KŮROVEC DÁVÁ ŠANCI?

Již v červenci 2001 uspořádali zainteresovaní lesníci pochůzku národním parkem Bavorský les, který se rozkládá na ploše 24 250 ha. Jeho část sousedí s českým Národním parkem Šumava o rozloze 69 030 ha. Každoročně jej navštíví 2-3 mil. turistů, což přináší příjem asi 70 mil. DM. Náklady na údržbu parku jsou asi 20 mil. DM, ušlé výnosy z těžby dřeva se odhadují na 7 mil. DM. Park zaměstnává 200 pracovníků, kteří jej spravují a pečují o komunikace i bohatou turistickou infrastrukturu.

V místech větrných vývratů z r. 1985 a 1989 se v parku začal šířit vlivem příznivých letních teplot lýkožrout smrkový, v polovině devadesátých let již začaly hromadně odumírat celé partie téměř nesmíšených porostů horského smrku, v roce 1997 kalamita vyvrcholila - zasáhla plochu 3 712 ha. K tomu je možno připočítat přibližně stejnou plochu na české straně v NP Šumava. Smíšené horské porosty, které zaujímají 70 % plochy parku, zasáhl kůrovec méně, přesto je již celková rozloha napadených porostů parku asi 6 500 ha. Výzkum potvrdil, že zdejší kalamitu významně neovlivnilo znečištění ovzduší.

V této situaci došlo a dochází k častým ostrým výměnám názorů, jak zabránit dalšímu šíření kalamity. Vedení parku a ochránci přírody v ní totiž nespatřují katastrofu, nýbrž šanci sledovat, jak si příroda sama pomůže, jaký skutečně přírodní, člověkem neovlivněný les vznikne. K tomu bylo také vydáno mnoho brožur, plakátů, naučných filmů a sepsáno mnoho článků pro informaci veřejnosti, která má prý pro toto stanovisko porozumění. Příslušné německé úřady nakonec rozhodly, že se bude proti kůrovci zasahovat jen na 500 - 1000 m širokých okrajových pásech na ochranu sousedních soukromých lesů. Hornorakouská část Šumavy má být přihlášena do oblasti NATURA 2000.

Není-li správa NP Bavorský les přesvědčena, že by v místech kalamity vznikl přibližně stejný přírodní les i bez obrovských ekonomických ztrát na odumřelé zásobě cenného dříví, které příroda vytvářela víc než sto let, měli by se ujmout iniciativy lesníci a zahájit popularizační protiofenzívu. Jinak asi vznikne největší divočina mezi Uralem a Atlantikem.

Z NP Šumava se může kůrovec šířit přes hranici i do rakouských lesů. Česká strana sice přislíbila asanaci kůrovce na 200 m širokém pruhu podél hranic, ale musí je každoročně znovu schvalovat Ministerstvo životního prostředí ČR, které je pod stálým tlakem ekologických aktivistů. Proto je potřeba přesvědčovat veřejnost o účelnosti hledání další alternativy pro vytváření "divoké lesní přírody”.

Österreichische Forstzeitung, 11/2001, Čk

Lesnická práce č. 2/2002