ASZ ČR: Myslivecké právo v současné podobě je relikt socialismu

Snaha Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) za každou cenu udržet své výsadní postavení při výkonu práva myslivosti v naší zemi v současné podobě je neudržitelná. Mimo jiné i proto, že tato organizace není zdaleka jediná, která myslivce a vlastníky honebních pozemků reprezentuje, což dokazuje i společný postoj k připravované novele mysliveckého zákona z řad osmi nevládních organizací včetně Asociace soukromého zemědělství ČR, upozorňující na zásadní problémy současného systému.

Ten vznikl v podobě lidové myslivosti v předlistopadovém režimu a rozhodně tak nejde o nějakou historickou tradici, ale o relikt socialismu se všemi negativními důsledky, které z toho plynou. Přemnožená zvěř působící značné škody majitelům lesních i polních pozemků je přitom jen nejviditelnějším projevem výkonu práva myslivosti, v němž jsou si všichni rovni, ale někteří (ČMMJ) rovnější. Hlavním problémem jsou totiž omezená práva vlastníků pozemků, která jsou v současné i připravované novele zákona „naplňována“ prostřednictvím opatření v praxi neumožňující efektivně a automaticky regulovat stavy zvěře ve vazbě na probíhající zemědělské či lesnické hospodaření. Vlastníci pozemků se sice mohou teoreticky na mysliveckém hospodaření podílet, pouze ale tehdy, když se dozví o plánech na jejich půdě působících myslivců. A to se často zejména menší vlastníci nedozví, neboť zákon neukládá myslivcům povinnost každého z nich o mysliveckých záměrech přímo informovat.

Selská myslivost, kterou představitelé ČMMJ odsuzují a emotivně poukazují na rizika „zabíjení zvěře“, má přitom ekonomickou, právní i environmentální logiku. Význam všech těchto tří hlavních důvodů roste, neboť i škody působené zvěří se zvyšují, a zdaleka je nelze vztahovat jen na okusy sazenic nových stromků. Plošně mnohem rozsáhlejší jsou ostatně právě polní honitby, kde nachází zvěř svou potravu a podílí se tak často významným způsobem na ztrátách v rostlinné produkci. Právo lovit zvěř na svých pozemcích je navíc mnohem starší, než lidová myslivost, a lze jen připomenout, že výsledkem takového přístupu není „vyvražděná zvěř“, ale naopak pestřejší druhové skladba zvěře na pozemcích myslivecky obhospodařovaných hospodáři z místa, kde se pozemky nacházejí. „Vlastnictví je závazek“, připomíná ve svém článku pro ekolist předseda ČMMJ Jiří Janota. Vlastnictví je však především právo nakládat se svým majetkem, tedy i regulovat stavy zvěře. V podání ČMMJ je ovšem pojem právo především obhajobou vlastních zájmů na úkor všech ostatních, včetně pestrosti našich lesů i otevřené krajiny.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR