Je liška skutečným postrachem našich lesů?

Liška obecná je jednou z mála větších šelem, které v našich lesích zůstaly, a stále je i šelmou nejběžnější. I když pro mnoho lidí znamená postrach a setkání s ní se velmi obávají, její nebezpečnost je minimální. Živé setkání s liškou je v přírodě velmi nepravděpodobné, neboť její aktivita je převážně v nočních hodinách, kdy antropogenní vlivy v honitbách utichají. Pokud se zaměříme na výskyt lišky obecné, zjistíme, že se vyskytuje prakticky ve všech oblastech. Její původní a nejvhodnější teritorium jsou ale lesní komplexy a lesíky protínané zemědělsky obdělávanou krajinou. Protože takové oblasti postupně mizí, liška se stala stálým obyvatelem i rozsáhlých polních komplexů, a tak ke stavbě hnízdních a zimních nor přestala potřebovat roztroušenou lesní zeleň a nory si staví přímo uprostřed polních krytin. Často využívá stohy slámy a nefunkční meliorační a závlahové systémy. Liška obecná je všežravá šelma, která nevyžaduje pouze živočišnou potravu masitého charakteru. Nepohrdne ani různým hmyzem, zejména cvrčky, různými většími brouky a larvami, vyhrabává hnízda čmeláků a vos. Nezastaví se ani před dešťovkami a plži. Pokud se jí naskytne příležitost, loví také ryby, žáby a ještěrky. Početní stavy lišek se prakticky od poloviny sedmdesátých let minulého století začaly stále výrazněji zvyšovat a i přes počty odlovených zvířat je možné předpokládat, že skutečné stavy jsou přibližně trojnásobné oproti statistickým odhadům. Podle současných odhadů je populační hustota lišek 7-9 kusů na 500 ha, zatímco optimální stav by měl být okolo jedné až dvou na 500 ha. Dalším velmi zajímavým údajem, který popisuje zvyky a potřeby lišek, je odhad množství potravy, které jedna liška potřebuje ke svému životu za období jednoho roku. Poslední zobecněné odhady hovoří o 240 až 300 kg potravy. Z tohoto množství potravy potom nejméně 180 kg představuje potrava živočišného původu. Pokud bychom chtěli hledat množství odlovené zvěře, pak jedna liška odloví v honitbách až 60 zajíců a bažantů a přibližně 4000 kusů myšovitých hlodavců. I když tato čísla vypadají obrovsky, je liška obecná ideální šelmou, která je schopna ve volné přírodě přirozeně regulovat početní stavy drobné zvěře, a pokud by žila v ideálních podmínkách, kdy si příroda svými zákonitostmi dokáže početní stavy zvěře regulovat sama, nemusely by její stavy být uměle snižovány.