Lesy - tentokrát z ekologické perspektivy

Když byla v květnu letošního roku zveřejněna výzva k šetrnějšímu hospodaření v českých lesích, pod kterou se podepsalo přibližně 200 botaniků, zoologů, lesníků, ekologů, geochemiků a dalších specialistů (víc viz Vědci: Změňme hospodaření v lesích), vyvolala silnou polemiku i některé popuzené reakce. V těch se většinou objevovalo, že se výzva zabývá jen ochranářskou stránkou problému. Chyba lávky. Stanovisko, které stav lesů v ČR nahlíží pouze z ekologického pohledu a zdůrazňuje hlavně biologickou rozmanitost lesů, vzniklo až o několik týdnů později.

Jeho autoři vyšli z připomínek, které k výzvě sepsal entomolog Martin Konvička. Doplnili je, podrobněji rozvedli, přidali další argumenty a na konci června byl dokument „Stav lesů v ČR z ekologické perspektivy“ (dál jen ekoperspektiva) hotový. Vyjma zmíněného Konvičky je pod ním podepsáno ještě šest botaniků, například Radim Hédl, vedoucí brněnského ekologického oddělení Botanického ústavu AV ČR, nebo Petr Petřík ze stejného ústavu, ale z pracoviště v Průhonicích.

Hned na začátku je upozornění, že dokument se týká především biologické rozmanitosti. Autoři podporují přibližování lesů přírodním procesům i chránění diverzity například pomocí Natury 2000, zároveň ale upozorňují, že tyto postupy se nedají automaticky uplatňovat všude. Skoro všechny naše lesy už za sebou totiž mají lidské zásahy. „Kromě horských oblastí se asi nikde nedá hovořit o čistě přírodních lesích už po několik tisíc let,“ stojí v ekoperspektivě. Hlavně v případě dlouhodobě ovlivňovaných lesů v nížinách by tak jejich ponechání přírodním procesům často vedlo ke snižování rozmanitosti. Dřív se v nich hospodařilo nejrůznějšími způsoby – třeba se hrabalo stelivo pro dobytek, ten se v lese taky často pásl, jako krmivo se sekaly i mladé výhonky stromů, pařezové výmladky se používaly jako topivo. Dnes tyto způsoby hospodaření zmizely, s nimi ale mizí i biologické druhy, které v těchto řidších lesích žijí – například rostlina zvonovec liliolistý nebo motýl hnědásek osikový. Protože zákon lesní pastvu nebo hrabání steliva zakazuje, navrhují autoři ekoperspektivy, aby kvůli ochraně hodně ohrožených druhů lesnická legislativa slevila a za jasně daných podmínek některé tradiční způsoby hospodaření umožnila. Podobně by se kvůli ohroženým druhům mohla v přesně vymezených případech povolit i velmi krátká doba obmýtí.

Sami autoři asi chápou, že jsou jejich doporučení trochu kontroverzní. Chtějí proto působit na veřejnost (dokonce i změnit školní osnovy), aby si uvědomila, že vedle ponechávání lesů přirozenému vývoji je z hlediska ochrany přírody někdy nutné je naopak pořádně prořezat.

Bezlesí a tetřívekI další body, kterým se autoři ekoperspektivy věnují, se točí kolem snahy zabránit lesu v zarůstání cenných ploch. Úplně skončit by podle nich mělo odvodňování lesních mokřadů, protože podmáčená stanoviště často hostí vzácné organizmy. Vhodné by proto bylo chránit zákonem nejen rašeliniště, jak to dělá už současný zákon o lesích, ale i prameniště.

Podobně by na lesní půdě mělo být omezeno zalesňování biologicky hodnotných bezlesí, jako jsou vlhké louky, suché stráně, meze i různé křoviny. I na těchto místech kvůli zarůstání stromy ubývají světlomilné rostliny a zejména bezobratlí živočichové – leckde se to dokonce děje i kvůli dotacím, které na zalesňování nelesní půdy věnuje stát.

Jako ne zrovna povedené vidí autoři ekoperspektivy i zavádění a rozšiřování geograficky nepůvodních dřevin. Ty se totiž můžou tak rozmáhat, že významně narušují původní lesy - například suché bory jsou takto ohroženy šířením borovice vejmutovky.

Oproti původním Konvičkovým připomínkám v textu ekoperspektivy ovšem nenajdeme důraz na zákaz zalesňování při horní hranici lesa. „To nám nějak vypadlo,“ říká do telefonu botanik Radim Hédl. S tím souvisel i návrh na vynětí stanovišť kriticky ohrožených druhů z dosahu běžné legislativy. Jako příklad u něho bylo uvedeno povinné zalesňování imisních holin, které se ale staly vítaným útočištěm evropsky ohroženého tetřívka obecného – ani tento příklad ale v ekoperspektivě není. „U závěrečné redakce textu jsem nebyl. Ale stále jednoznačně zastávám stanovisko, že tetřívek je důležitější než smrk,“ trvá na svém Martin Konvička. Mimo chráněná území je tak zatím budoucnost tetřívka nejistá, v nich by to ale měl mít dobré – a to i bez změny zákona. Jiří Flousek z Krkonošského národního parku uvádí, že imisní holiny by stejně za nějaké dvě desetiletí zarostly. Horské smrčiny jsou navíc podle něj samy o sobě cenné a jejich obnovení vítá. Protože by ale tetřívka byla pochopitelně škoda, chtějí v Krkonoších najít kompromisní řešení – ve velkých plochách lesa budou vytvořeny oblasti o pár hektarech, které budou natolik prosvětlené, aby to tetřívkovi vyhovovalo k životu. Ani v Jizerských a Krušných horách by tetřívek nakonec neměl přijít zkrátka. Kvůli němu tam byla vyhlášena ptačí území Natury 2000. V nich by jeho ochrana měla jednoznačně dostat přednost.

Svá doporučení se autoři ekoperspektivy snaží dostat do právě připravovaného Národního lesnického programu (NLP), který bude na příštích sedm let určovat způsob hospodaření v českých lesích. Podle Jana Kubíka z ministerstva zemědělství by měla být do konce roku hotová 4. verze návrhu NLP. Pravděpodobně ale ani ta nebude definitivní a lesnický program bude dokončen až v příštím roce. Stejně se odsouvá i projednání nového lesního zákona, který měla mít vláda na stole do konce letošního roku.