Duben

Jan Kozel

Vážení čtenáři,

řada z vás si pravděpodobně čas od času klade otázku, jakým způsobem se budou vyvíjet lesní porosty v České republice v blízké i vzdálenější budoucnosti. Přesto, že jsou lesníci zvyklí pracovat se specifiky, které s sebou lesní hospodářství nese, a dlouhá výrobní doba je pro ně samozřejmostí, ovlivňuje lesní ekosystémy tolik "zvláštností”, že žádná předpověď nemusí platit. Společenské požadavky na funkce lesů se v současnosti mění mnohem rychleji než dříve a kritérií pro řízení lesních ekosystémů i pro předpovědi jejich dalšího vývoje tím výrazně přibývá.

Společnost je zvyklá, že lesní hospodářství je do značné míry soběstačné a změny v přístupu k lesu jako multifunkční složce krajiny lesníci z vlastní iniciativy podporují. Zatím jsou velké lesní podniky schopny podporovat zavádění těchto principů do praxe nejen vzdělanostním potenciálem svých zaměstnanců, ale i finančně. Jak dlouho to bude skutečností, nikdo nepředpoví. Výhody, které poskytují možnost vynakládat nemalé finanční prostředky na podporu mimoprodukčních funkcí, obnovu imisemi zničených lesních porostů apod., mohou lehce zmizet aktivitou nátlakových skupin hájících "zvláštní” cíle. Jejich činnost můžeme již několik měsíců sledovat i v masových sdělovacích prostředcích.

Přeneseme-li se nad tyto politické a lobbystické faktory ovlivňující stav lesů v České republice, můžeme se zabývat serióznějšími činiteli. Od počátku letošního roku přináší Lesnická práce různé pohledy na dopad případných klimatických změn na lesní ekosystémy. V dubnovém čísle se jeden z nich zabývá ekonomickými dopady těchto změn. O tom, jak se bude vyvíjet porostní zásoba podle tří scénářů sledujících různé lesnické ukazatele do roku 2005, pojednává článek "Produkční možnosti lesů v ČR do roku 2050”. Odpovědět na to, jak řídit v budoucnu naše lesní ekosystémy, jistě pomůže i probíhající Inventarizace lesů, o které rovněž informujeme.

Lesnická práce č. 4/2002