Trochu větší hajný (Týden)

Před čtrnácti dny překvapil drtivým vítězstvím v prvním kole tendru, který pořádá státní podnik Lesy České republiky. Jan Mičánek, jediný majitel firmy Less specializující se na lesnické práce a obchod se dřevem, může získat státní zakázky za deset miliard korun.

Odkud berete vánoční stromek?

Za barákem. Bydlím na samotě v lese a vánoční stromky již minimálně pětatřicet let kradu.

Jak dlouho se znáte s nynějším šéfem státních Lesů České republiky (LČR) Františkem Koníčkem?

Počítám, že přibližně deset let. Ale vůbec se neznáme dobře.

Nehrál náhodou ve vaší studentské kapele Patrik, jejímiž členy byli například bývalý šéf LČR Jiří Oliva či dlouholetý náměstek ministra zemědělství Pavel Rybníček?

Ne. Asi by mu to nešlo, je takový amuzikální. Ale nevím, opravdu se dobře neznáme.

Zatím to vypadá, že byste měl získat přibližně šedesát procent všech zakázek pro LČR. Dohlížel jste osobně na doručení obálek s vítěznými nabídkami?

Já na nic nedohlížím. Nemám jediného člověka, který by se ve firmě zabýval kontrolou. Když je někoho potřeba kontrolovat, je třeba ho vyhodit. Nedůvěra je nejdražší věc v podnikání, kterou znám. Z veřejného čtení při otevírání nabídek to vypadalo, že bychom mohli vyhrát pětasedmdesát procent zakázek, vyjádřeno jejich objemem. Z celkového počtu zakázek je to šedesát procent.

Prý jste byl výsledky prvního kola velmi překvapený.

To je slabé slovo. Byl jsem šokovaný.

Co stálo za vašimi cenově nejvýhodnějšími nabídkami?

Nechal jsem si udělat od přítele v Rakousku prognózu vývoje cen řeziva na příští rok a z těchto předpokládaných cen jsem dopočítal cenu kulatého dřeva. Já se nechodil ptát zpracovatelů dřeva, kolik mi příští rok zaplatí. Já jim chodil říkat, kolik bude stát naše dřevo. Myslím, že to rozhodlo o úspěchu.

Podle vašich konkurentů ze Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství jste šli do tendru s dumpingovými cenami.

Je logické, že ti, kteří přišli prakticky o všechny zakázky, protestují. Také bych nebyl spokojen. Ale my žádné dumpingové ceny nenavrhli. Já si z pozice laického lesáka představuji dumping jako ceny, které jsou nižší než vlastní náklady. Naše nabídka ale počítá s přiměřeným ziskem. Nejsme obrovská firma, abychom mohli jít do velké soutěže s tím, že budeme v červených číslech. To by nás položilo během čtvrt roku.

Rád se stylizujete do pozice obyčejného lesáka, a přitom jste jedním z nejmocnějších mužů v oboru.

To je blábol. Já su hajnej.

S dvanácti sty zaměstnanci.

No dobře. Tak jsem trochu větší hajný. Opravdu to tak cítím. Nedělám nic jiného, než co jsem dělal celý život. Pouze mi dnešní doba dala šanci dělat to privátně a ve větším měřítku.

Odkud jste získal bankovní záruky, které tvořily deset procent z ekonomických kritérií současných tendrů?

Pouze od tuzemských bank. Navíc zjišťuji, že jsme jedni z mála účastníků výběrového řízení, kteří na bankovní záruky dosáhli bez jakékoli pomoci zpracovatelských partnerů. Tomu jsem se chtěl vyhnout, protože zpracovatelům dřeva nechci být nijak zavázán.

V dřívějších tendrech pod vedením ministra zemědělství Jaroslava Palase a bývalého šéfa LČR Vladimíra Blahuty rozhodovala cena pouze čtyřiceti procenty a stejnou váhu měly takzvané reference.

Dřívější tendry byly klasickým příkladem toho, co se nazývá klientelismem.

Přesto jste je vyhrával a dokonce jste dostal nejvíce zakázek.

To není pravda. Vyhráli jsme nejvíce zakázek, ale pouze co do jejich počtu. Z hlediska objemu jsme nikdy nedostali největší množství. Navíc před soutěží vždy končil určitý objem smluv a po tendru jsme nikdy nedostali více, než jsme měli předtím.

Odvolání vašeho přítele Jiřího Olivy z čela LČR vypadalo jako střídání klik. Ta vaše musela ustoupit lidem kolem Vojtěcha Slówika, který dělal asistenta ministru Palasovi.

Můj názor je velmi subjektivní. Oliva je můj kamarád přes třicet let a považuji ho za čestného člověka po všech stránkách. Dělal ředitele dvanáct let a dobře. Následné pokusy o jeho kriminalizaci byly nechutné. Kluci, kteří to vzali po něm, nevěděli, co činí. Měli pouze podepisovat a plnit rozkazy jiných. Podle toho to dopadlo. Dnes se musejí dělat výběrová řízení za účasti Transparency International, aby se zase zavedl pořádek.

Jak probíhala výběrová řízení za Olivy?

Zjednodušeně: přihlásily se firmy, vybralo se prvních pět s nejlepší cenovou nabídkou a jejich zástupci se sešli u jednoho stolu, kde mezi sebou jednotlivé zakázky vylicitovali. Kdo dal nejlepší cenu, ten vyhrál. Tendry nebyly podle zákona o veřejných zakázkách, ale byly čisté.

Mnoho lidí vám vyčítá, že jste na počátku devadesátých let nastavil pravidla privatizace lesů a později jste v oboru začal s detailní znalostí podnikat.

Správně říkáte, že podnikat jsem začal později. Na počátku devadesátých let jsem se zcela jednoduše mohl privatizace zúčastnit, ale nikdy jsem to neudělal. Bez výjimky. To je důležité, ne?

Není také důležité, že jste měl dvanáct let nejlepšího přítele v čele LČR?

V Česku najdete desítky branží, které jsou prostě malé. Byla tady jedna vysoká škola v Brně a téměř všichni v oboru jsme bývalí spolužáci.

Privatizaci jste chtěli udělat ještě širší. Prý se počítalo s pronájmem státních lesů soukromým firmám až na třicet let, přičemž LČR by měly pouze dozorčí funkci.

Při úvahách o době pronájmu jsme nikdy nepřekročili deset let. Ale jsem stále přesvědčen o tom, že pronájem je druhá nejlepší cesta. Nejlepší je všechny státní lesy rozprodat. Je tady mnoho lidí, kteří si z nějakého nejasného důvodu myslí, že státní vlastnictví je pro lesy prospěšné. Pro to ale není žádný racionální důvod. Třeba ve Finsku, Švédsku či Británii stát nevlastní žádné lesy. A je tam snad lesnictví špatné?

V jakých lesích podnikáte?

Obhospodařujeme lesy státní, vojenské, soukromé, obecní, máme smlouvy se šesti státními lesy v Evropě. Pracujeme sedm let ve Francii, také v Bavorsku, v Rakousku, na Ukrajině a dceřinou firmu máme na Slovensku. Buď se ucházíme o získání zakázky na těžbu dřeva, pěstební činnosti, dopravu dřeva, nebo jde o kombinované tendry. Například těžba, doprava a obchod se dřevem dohromady. Tak to obvykle funguje v Česku.

Říkáte, že pracujete pro státní lesy v Bavorsku a Rakousku. Ještě před třemi lety jste přitom argumentoval, že tamní lesy obhospodařuje pouze stát, a proto jsou ve ztrátě.

Věci se mění. Když jsme v roce 1991 prezentovali názor na přeměnu státních lesů na akciové společnosti, na semináři organizovaném naší opozicí vystupovali špičkoví odborníci ze Západu, kteří tvrdili, že je to cesta do záhuby. Podle nich si státní lesy měly dělat vše samy. O několik let později vznikla v Rakousku nad lesy akciová společnost, která postupně přesunuje všechny činnosti s nimi spojené na soukromé firmy. Je to prostě levnější, protože mezi dodavateli těchto služeb funguje konkurence. V Bavorsku právě transformace státních lesů probíhá.

Jaké zaměstnáváte lidi v zahraničí?

Jsou to všechno Češi. Místní úřady se nám samozřejmě dlouho bránily. Trvalo, než jsme se naučili vyplňovat příslušné formuláře a jednat s nimi. Ve Francii nám třeba místní odbory zamykaly přes sobotu a neděli auta, abychom nemohli pracovat.

Kolik procent z vašich tržeb dnes dělá zahraničí?

Pokud budeme počítat vše včetně Slovenska, tak přibližně deset procent. Zhruba třicet procent našich tržeb je práce pro LČR.

A když vyhrajete současný tendr?

Nevím. Objem služeb, které bychom měli získat, je přibližně deset miliard korun. Ale zdaleka ne všechny budeme vykonávat sami. Z logiky věci bychom takový objem bez cizí pomoci nezvládli. Takže hledáme způsoby, jak se o zakázku podělit s ostatními firmami.

Už s nimi jednáte?

Samozřejmě. Jednáme s každým, kdo nás osloví. Jde o desítky firem.

Jan Mičánek (56)

Předseda představenstva a jediný akcionář společnosti Less, která provádí lesnické práce nejen v Česku, ale také v několika evropských zemích. Loňské konsolidované tržby skupiny přesáhly 1,3 miliardy korun, firma vydělala 15 milionů čistého a zaměstnávala dvanáct set pracovníků. Společnost patří k největším v tuzemsku, podle Mičánka hospodaří přibližně na sto tisících hektarech lesa. Sama vlastní pouze třicet hektarů. Mičánek vystudoval lesnickou fakultu v Brně, do roku 1991 se na ministerstvu zemědělství podílel na transformaci systému obhospodařování státních lesů. Less začal budovat v roce 1992. Nikdy nebyl v KSČ, dnes je zastupitelem v domovské obci Bohdaneč. Mičánek je ženatý, má tři děti a ze zásady není myslivec. Nerad cestuje, sídlo firmy má u domu, a když musí, řídí benzinové Volvo S80.

Jaroslav Mašek