Houby rostou jako o závod

Přestože v lese prý není v posledních dnech vidět tolik houbařů, jak by se asi na sezónu slušelo, houby rostou jako o závod. Zkušený mykolog tak hravě narazí na hříbky, křemeňáky, kozáky, ale i lišky a holubinky. Nynější vlhko navíc slibuje další bohatou úrodu.

"Jsem velice spokojen, protože sortiment hub se nyní velice rozšířil a nadto není v lese vidět tolik houbařů. Nejlepší období pro mě totiž je, když jiní říkají, že houby moc nerostou, a já každý den domů nosím množství nikoli malé, až už i moje žena trochu láteří. V takových dnech prakticky nejím nic jiného, než výrobky z hub - včera třeba houbanec, předtím houbové rizoto," líčil zkušený liberecký mykolog Zdeněk Pelda. Ten za jeden z nejpříjemnějších úkazů posledních let považuje zvyšující se výskyt lišek. "To je houba velice citlivá na životní prostředí, protože má ráda zásaditou a ne kyselou půdu. Už to, že zase rostou, je tedy plus. Navíc má nenapodobitelnou vůni, takže je výborná do polévky, bílá omáčka z ní je pak už specialita sama. Lišky lze navíc najít jak v borovinách, tak i bučinách, ale tam jsou spíš drobnější a křehčí," dodává Pelda. Na druhou stranu je podle něj naopak znatelné, jak se postupně léty v průměru ochlazuje. "Už teď jsem totiž našel několik trsů václavek, a to je signál, že něco není v pořádku, protože se ozývá podzimní počasí. Pokud ale bude systematicky přicházet i vláha, tak to růst hub neohrozí," míní Pelda. Tytam jsou ale podle něj časy, kdy měl každý zkušený houbař své utajené místečko, kam jiná lidská noha nevkročila. "Dnes už není místo, o kterém bych mohl říci, že tam chodím jen já. Jen se divím, kde můžu lidi i potkat, jako tuhle, kdy nad Kryštofovým Údolím v kopcích s obrovským převýšením šlapala babka s hůlkou. Mě napadlo v tu chvíli jediné - tu tam snad museli vysadit jedině vrtulníkem," řekl s úsměvem Pelda.