Zákon o myslivosti a komunitární právo EU

Dr. Ing. Rudolf Novák delegát ČR F.A.C.E. Brusel

Již od doby, kdy byl projednáván zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. vplatném znění vParlamentu, existují snahy tento zákon změnit či jej jen “otevřít”, aby mohly být některé jeho části změněny nebo novelizovány a proč to neříci, zejména vzájmu některých lobbystických skupin. Argumentuje se především nesouladem tohoto zákona správem EU, zejména zněkterými Směrnicemi či sustanoveními Listiny základních lidských práv a svobod. Ktěmto argumentům si dovolím malý komentář a několik faktů.

VEU neexistuje do současné doby žádný oficiální záměr či jiná legislativní iniciativa k ujednocení mysliveckých předpisů. Naopak je ponecháváno na jednotlivých zemích, aby tuto část práva životního prostředí ponechali na národních zvyklostech.

Ve všech právních předpisech myslivecky porovnatelných zemí (např. Německo, Rakousko) je možno vysledovat výraznou preferenci “místních” myslivců. Vtěchto zemích si může pronajmout honitbu jen ten, kdo drží 3 5 let lovecký lístek platný ve spolkové zemi. Tato ustanovení mysliveckých předpisů nikdo nepovažuje “za diskriminaci” jiných občanů zemí EU (alespoň jsem o nich neslyšel) v platnémmysliveckém zákoně.

Ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko mohou být lesy vhonitbách, se svolením orgánu státní správy, uzavřeny po dobu konání honů pro veřejnost a nikdo to nepovažuje “za porušení Listiny základních lidských práv a svobod” a doposud nepodal žádnou ústavní stížnost, jako se stalo u nás, pochopitelně sodvoláním na evropskou legislativu. A tak bych mohl pokračovat.

V EU je myslivost regulována jen nepřímo, především Rozhodnutími (Regulation) např. 3254/91 - zákaz použivání talířových želez nebo Směrnicemi (Direktive) např. 79/409/EEC směrnice o ochraně volně žijících ptáků, nebo 92/43 EEC ochrana stanovišť. Hlavní úlohou této směrnice je přispět kzabezpečení biodiverzity. Měla by však brát na zřetel lokální zvláštnosti, hospodářské, kulturní a jiné okolnosti. Cílem je vytvořit celoevropskou síť chráněných území NATURA 2000. Má šest příloh, ve kterých jsou definovány jak seznamy typů biotopů, tak seznamy a kritéria ochrany.

Vrámci programu EU Natura 2000 by měl každý členský stát, zjednodušeně řečeno, zajistit stav chráněných lokalit evropského významu a na nich žijících populací chráněných druhů. Cesty, které jsou voleny kzajištění těchto povinností jsou ponechávány vkompetenci každého členského státu. Pokud je mi známo, vČR je připravována novela zák. č. 114/1992 Sb. vplatném znění o ochraně přírody a krajiny, která by měla výše uvedené povinnosti zajistit.

Knázorům, že by měly být rezervace či jiná chráněná území zařazeny do programu Natura 2000 a prohlášena za nehonební a vnich zakázána jakákoliv “myslivecká činnost” lze jen dodat jednu zkušenost ze zemí EU. Velice často se stává, že se vtěchto “klidových lokalitách” usadí černá zvěř, která potom následně ničí nejen chráněné druhy živočichů, ale i biotop jako takový. Následně se potom musí přijímat poměrně nákladná opatření kochraně a zachování biodiverzity Je mi známo, že vHolandsku dokonce uvažovali vněkterých lokalitách o použití armády.

Je tedy vhodnější tyto lokality ponechat jako součást honiteb a výkon myslivosti omezit jen na udržování stavů zvěře a jejího prostředí cílenými a omezenými opatřeními.

Platný zákon o myslivosti má řadu dispozičních ustanovení, kterými mohou orgány státní správy zajistit ochranu vybraných lokalit a na nich žijících chráněných živočišných druhů. Jedná se zejména o ust. § 4 zákona o myslivosti cituji: Orgán státní správy může zdůvodů obecného zájmu omezit vněkterých honitbách obvyklý způsob jejich mysliveckého užívání, stanovit jeho podmínky nebo vydat pokyny pro myslivecké hospodaření vtakových honitbách. Obecným zájmem mohou být i předpisy na ochranu přírody a krajiny. Koneckonců takto postupovaly orgány státní správy již za platnosti předchozí právní úpravy, kdy vrámci stanovení ochranného režimu např. vrezervacích omezily svými rozhodnutími přikrmování zvěře, stavby mysliveckých zařízení aj. Máme tedy i svou vlastní správní a reálnou zkušenost.

Lze také využít ust. § 18 zákona o myslivosti, tzv. prohlašování honebních pozemků za nehonební. Jsem toho názoru, že nic nebrání tomu, aby orgány státní správy ze svého podnětu vyhlásily některé maloplošné chráněné lokality za nehonební.

Kprohlašování honebních pozemků za nehonební si dovolím malý komentář. Vrámci komunitárního práva EU existuje také tzv. precedenční systém, kdy je nutno brát při rozhodování orgánů státní správy či tvorbě legislativy členských států za právně relevatní rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Myslivosti se dotýkají některé rozsudky, např. (ASPI ev. č. 26426 JUD, Přehled rozsudků evropského soudu pro lidská práva, II ročník č. 7-8/99) ve sporu Chassagnou a další proti Francii. Podle dikce oddůvodnění tohoto rozsudku může vlastník zabránit lovu na svém pozemku, tj. aby se jeho pozemek stal nehonebním, jen vybudováním trvalého nepropustného oplocení.

Vsouvislosti výše uvedeného si dovolím tvrdit, že některá rozhodnutí krajských úřadů a dokonce potvrzena odvolacím orgánem, o prohlášení honebních pozemků za nehonební ze zájmu vlastníka pozemku, jsou zcela evidentně, podle mého názoru, nejen vnesouladu nejen znaším právním řádem, zejména ustanoveními správního řádu, ale a to zejména zkomunitárním právem EU. Vžádném správním rozhodnutí, které jsem prostudoval, jsem nenašel uložení některých povinnosti nebo zavazující podmínku uloženou vlastníkovi dotčených pozemků vybudovat “neprostupné oplocení”. Bylo by docela zajímavé, kdyby někdo zosob dotčených těmito rozhodnutími podal správní žalobu nebo žalobu u soudu ve Štrasburku.

Co říci na závěr? Každý, kdo vyjadřuje nějaký názor na ten či onen problém mysliveckého hospodaření či mysliveckou legislativu vsouvislosti se vstupem ČR do EU, by si měl napřed důkladně prostudovat právní předpisy zemí EU a koneckonců i naši historickou legislativu. Zcela určitě by došel kjednoduchému závěru: ano, respektujme komunitární právo EU a na druhé straně se nestrašme vstupem do EU.

Vstup do EU nám přinese možná řadu nových věci a povinností, ale voblasti myslivecké legislativy obecně vzato nic nového. Problémy je možno očekávat spíše vnavazující legislativě (např. veterinární předpisy, předpisy o zbraních a střelivu apod.).

Novým zákonem o myslivosti vEU již jsme. Dík patří těm poslancům a senátorům, kteří problém myslivosti nejen vsouvislostech naší historické legislativy, ale i vsouvislostech komunitárního práva EU, pochopili a zákon o myslivosti přes všechny politické tlaky a mediální kampaně schválili.

Nyní bude záležet především na správních úřednících, jak tento zákon uvedou do praxe a jak se naučí ve “správním uvážení” využívat všechny dispozice, které zákon obsahuje.