Ke špatnému stavu českých lesů a jejich špatnému řízení (Haló noviny)

Nedávno zveřejnilo 230 převážně nelesnických akademiků stanovisko a návrhy ke zlepšení stavu lesů. Konstatují, že lesy chřadnou a hynou, lesní půda degraduje, lesy mají málo listí, jehličí a nezadržují dostatečně záplavy. Příčiny spatřují v holosečném hospodářství, v monokulturách smrků, ve škodách způsobených spárkatou zvěří, v globálním oteplování a působení imisí. Viní z toho zákonodárce, ministerstva, lesní hospodáře, myslivce, hospodářskou úpravu lesů, ale i lesnické výzkumníky a učitele lesnických škol. Usilují, aby se lesy co nejvíce podobaly lesům před zásahem člověka - lesům přírodním, ba pralesům. Je potřebné zveřejnit různý výklad, pochyby, výhrady a nesouhlas k některým jejich opatřením a přikázáním.

Akademici volají po postupné obnově přirozené skladby lesů.

Nemusí volat. Po stoletém kořistnickém hospodaření v českých lesích v letech 1950 až 1980 lesníci zásluhou Lesprojektu (plánovací útvar státních lesů) zhotovili pro veškeré lesy podrobný průzkum stanovištních podmínek lesa a na tomto základě podrobnou mapu lesních typů. Použili k tomu 8000 zkusných ploch, kde pomocí půdních sond (rozbor fyzikální, chemický a biologický) a historického průzkumu přiřadili ke každé ploše nejprve jejich pravděpodobnou přirozenou skladbu a poté navrhli zastoupení dřevin ekonomicky výhodné a současně přírodě blízké tak, aby se hospodářství stalo trvale udržitelné. Součástí byla i hospodářská opatření jako obmýtí, obnovní doba, obnovní způsob, cíl a způsob výchovy, ale i prostorová úprava lesa. Dílo oněch sto lesnických specialistů vešlo do legislativy a je dodnes platné.

Toto dílo dodnes nemá svojí rozlohou a důkladností v Evropě ani ve světě obdoby.

Závidí nám je, jen záměry trpělivě uskutečnit - a to se děje.

Akademici navrhují ve všech lesích výrazně omezit, ba přímo vyloučit použití i malých holosečí. Doporučují používat jen sečí maloplošných clonných nebo jednotlivý výběr stromů.

Jednotlivě výběrná seč se používá jen na malých plochách některých lesů školních, výzkumných či ochranných. Drtivě ale převažují lesy hospodářské, ve kterých se používá částečně maloplošná seč holá a částečně pruhová či skupinová seč clonná. Lze přiřadit k seči holé první fázi seče clonné. (Dle platné legislativy se používá seč holá do jednoho hektaru plochy na výšku, šířku dvou výšek stromů okolních. V lužním a borovém hospodářství se povoluje holá seč do dvou hektarů. Je-li porost dopravně přístupný, geneticky vhodný, doposud plodný a výchovou dostatečně připravený, používá se přednostně seč clonná k přirozenému zmlazení jedné či více dřevin. V monokulturách smrku nevhodné provenience se běžně používají skupinové seče holé (kotlíky) k zavedené potřebné příměsi (buk, lípa, jedle).

Tato kombinace způsobů obnovy v hospodářských lesích je doposud optimální kompromis mezi ekonomicko-dřevařskými zájmy a lesníky-biology.Náhlé použití sečí jednotlivě výběrných by mělo tyto následky: a) Souběžné a vysoké investice do dopravní přístupnosti b) Snížení obnovních těžeb c) Významné zvýšení pracnosti a nákladů těžební činnosti d) V nepřipravených porostech jejich rozvrat abiotickými činiteli e) V borovém a lužním hospodářství snížení kvality následných porostů f) V geneticky nevhodných porostech jejich reprodukci g) Nedostaví-li se včas přirozená obnova, velice obtížná je jejich obnova podsadbou (půda zabuření, obnova se zpozdí a prodraží h) Prodlouží se doba obnovní i obmýtí. S těmito obtížemi si neporadí většina majitelů (uživatelů) lesa. Mnohé české přírodní podmínky neumožňují výběrný les.

Akademici odmítají kácet přípravné (pionýrské) dřeviny v přirozené obnově lesa.

Do pionýrských dřevin obecně v českých lesích je nutno počítat lísku a borovici, které připravily v poledové době pozdější nástup smrkům, dubům, bukům a jedlím. V Jeseníkách se projevil hromadným osídlením nelesních ploch modřín (a na středním Slovensku jedle). V horských smrčinách je běžným pionýrem jeřáb. Na volných plochách se objevuje i třešeň, střemcha, bezy, jíva a jiné vrby. Nejčastěji osídluje volná místa osika a břízy, a to i do vzdálenosti 200 metrů od matečnice. Některé pionýrské dřeviny se používají jako přípravné pro dřeviny cílové, zvláště v polohách s častými přízemními mrazy či silně zabuřenělých. Protože záhy brzdí růst cílových dřevin a často deformují jejich koruny, v hospodářských lesích se odstraňují. Přestože jsou pionýrské dřeviny fyzicky staré již v 50-70 letech, umožnily by růst dřevinám cílovým s velkým zpožděním. Zastavit kácení přípravných (pionýrských) dřevin v lesích hospodářských vede ke škodám - je to protimluv.

Akademici navrhují ve všech lesích na holinách zalesňovat nejprve přípravnými dřevinami, neboť až pod jejich částečným zastíněním vyrostou geneticky kvalitní a odolné stromy.

Geneticky optimální ekotyp pro dané stanoviště se vyvíjel staletí, statisíciletí - a tento ekotyp si ponechává své zvláštní vlastnosti alespoň dvě generace. Proto jsou všechny lesy a významné dřeviny klasifikovány lesníky do několika genetických kategorií a pouze uznané kategorie se připouštějí k obnově.Nevhodný ekotyp dřeviny nelze změnit pouze jeho krátkodobým zastíněním!Zasadíme-li údolní ekotyp šumavského smrku se štíhlým kmenem a vlasovitým ovětvením na hřeben či vrchol třeba pouze o 200 metrů výše, rozláme jej jinovatka, ledovka a námraza tím spíše, čím bude déle zastíněn. Navrhovanou zásadu snad nemohl podepsat žádný člen ústavu molekulární genetiky nebo experimentální botaniky!

Akademici navrhují v prvních zónách národních parků, kde není zásadně odlišná druhová skladba od přirozené, vyloučit veškeré hospodářské zásahy.V návrhu není stanoveno, co je či není "zásadně odlišná" druhová skladba porostu. (Může to být poměrné zastoupení dřevin, nebo absence jen jedné dřeviny - to je velmi široké vymezení.) Navíc čistý smrk tvoří klimax např. v Národním parku Šumava asi 24 % (tj. asi 13 000 ha z celkových 54 000 ha.), a objeví-li se kalamitní žír kůrovce, pak se nemá zasáhnout? Následkem jsou tisíce hektarů kůrovcových souší nejcennějších smrčin. Boubínský prales (tj. přísná rezervace bez zásahů) se musel plotit, aby dočasně přemnožená jelení zvěř v okolí nespásla v etapě přirozeného zmlazení veškerý bukový nálet. Podobně kůrovec smrkový nepřirozeně přemnožený z umělých monokultur smrku by měl být "oplocen", tj. účinnými zásahy potlačen. Návrhem zvýšit plochu prvních zón NP Šumava na dvojnásobek a současným nelegitimním zákazem v těchto dosud neschválených plochách jakkoli zasahovat umožníme kůrovci likvidovat další klimaxové smrčiny.

Neboť kůrovec nerozlišuje ani státní a zónové hranice, ani smrk nepůvodní od přirozených ekotypů smrku. S podivem tento návrh podepsali i lesníci, byť jen akademičtí, i když se právě od českých lesníků v minulém století učila Evropa kalamitního kůrovce zastavit.

Návrhy akademiků jsou neúplné a nekomplexní. V návrzích lze postrádat tato témata:a) Uvádějí se lesy "všeobecně". Každá kategorie lesů vyžaduje zvláštní optimální řešení - lesy účelové, ochranné, hospodářské a imisní. b) Téměř úplně je opominuta péče o genofond lesních dřevin a jeho využití. Aktuálně v letošním roce očekávané bohaté plodnosti dřevin by byla vhodná výzva k mimořádnému sběru semen z nejcennějších porostů a významná mobilizace majitelů lesů a lesníků k rozsáhlé přípravě ploch pro přirozenou obnovu. c) Je opomenuta zoufalá výzva státníkům a průmyslníkům k energetickému snížení výfukových plynů a tím i škodlivého účinku na lesy. S tím souvisí výrazně vyšší rychlost růstu dřevin a změny v rozsahu, výše, způsobech a cílech výchovy porostů. d) Chybí významná doporučení předních českých vodohospodářů jako výstupy z dlouhodobých vodohospodářských studií našich lesů. (Pozn.: Skutečně zadržují neodvodněná rašeliniště přívalové deště?) e) Návrhy znehodnocuje úplná absence kladných regionálních příkladů hospodaření, jakož i výzkumy a dokumentace dlouhodobých pozorování sukcese na plochách kůrovcových souší. f) Návrh "bezzásahovosti" v prvních zónách národních parků není v souladu se současnou legislativou. "Bezzásahovost" nestanoví ani zákon č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny, ani nařízení vlády č. 163/91 a zřízení NP Šumava. Odstrašující příklad ze Šumavy navrhují akademici legitimovat? l) Lesníci by mohli souhlasit s vyjádřením prof. RNDr. Jana Jeníka z Botanického ústavu Praha, který návrh akademiků nepodepsal a o Šumavě se vyjádřil takto: "Dočasně je nutno smířit se se zvukem dřevorubecké pily, pohybem nákladních aut se dřevem a sazenicemi a třeskem myslivecké pušky. Ve smyslu zák. č. 114/92 Sb. platí na české straně Šumavy rovněž obecná ochrana přírody a krajiny, podle níž je nutné chránit život, životodárné zdroje a majetek v návazném sousedství. Obecná ochrana krajiny je jakousi "služebností", beroucí ohled na vlivy hygienické, hydrologické a dokonce i potřeby pozemních a vzdušných komunikací. Celistvá a rozmanitá Šumava musí tedy být nástrojem všeobecného principu předběžné opatrnosti." Věřme, že uvážliví legislativci, lesníci a lesničtí profesoři dovedou naše lesy ke zdárnému stavu. Nebo bude lépe předat české lesy soukromníkům - pokud možno cizím -, kteří budou "zaručeně lépe" hospodařit než český stát a přiblíží lesy přírodě?

Autor: Ing. Jiří WOLF