Majitelé lesů: Vystřílejte zvěř, působí nám obrovské škody

Přemnožená zvěř působí každoročně obrovské škody v českých lesích, a jejich majitelům dochází trpělivost. Někteří lesníci proto přišli s radikálním návrhem: vystřílet všechnu větší zvěř a ponechat ji pouze v oborách.

„V kritických oblastech doporučuji uzavřít zvěř alespoň na padesát let do obor a z volné přírody ji vyloučit,“ říká lesník Milan Košulič. Jako kritické oblasti navrhuje vyhlásit všechny lokality, kde mají ve skladbě stromů větší než padesátiprocentní zastoupení smrky. To je však naprostá většina českých lesů. „Podobné opatření bych samozřejmě přivítal, ale vzhledem k síle myslivecké lobby nevěřím, že by se realizovalo,“ říká Roman Šimek, člen předsednictva Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR.

Lesníci se již léta zlobí na myslivce, že udržují příliš vysoké stavy zvěře. Ta pak brání přirozené obnově porostů. Ztráty, které tak vlastníkům vznikají, odhadují na miliardu korun ročně. Myslivci připouštějí, že majitelé lesů mají na výraznou redukci zvěře nárok. „Zákon o myslivosti říká, že pokud má vlastník vážné důvody, může stavy určitého druhu velice výrazně omezit, popřípadě jeho existenci úplně vyloučit,“ říká jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka. Podle něj by to však byl nepřiměřeně drastický zásah do české krajiny. „Chceme mít prázdné lesy a pěstovat jenom smrky?“ ptá se Kostečka.

Myslivci oponují, že lesníci vysazováním nepřirozených smrkových monokultur narušili rovnováhu v přírodě mnohem více než vysoké stavy zvěře. Proti zavření jelenů, srn a dalších lesních zvířat do obor je i ministerstvo zemědělství. „Vystřílení zvěře není podle nás úplně nejlepší postup, protože nevychází z tradic naší myslivosti. I když tento přístup je běžný mnohde v zahraničí, kde nemají venku v lesích v podstatě žádnou zvěř, ta je pouze v oborách říká Ondřej Veselý z ministerstva zemědělství. Odborníci proto navrhují kompromis: odstranit z volné přírody tisíce kusů nepůvodní zvěře, jako jsou američtí jeleni wapiti, asijští jeleni sika, mufloni a další cizokrajné druhy, které v minulosti lovci do české přírody vypouštěli.

Jaroslav Kostečka: Majitelé lesů neumějí využívat svých práv

Vlastníci lesů chtějí výrazně snížit stavy zvěře v českých lesích kvůli velkým škodám, které působí. Podle Jaroslava Kostečky, jednatele Českomoravské myslivecké jednoty, však kvůli tomu není nutná změna zákona o myslivosti, kterou mnozí majitelé lesů prosazují.

Co říkáte radikálním názorům vystřílet zvěř ve všech lesích, kde je více než padesátiprocentní podíl smrků?

Samozřejmě vnímáme, že zvěř je fenomén, který působí v lese, živí se tam a samozřejmě tím působí některé škody. Ale jedině u nás v České republice a v Německu je stanoven princip škod. Protože zvěř je přírodní bohatství, les je národní bohatství. Takže přírodní bohatství žere národní bohatství a myslivci za to platí škody. Podle mě je nutné vnímat les jako systém, neredukovat ho pouze na stromy a produkci dřeva. Pokud má jít o porosty, kde je nadpoloviční zastoupení smrku, což je většina lesů na území České republiky, musíme si zároveň přiznat, že to jsou lesy nepůvodní. Smrk původně rostl v úplně jiných lokalitách než dnes. V celé České republice rostl maximálně na 40 procentech lesů. Dnes je zhruba na šestaosmdesáti procentech území. Pokud bychom si v České republice řekli, že nechceme mít zvěř v lesních porostech, kde je nad padesát procent smrků, tak co vlastně chceme? Chceme mít prázdné lesy? Chceme pěstovat jenom smrky? Nebo chceme mít v lesích také zvěř?

Argumentujete tedy tím, že je třeba zvýšit podíl přirozených, smíšených lesů?

Ano. S vlastníky lesů jsme jednali, že je třeba zohledňovat vlastnické nároky. Ale nemůže to být na úkor všeho ostatního. Tak jako nemůže být ani zvěř na úkor všeho ostatního. Souhlasím, že v okamžiku, kdy začínají neúměrné škody, lze do stavů zvěře zasáhnout. A vlastník lesa má dokonce právo chtít, aby zvěř v jeho porostech na nějaký čas nebyla.

To platí už nyní?

Zákon o myslivosti říká v jednom svém paragrafu, že pokud pro to má vlastník určité důvody, může stavy určitého druhu velice výrazně omezit, popřípadě existenci tohoto druhu úplně vyloučit. To vše dnes zákon o myslivosti umožňuje. I ministerstvo zemědělství potvrdilo, že veškeré požadavky majitelů lesů na změnu zákona o myslivosti jsou obsaženy v současném zákoně, nicméně vlastníci lesů je neumějí používat, nebo je nechtějí používat. To považuji za dost zásadní věc. Platí i to, že honitby tvoří pouze vlastníci pozemků. A pouze ti rozhodují. Jestli si tam chtějí hospodařit sami nebo jestli honitbu pronajmou. Pokud ji pronajmou, tak sepíší smlouvu a tam si dávají nějaká kritéria a podmínky. Proto velice nerad slyším, když majitelé říkají, my nic nezmůžeme. To vůbec není pravda.

Pokud by vlastníci lesů uplatňovali vše, co jim zákon umožňuje, tak by problémy s přemnoženou zvěří nenastaly?

Přesně tak. Když by uživatel honitby, kterému ji vlastník lesa pronajal, neplnil normované stavy pro zvěř, proč mu honitbu dále pronajímat? Proč tam vlastník nehospodaří sám? Proč si tu honitbu nenechá sám pro sebe a neukáže všem a hlavně sám sobě, jak se to má dělat?

Na toto téma jste v minulých dnech jednali v Brandýse nad Labem s ekologickými neziskovými organizacemi a vlastníky lesů nad návrhem Národního lesnického programu. Na čem jste se dohodli?

Hlavní snahou mnohých účastníků, kteří tam byli, nakonec vůbec nebyla příroda, ale snaha mít vlastní honitby. Jediný zásadní výstup je, kromě snížení stavů zvěře, návrh zvážit minimální výměru honiteb. Vůbec jim nejde o zvěř, ale aby si všichni sáhli na honitbu. A aby si samozřejmě mohli lovit všichni jak chtějí, a ne tak, jak říká současný zákon. Dnes je minimální výměra honitby 500 hektarů, v Brandýse padly návrhy 200 hektarů, 115 hektarů, někteří chtějí dokonce 75 hektarů. Musíme se ale bavit také o tom, že třeba jelen se pohybuje na pěti tisících hektarech, srnec zhruba až na pěti stech hektarech.

S výsledky jednání tedy spokojení nejste?

Nakonec nebyl přijat závěr, bylo pouze řečeno, že by se měla zvážit minimální výměra honiteb. Za vzor se dává Německo, kde například v Bavorsku je minimální výměra 75 hektarů. Jenže pokud chce někdo v Německu lovit spárkatou zvěř, to znamená jeleny, srnce, daňky, divočáky a tak dále, tak se musí povinně sdružit do velkých oblastí. A to už se u nás neříká. Pokud by někdo chtěl lovit pouze drobnou zvěř, tak mu těch dvě stě hektarů stačí. Ale ostatní zvěř se pohybuje v rámci biologických zásad na daleko větším území. Takže daněk, jelen nebo srnec, když by prošel svoje teritorium, tak by překonal několik honiteb, a každý by ho chtěl střelit. A to je pro nás nepřijatelné.

Dalibor Dostál