Příroda si poradí. Lesy zasažené kůrovcem nepotřebují zásah lidí, ukázal výzkum

Lesy v národním parku Šumava se dokáží z kůrovcové kalamity vzpamatovat i bez zásahu člověka. Podle Hnutí Duha to ukázaly výsledky dlouhodobých vědeckých výzkumů i terénní exkurze v místech, která byla ponechána samovolnému vývoji.

„Dnes zveřejněné výsledky dlouhodobých vědeckých výzkumů Správy NP Šumava přesvědčivě ukazují, že les se i po masivním napadení kůrovcem sám spolehlivě obnovuje sám o sobě,“ říká expert Hnutí Duha na ochranupřírody v NP Šumava Martin Voráč.

Plochy lesů v národních parcích i dalších chráněných územích, které jsou ponechány samovolnému vývoji, jsou podle zjištění vědců velmi životaschopné. I po rozsáhlém napadení kůrovcem nebo prudké vichřici se nejlépe obnoví bez zásahu člověka.

„Přirozená obnova má také řadu předností ve srovnání s uměle vysázeným lesem. Především vyrůstají takové druhy stromů, které na daném místě příroda sama preferuje, proto je les později odolnější a zdravější než les vysázený. Takový les nejlépe chrání půdu, zlepšuje vodní režim v krajině a chrání klima,“ vysvětluje Voráč.

Novela zákona o ochraně přírody z loňského roku nařizuje, že polovinu každého národního parku mají tvořit přírodní zóny. Ty přitom nyní představují jen malou část plochy parků. Výsledky průzkumů ukázaly, že se jedná o krok správným směrem a není důvod rozšíření území ponechaných přírodě odkládat.

Na lesních plocháh zůstávají i po napadení kůrovcem přeživší stromy, které dají život nové, odolné generaci lesa. Množství malých stromků na přírodě ponechaných územích podle Hnutí Duha několikanásobně převyšuje počty, které na vykácené holiny sází člověk.

Stojící mrtvé stromy a padlé kmeny zase stíní půdu před extrémními výkyvy teploty. Zadržují navíc v krajině vodu a jsou domovem organismů důležitých pro vývoj zdravého lesa. Při lesnických zásazích přitom mrtvé dřevo na holinách nezůstává, půda se vysouší a degraduje. 

„Postupy proti šíření kůrovce používané v hospodářských lesích mají destruktivní vliv na lesy i celou krajinu. O to důležitější je nyní chránit divokou přírodu před takovými lesnickými zásahy. A také poučit se z přírodních lesů pro lesnické hospodaření,“ uzavírá Voráč.

„Nové výzkumy jasně říkají, abychom se v národních parcích po kůrovcových i větrných kalamitách nebáli ponechat přírodu přírodě. Území divoké přírody má přitom podle zákona tvořit polovinu rozlohy národních parků. Nyní je potřeba tuto povinnosti co nejdřív splnit.“

Autor: Lukáš Rott