Pronájem státního lesa

Prohlášení XIV. valné hromady ČLS konané 21. dubna 2006

Česká republika disponuje velmi schopnými lidmi - zejména pak v soukromém sektoru. S rychle rostoucí ekonomikou a exportem ve volném trhu EU nepatří již dle světové banky do rozvíjejících se zemí světa. Stupeň vývoje společnosti ukazuje v první řadě také přístup ke správě a využití národního majetku. Prohlášení Hospodářských novin z 10.3.2006 o pronájmu státních lesů soukromým společnostem, je příkladem podivného názoru státních orgánů, ale i zarážející neinformovaností a profesní etikety přístupu k poslednímu ucelenému národnímu bohatství.

Státní lesy – vždy a ve všech vyspělých zemích – jsou chloubou národního majeteku. Nejinak i u nás především za první republiky. Sloužit u státních lesů bylo spojeno se ctí a se vztahem i úctou k minulým generacím, které pro nás připravily dříví, ze kterého každý vlastník lesa nyní žije. Les prodat, pronajmout či zpeněžit dříví nastojato představovalo hrubé porušení etického tabu a jasný důkaz neschopnosti dobře spravovat svůj majetek. V této souvislosti lze připomenout nedávno vydanou knihu prof.Opletala, který působil jako mimo jiné i jako generální ředitel státních lesů ČR.To platí i dnes – minimálně ve všech průměrně vyspělých zemích světa – a i přes skutečnost, že mnohdy stát svoje lesy dotuje (jako např. v Polsku), aby uchoval jeho poslání, tradice a národní identitu.

Svět se vyvíjí velmi rychle a i pro evropské lesní hospodářství vzniky nové rámcové podmínky: Na jedné straně stoupající nároky na zabezpečování celospolečenských a ekologických funkcí lesa, které budou neustále narůstat, na straně druhé trvalý pokles cen dříví a stoupající provozní náklady. V 80tých letech minulého století byla tak většina hospodářsky významných státních lesů Evropy konfrontována se situací, jak zajistit trvalou udržitelnost všech základních funkcí lesa (v rovině přírodní, společenské a ekonomické) včetně jeho rostoucí prosperity pro stát a lidi pracující v lesnicko-dřevařském sektoru. Důsledkem nebyla nikdy privatizace, rozdělení státního lesa či jeho pronájem soukromým lesnickým firmám, ale legislativní přeměna původních kameralisticky spravovaných státní lesů s vysokými náklady a byrokratickým řízením na podnikatelsky orientovanou společnost s jasným posláním a strategickými cíli v plném vlastnictví a kontrole státu. Za právo hospodařit se státním majetkem platí státu přesně definovaný odvod nad rámec zákonného zdanění, za to jí náleží podnikatelská samostatnost a kontinuita.Tak vznikly státní lesy Finska, Švédska, Rakouska a v minulém roce i Bavorska. Společným jmenovatelem jejich dynamicky se rozvíjející hospodářské prosperity je logistické řízení celého procesu produkce dříví včetně jeho prodeje, což je nezbytná podmínka úspěchu pro každého velkého vlastníka lesa

Česká republika – byť má daleko lepší produkční podmínky než výše uvedené země - nezohlednila ve své transformaci lesního hospodářství 1991 ani vývojové trendy oboru a během dalších 14ti let ani zkušenosti jiných státních lesů s paralelním vývojem: Výsledkem byl krajně specifický model fungování našich státních lesů, kdy stát plánuje a klíčové tržní procesy jsou v rukou soukromých společností. Celkové vyhodnocení procesu transformace, zejména ekonomická stránka, nebylo nikdy provedeno resp. předloženo veřejnosti. Jaký je však skutečný ekonomický potenciál našich státních lesů, když dnes soukromé společnosti nabízejí ministerstvu za pronájem takovéto částky? Jak vysoké musí být pak zisky nájemce?

Zkušenost jasně hovoří o tom, že tyto zisky rozhodně nebyly investovány v lesním hospodářství, ani státní sféře, dokonce se v drtivé většině případů nenachází ani v soukromých investicích podporujících rozvoj pracovního trhu odvětví.

LČR jsou posledním největším státním majetkem. Na trhu vysoce poptávané obnovitelné zdroje jsou předmětem obrovského zájmu mnoha podnikatelských skupin. Kdo chce dnes i v budoucnu efektivně hospodařit, musí sám řídit celý proces pohybu dříví. V zahraničí jsou to vlastní podnikatelsky orientované organizace státních lesů, u nás soukromé společnosti. Transformací lesního hospodářství však vznikl u nás záměrně jeden nadbytečný článek procesního řetězce, přinášející organizační problémy a netransparentnost procesu výroby a ekonomiky LH. Navíc zde stát jednoznačně, bez zbytečných prodlev a především bez dalších vynaložených nákladů, které by nájemce bezesporu v krátké budoucnosti tvrdě vyžadoval, uplatní své záměry v posilování celospolečenských funkcí lesa.

Nadále experimentovat je pro stát nevýhodné. Podmínky českého lesnictví nejsou v Evropě ničím specifické. To, co státní lesy nejvíce potřebují je funkční model ověřený praxí nejlepších státních lesů Evropy. Proklamovaný pronájem LČR nebo jejich části soukromým společnostem však dokládá naprostou neinformovanost o reformách státních lesů lesnických velmocí v zahraničí. LČR jsou schopny ve své jedinečné velikosti, kterou nám celá vyspělá Evropa závidí, ekonomicky využít a daleko lépe investičně a strategicky zhodnotit náš výborný potenciál než lesy pronajaté soukromým firmám. Předpokladem toho je skutečná legislativně podložená systémová reforma LČR případně spojená s úpravou právní formy, definicí strategických záměrů a se zajištěním kontinuity práce (nezávislosti na politických změnách) schopného vrcholového managementu.

Pronájem částí státního lesa soukromým společnostem trvalou prosperitu lesnímu hospodářství ani státu rozhodně nepřinese.

Schváleno usnesením XVI. Valné hromady České lesnické společnostidne 21.4.2006