K chovu a lovu sičí a černé zvěře

Zamyšlení nad současným stavem početnosti některých druhů spárkaté zvěře považujeme za problém, který si vyžadoval více pozornosti již před dvaceti roky, kdy se první diskuze na toto téma občas prezentovaly.

Zvyšování stavů spárkaté zvěře má dvě hlavní příčiny. První příčinou je totální selhání kontrolních systémů, které by měly monitorovat časové rozložení lovu zvěře, sociální a věkovou strukturu skutečně ulovených jedinců. Myslivecká statistika by tento monitoring mohla zajistit na potřebné úrovni a byla by dostatečným nástrojem pro státní správu, která by mohla proti spekulativním zásahům do populací účinně zasáhnout.

Kdyby tento stav informačního a kontrolního systému byl funkční, tak by se v zápětí zajistila náprava v porušování plnění plánu lovu zvěře a problém by byl zažehnán.

Skutečnost, že vykazování plnění plánu lovu je možné „upravovat“ podle potřeby uživatele je téměř veřejným tajemstvím. I kdyby nebylo, je to mnoho let alarmující, že se nikdo nezasadil o radikální opatření zaměřená na kontrolu, jaká je věková a zejména sociální skladba lovené spárkaté zvěře.

Když se podíváme na roční výkazy o normovaných kmenových stavech a skladbě ulovené zvěře podle pohlaví, tak můžeme „spokojeně“ konstatovat, že se laně i kolouši loví, a tak je vše jak má být. Když porovnáme i tu méně věrohodnou „statistiku“ musí nás udivit celkový roční úlovek, který naprosto neodpovídá vykazované reprodukční základně a biologickým možnostem daného druhu.

Kdybychom chtěli věřit vykazovaným stavům a skutečnému lovu, pak bychom museli věřit i tomu, že laně siky japonského, ale i laně jelena evropského jsou mimořádně plodné a vodí tři a v některých oblastech i čtyři kolouchy. Jinak by nebylo možné, že při zvyšujícím se odstřelu se každoročně stavy zvyšují.

Problém je tedy jediný, dokud nebude důsledná kontrola skutečné skladby lovu, tak se bude lovit trofejová zvěř a samičí zvěř se bude pouze vykazovat „jako“ taky ulovená.

Druhým problémem je zejména u narůstajících stavů černé zvěře, zvyšování atraktivity životního prostředí, které černé zvěři poskytuje ideální krytové, klidové a zejména potravní podmínky po celých 24 hodin denně a po dobu minimálně od června do konce listopadu, kdy se sklízí poslední porosty kukuřice. Tyto trendy ovlivnila zejména orientace zemědělských podniků na „energetický byznys“, který si vyžádal velkoplošné kultury energeticky zpracovatelných plodin. V takovém „ráji“ se dvě reprodukční období černé zvěře v jednom roce stávají velmi častým jevem. K tomu ještě napomáhá skutečnost, že dospělí kňouři jsou v populacích spíše „úkazem“, a proto vstupují do reprodukce i selata samičího pohlaví, která tento vzestupný početní stav černé zvěře ještě navyšují.

Proto jsem přesvědčen, že úprava doby lovu nebude perspektivním řešením, pokud se nepřijmou opravdu striktní opatření v systému kontroly lovu a v případě podvodů, uplatňování razantních postihů.

S ohledem na velmi vážnou situaci se přikláním k dočasným úpravám doby lovu. Doporučuji, aby toto opatření bylo podrobeno věrohodné analýze po třech letech a veřejnost byla seznámena s výsledky.

Sele a lončák lovit celoročně; protože bachyně mohou mít i dvě reprodukční období v roce, pak je termín sele, lončák těžko definovatelný, proto doporučuji změnit dosud užívané pojmenování na mladou zvěř do 80 kg bez rozlišování pohlaví; lovit celoročně a etické způsoby lovu zachovat. Nad 80 kg je třeba pohlaví rozlišovat.

Bachyně: z hlediska biologie druhu, je standardní doba chrutí listopad, prosinec; aby se toto období reprodukce stalo pro dospělou zvěř obdobím klidu, je třeba bachyni hájit od listopadu do konce dubna; od 1. 5. do 31.10. je třeba bachyně lovit, aby se eliminovalo druhé chrutí;

Kňour: lov povolit až po době chrutí tj. od 1. 1. do 31.10., aby v době chrutí dospělí kňouři mohli udržet tlupu dospělých bachyní se selaty samičího pohlaví pohromadě. Dospělý kňour pokládá dospělé bachyně a nepokládá nedospělé jedince samičího pohlaví, ale přitom se mladí kňouři k tlupě střežené dospělým kňourem neodváží přiblížit. Tím se reprodukuje pouze dospělá zvěř a reprodukční základna je nepříliš velká. Kdyby v době chrutí nebyl dospělý kňour u tlupy bachyní, pak budou pokládány všechny bachyně i mladí jedinci samičího pohlaví a reprodukční základna bude výrazně širší, která se následně bude podílet na populační explozi daného druhu.

Sika japonský jelen: lov jelena je vhodné upravit od 16. 9. případně až od 1. 10., kdy začíná sičí říje a je potenciální nebezpečí, že v honitbách, kde společný prostor obývá i jelen evropský, může dojít k pokládání laní (nejčastěji starších, které vstupují opožděně do estrálního cyklu) jelenem siky japonského. Aby se splnil plán lovu, je možné prodloužit lov jelenů siky až do konce února.

Sika japonský laň: laň siky japonského je možné lovit už od 1. 8. a ukončit 31.12.

Snížení početních stavů siky japonského se bude dařit pouze za podmínek, že se opravdu budou laně lovit a ne jenom ve statistickém výkaze!

Sika japonský kolouch: koloucha je možné lovit od 1. 8. do 30. 4. Takto dlouhá doba postačí ke splnění i toho nejvyššího plánu lovu.

Pokud se nepodaří zavést důslednou nezávislou kontrolu pohlaví lovené zvěře, pak se i celoroční doba lovu mine účinkem.

Rozhodně se přimlouvám za zachování etického kodexu při lovu zvěře, aby se nelovila samičí zvěř při vysoké graviditě!

Na závěr je třeba připomenout, že tolik potřebnou redukci a úpravu sociální a věkové skladby problémových populací spárkaté zvěře není nutné řešit pouze odstřelem, ale nabízí se daleko účinnější způsob odchytu a následná realizace odchycené zvěře prodejem subjektům, které v oborních chovech provozují naháňky na černou i sičí zvěř.

V této tíživé situaci by měli i zemědělci spolupracovat a vytvořit takové podmínky, aby lov zvěře v komplexech vysokých polních kultur, zejména kukuřici a slunečnici, zřizovali transekty oseté nižšími plodinami, aby se lov mohl realizovat od doby, kdy je nebezpečí vzniku významných škod.

Doc. Ing. Miloslav VACH, CSc.