Původním šumavským smrkům hrozí zánik

Genové zdroje šumavského smrku jsou v ohrožení, původní a nejvitálnější smrky v národním parku téměř zmizely. Uvedli to odborníci na genetiku stromů při návštěvě Šumavy.

Podle vedoucího katedry dendrologie a šlechtění dřevin České zemědělské univerzity v Praze Jaroslava Koblihy tyto smrky zlikvidovaly velké větrné kalamity a také přemnožení škůdců, zejména kůrovců.

Původní šumavské smrky se podle dendrologů vyznačují některými konkrétními genetickými znaky a vlastnostmi, které se v dalších oblastech Česka nevyskytují, nebo jen velmi vzácně.

"Zatímco stromy, které nejsou na Šumavě původní, vynakládají veškerou svou energii na to, aby ve zdejších klimatických podmínkách přežily, původní smrky jsou v tomto směru mnohem odolnější. Mají specifický tvar koruny, lépe odolávají námrazám a sněhu, hůře se lámou, jsou méně náchylné k chorobám," vysvětlil náměstek ředitele parku Jiří Mánek.

Ohrožené generace

Podle Koblihy nejde jen o odumírání dospělých populací smrku ztepilého na řadě cenných lokalit na Šumavě, ale hlavně o jeho další generace. "Následná generace smrků může být ohrožena, došlo u ní k významné změně v genetické struktuře populací, k extrémnímu zúžení genetické rozmanitosti, což je základní předpoklad odolnosti populací k nejrůznějším vnějším vlivům," uvedl.

Přirozená obnova lesa, která se vyvíjí v jiných podmínkách než ve zdravém lese s existujícím mateřským patrem, není podle něj zárukou genetické a tím i fyziologické stability budoucích lesů. Spolu se svými kolegy, vedle zásahů proti kůrovci, doporučuje vedení parku zintenzivnit program péče o genové zdroje šumavského smrku. Mělo by se postarat o sérii jeho reprodukčních výsadeb.