální evidence dotací Ministerstva financí konečné příjemce dotací ve výši 4 miliardy Kč.

Proč státní dotace nerozděluje zemědělcům přímo ministerstvo, ale zprostředkovaně nestátní fond, jehož jediným akcionářem je stát a akcionářská práva vykonává Ministerstvo zemědělství? Vypadá to jako krkolomný způsob, jak státní peníze dostat do soukromých kapes a znesnadnit kontrolu, jak s nimi bylo naloženo. Po celou existenci fondu NKÚ poukazuje na to, že nestátní instituce nemůže přerozdělovat státní peníze soukromým subjektům, a že činnost, kterou vykonává, nemá uvedenu v obchodním rejstříku. Petr Buchal cudně mluví o úpravě statutu fondu. Naléhavost tohoto kroku vyplývá podle NKÚ i z právní analýzy advokátní kanceláře. I ta se pozastavila nad neúnosností současného stavu, protože "vláda rozhodla o skrytém vzniku státního fondu, na jehož činnost se nevztahuje žádná zákonná úprava a regulace". Právní analýza navrhuje činnost fondu ukončit na základě zvláštního zákona anebo ho zlikvidovat, protože "státní podporu nemůže poskytovat obchodní společnost".