Zámecký park ve Vrcholových Janovicích býval centrem kultury

Rozlohou jen něco málo přes šestnáct hektarů zůstává zámecký park ve Vrcholových Janovicích jakoby ve stínu nepoměrně rozsáhlejšího parku v Konopišti, ačkoliv jeho sadovnické i estetické hodnoty jsou mimořádné. Vznikaly v přímé souvislosti se zájmy a osudy majitelů zámku.

VÁCLAV ZELENÝ

Zámek byl v prvé polovině minulého století oblíbeným centrem kultury, především umělců a spisovatelů. Mezi parky Podblanicka zaujímá park ve Vrchotových Janovicích jedno z předních míst.

Trochu o charakteru zámeckého parku

Hodnota zámeckých parků je výslednicí řady činitelů, jejichž vzájemné spolupůsobení vytváří a umocňuje estetické dojmy návštěvníků.

Základní možnosti prostorového uspořádání vycházejí z tvarů terénu. V typickém přírodně krajinářském parku ve Vrchotových Janovicích určuje osovou disposici malý potůček, tekoucí od jihu k severu, k němuž se terén oboustranně svažuje.

Na něm byl kdysi vybudován malý rybník Musik a k němu směřuje od východu i vysýchající stružka, na níž bývaly dva rybníčky. Severně od zámku se potůček spojuje s Janovickým potokem.

Krátce o historii parkových úprav

Parkové úpravy a výsadby v okolí zámku byly prováděny již za vlastnictví pánů z Vrtby a je pravděpodobné, že přírodně krajinářský park tzv. anglického slohu zde zakládal po vzoru parků ve Vlašimi a na Konopišti hrabě Arnošt František ml. z Vrtby již ve druhé polovině 18. století.

Velké změny terénu byly provedeny za dalšího majitele - hraběte Josefa Vratislava z Mitrovic v létech 1845 - 1846: zavezení některých roklí, vybudování teras, úprava cest štěrkem a pískem, výsadby mnohých stromů a keřů. Podle nedávno vyšlé publikace J. Kulové a J. Vokolka "Zámecký park ve Vrcholových Janovicích" (vyd. Národní muzeum 1999) vznikla základní, dodnes dodržená sadovnická osnova právě v této době.

Posledním šlechtickým majitelem janovického panství byl od r. 1879 rod Nádherných z Borutína. Ten má největší zásluhu na posledních větších sadových úpravách. Navrhoval je zahradní architekt E. Fiala a po několik desetiletí je uskutečňoval zahradník J. Sekal. Obdivujeme jejich zkušenost i odhad, když z tehdy malých stromečků vysazovaných většinou ve velkých odstupech, vyrostly mohutné stromy s obrovskými korunami tvořícími tvarově i barevně pozoruhodné kulisy.

Historie parku v posledních desetiletích

O obohacení parku novými dřevinami i bylinami i menšími architektonickými doplňky se zasloužil ve 20. létech minulého století vynikající německý dendrolog Camillo Schneider, který v té době navštěvoval majitele zámku -sourozence Karla a Sidonii Nádherných.

Zejména baronka Sidonie měla velký zájem o udržení parku v dobrém stavu a sama prováděla některé výsadby. V r. 1948 však byly zámek i park zestátněny a ona pod tlakem nepříznivých událostí nucena odejít do exilu v Anglii, kde také v r. 1950 zemřela.

Její poslední přání - být pochována na rodinném hřbitůvku v parku - se splnilo až 25. května 1999, kdy zde byly její ostatky obřadně pochovány.

Správa zámku i parku připadla v roce 1957 Národnímu muzeu v Praze. To však nikdy nemělo na řádné obhospodařování parku dostatek finančních prostředků. Z místních občanů se o park nejvíce starali pan Janíček a dr. Čermák, základní údržbu provádělo několik žen a někdy školní mládež.

V devadesátých létech působil sice v parku správce J. Vokolek, který prováděl například dosadby některých dřevin i technické práce (např. postavení nového mostku v jižním cípu parku), ale vzhledem k nízkému platu odešel.

Nyní byl přijat nový zahradník. Současný stav je dost žalostný - neposekané trávníky, zaplevelené porosty keřů, zarůstající hospodářské budovy aj. Ve srovnání s přibližně stejně velkým parkem na Jemništi, který byl vrácen rodu Sternbergů, je park ve Vrcholových Janovicích velmi zanedbaný.

Současné trendy v údržbě a úpravách parku

V šedesátých létech provedl dendrologický průzkum parku dr. K. Jirák z Benešova, začátkem sedmdesátých let A. Skalická a V. Zelený, kteří také publikovali plánek umístění význačnějších druhů (Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 14,1973).

Formou obchůzky parkem jsou některé z nich uvedeny v publikaci V. Kovaříka, P. Pešouta a V. Zeleného "Zámecké parky a památné stromy Podblanicka (vyd. ČSOP Vlašim). Od roku 2000 provádí v parku ošetřování stromů specializovaná arboristická skupina ZO ČSOP Vlašim.

Ve spolupráci se správou zámeckého parku jsou postupně vybírány a ošetřovány jednotlivé významné stromy zámeckého parku. Byly tak např. ošetřeny dva javory kleny Leopoldovy nad centrální loukou, poškozené jednou z loňských vichřic nebo skupina lip srdčitých, rostoucích na louce pod zámkem, do nichž v letošním roce pro změnu při jiné vichřici spadl mohutný dub letní.

Co najdeme v parku aneb pozvánka na procházku

Z prostorného nádvoří před zámkem stíněného několika rozrostlými jírovci (koňskými kaštany) a dvěma mladými borovicemi černými vstupujeme mřížovou branou na hráz Musiku, kde hnízdí statné husy labutí, východosibiřský druh nápadný vyhrblým kořenem zobáku s příčným bílým pruhem, a mladá labuť černá, zajímavá červeným zobákem. Pochází z Austrálie.

Hladinu brázdí i nevelká chocholačka, potápivá kachna, typická malou chocholkou na temeni hlavy.

Při pohledu k zámku nás upoutá liliovník tulipánokvětý, který po odříznutí poškozeného hlavního kmene dobře obrůstá. Listy připomínají široký kalich, obvykle se čtyřmi cípy.

Vodní příkop - dokument původní vodní tvrze postavené zde již ve 14. století a později přestavěné na zámek -odpovídá v letošním deštivém roce svému jménu. V jeho těsné blízkosti rostou smuteční jasany s převislými větvemi. Na sousední zamokřené louce se rozrostla zajímavá kapradi-na - pérovník pštrosí.

V blízkosti nemůžeme v podzimním období přehlédnout velký keř vzácné halesie karolinské, nápadný velkými podlouhlými čtyřkřídlými plody. Na jaře ho poznáme podle zvonkovitých bílých květů.

Vrátíme-li se na hráz a dojdeme k jejímu konci, otevře se před námi nezapomenutelný pohled na velkou louku s dominantní solitérou - košatým platanem javorolistým Suttnerovým s bolavě tečkovanými listy. Je to největší jedinec tohoto kultivaru v naší republice s obvodem v prsní výši třistapadesát tři centimetrů cm.

Vadí mu však silný, až na hlavní větve rozrostlý břečťan popínavý. Vpravo od něho vynikají tři mohutné stromy. Zleva červenolistý buk (bohužel již odumírající - jeden kmen byl odříznut, v druhém je u báze dutina a plodnice choroše lesklokorky ploské), uprostřed javor mléč, vpravo stříhanolistý kultivar buku. Nejpůsobivější jsou koncem jara a začátkem léta, kdy barevné odstínění listů v kombinaci s lučním porostem nejvíce vyniká.

Odbočíme-li na cestu severním směrem nemůžeme minout tzv. Janovo odpočívadlo - kruhový kamenný stolek s půlkruhovými sedátky ze stejného materiálu. Mají již historickou hodnotu.

Na svahu vlevo od cesty, ale i na hrázi rybníka a jinde roste mnoho stálezelených i opadavých rododendronů, jejichž jemné pastelové barvy můžeme obdivovat v druhé polovině května, někdy i později.

Poblíž roste skupina u nás vzácně pěstovaných stromů -zmarličníků japonských. Jsou charakteristické okrouhlými, na bázi srdčitě vykrojenými svěže zelenými listy, které se na podzim barví do citrónově žluté.

Pokračujeme po cestě podle obvodové zdi a po pravé straně si všimneme dvou velkých keřů vilínu virginského. Kvete koncem října a v listopadu.

Kolem mohutných douglasek s obvodem téměř čtyři metry vystoupíme až do nejvyšší polohy cesty, kde vynikají čtyři vzrostlé jehličnany s kuželovitými korunami. Patří dvěma severoamerickým druhům z čeledi cypřišovitých. Liší se kůrou, neboť u nutky je světlejší, skořicová, mělčeji podélně rozpraskaná v plátky, kdežto u zeravu obrovského sedává, hlouběji brázditá.

Neměli bychom nechat bez povšimnutí ani prastarý, níže v louce rostoucí smuteční habr, jehož rozkleslé větve se opírají o zem a odumírají. Ačkoliv je porostlý plodnicemi troudnatce kopytovitého, má ještě několik živých olistěných větví. Patří bezpochyby k nejstarším stromům parku, snad až z konce 18. století

Cesta nás dále přivádí k mohutné severoamerické jedli obrovské, ozdobné velmi dlouhými, na rubu bolavými jehlicemi. U nás se tento nenáročný druh nyní více vysazuje. Dále k jihovýchodu roste v louce několik kaštanovníků. Esteticky pozoruhodná je v této části parku skupina javorů dlanitolistých z východní Asie, zbarvujících se na podzim až krvavě červeně.

Jižní část parku bývala oborou

Oboru tvoří starý les s mnoha lipami, buky, kleny, sosnou i jinými dřevinami, které vesměs dosáhly neobvyklé výšky. Kmeny jsou vysoko porostlé břečťanem, půdu na velkých plochách porůstá stálezelený keřík - barvínek menší (brčál).

Od dřevěného mostku můžeme vystoupat k rodinnému hřbitovu Nádherných nebo podle potůčku dojít k rybníku. Zde se nejvíce uplatňují statné vlhkomilné byliny - křídlatka japonská i sachalinská, udatna lesní, kapradina papratka samicí.

S popředím mohutných dubů můžeme za příznivého počasí ocenit zrcadlení tvarově neobvyklého zámečku na hladině Musiku jako odkaz předků. Umění dávných mistrů můžeme obdivovat i v zámeckých prostorách v expozici českého zvonařství - jediné v naší republice.

Příliš unavení návštěvníci se pak mohou občerstvit v příjemném prostředí zámecké restaurace.

Fotografie:

Vstupní prostory do parku ve Vrcholových Janovicích jsou důstojnou bránou do míst, kde se scházely v dobách největší slávy kulturní a politické osobnosti, i dnes po létech působí impozantně a je zajímavou architektonickou kompozicí.

Foto autor

Parková partie s rybníkem Musíkem vytváří místo pro klidnou pohodu a osvěžení mysli. Rybník s vodním ptactvem je vhodným zákoutím pro odpočinek nebo pro zamyšlení a rozjímání.

Foto autor