Také zimní houbaři si stěžují, že zažili tragickou sezónu

„Vy jdete na houby?“ divili se kolemjdoucí, když jim ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser oznamoval cíl svého silvestrovského výletu. Nešlo o žádnou recesi, houbařit chodí v tuto dobu každý rok už po dvacet let. „Teď rostou hlavně penízovky sametonohé. Jsou výborné do polévky se smetanou, a kdyby jich bylo více, udusil bych je na másle s pepřem. Ale najít se dají také hlívy nebo jidášova ucha. I ty jsou velmi chutné třeba do guláše a hodí se i do čínské kuchyně,“ prozradil zanícený houbař.

Penízovka s medově žlutým kloboukem roste na kmenech padlých stromů a na pařezech od října do února. Vladimír Kaiser na ně chodí na stráně v labském údolí. Letos zvolil trasu přes ústeckou vyhlídku Větruše k Vaňovským vodopádům a cennému skalnímu útvaru Vrkoč. Spadané listí v lese pokrýval slabý poprašek sněhu, úzká turistická stezka v prudkém svahu lehce podkluzovala. Houbař měl vytipovaná dvě místa, kde dříve vždy penízovky nacházel. Letos ale pařezy svůj poklad nevydaly. Kromě přemrzlé zapomenuté václavky a různých druhů chorošů nenašel nic.

„Vyrážím takhle na Vánoce, Silvestra nebo Nový rok už dvacet let, a ještě se mi nestalo, že bych přišel s prázdnou. Ale letos to byla v regionu vůbec tragická houbařská sezóna. To hrozné sucho zřejmě ovlivnilo i zimní houby. Jediné, kdy jsem si letos opravdu užil hub, bylo při procházce po lesích v Německu, ale to jsem zase pro změnu s sebou neměl košík,“ postěžoval si Vladimír Kaiser.

Fotografie loňského úlovku, kdy po krátkém novoročním výletě v okolí hradu Střekova přinesl domů dvě hrsti penízovek, ovšem dokazuje, že chodit na houby do zasněžených lesů není žádná bláhovost. Naopak má své výhody - konkurence je v tuto roční dobu, na rozdíl od hlavní houbařské sezóny, téměř nulová. „Znám několik lidí, co chodí na penízovky, ale v lese jsem se s žádným ještě nestřetl,“ poznamenal Kaiser.