V Peci řádili dřevorubci

Dvě premiéry zažila o své cyrilometodějské pouti Pec pod Čerchovem. Tou první bylo otevření Dřevorubeckého muzea, druhou pak Dřevorubecké slavnosti se soutěží.Letošní pouťování začalo v obci pod Čerchovem dvě hodiny před polednem slavnostním otevřením Dřevoruvbeckého muzea plného nejrůznějších pomůcek lidí, kteří v minulosti káceli v čerchovských hvozdech stromy. Byli to věru machři, neboť následně ze dřeva uměli vyrobit nejrůznější věci denní potřeby. Od měchaček a misek na nejrůznější kuchyňské použití až po máselnice, dřevěné potřeby do hospodářství a třeba i kolíky na věšení prádla. Expozice vznikla v patře bývalé školy (dnes obecní úřad) a přibližuje také řadou archivních snímků nelehký život lidí, jimž byl hlavní obživou les. Připravil ji a také instaloval Jan Riederer, jemuž je bádání v životě obce a předků vlastní. Muzeum se nechlubí jen dřevěnými předměty, mezi kterými se nachází vzácný kus - židle malíře Jaroslava Špillara, který se tu usadil a posléze nechal vystavět i vlastní vilu. Vše doplňuje expozice starých pil ze sbírky Václava Černého ze Kdyně, které do Pece zapůjčila jeho dcera, paní Tochorová. Dvě hodiny po obědě začaly premiérové Dřevorubecké slavnosti. Sice jen šestice soutěžících, zato nepočítaně diváků si udělalo ve středu odpoledne čas na zápolení s motorovými pilami. "Do poslední chvíle jsme měli pět dobrovolníků, kteří byli ochotní utkat se v dřevařských disciplínách. Horšovskotýnští pak přivezli kolegu," řekl nám jeden z pořadatelů, Miroslav Hruška. Ten byl spolu s bratry Tomášem a Janem Riedererovými, Jaroslavem Pangrácem, Alešem Janušem, a Petrem Štarmanem k ruce moderátorovi soutěže. Jiří Vorlíček nejenže uváděl soutěž dřevorubců, ale prokázal také, že to se dřevem umí. Před zraky diváků předvedl řadu kousků, mimo jiné i výrobu ptačí budky pomocí motorové pily. Zvládl to z dřevěné kulatiny za necelé tři minuty. Soutěžící dřevaři Jan Hujo a Miroslav Chovan z Nemanic, dále Petr Frček z Domažlic a trojice závodníků z H. Týna - Karel Jirovec, Václav Šporer a Petr Kosnar to neměli na pražícím slunci lehké. Nejprve se utkali v kombinované soutěži, kdy museli vyměnit řetěz pily a pak řezat. Druhou disciplínou bylo směrové kácení a řezání na podložce, dalšími pak odvětvování kmene, řezání šikmo položené kulatiny tak, aby řez byl kolmý a také štípání. Nejhlučnější klaku měl při soutěži Petr Kosnar, jehož podporovala nejen manželka, ale obdivuhodně hlasitě na svůj věk i syn s dcerou. Snad právě to mu pomohlo k vítězství.

Tisk

Další články v kategorii Lesnictví

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info