Výživa a krmení v přezimovacích objektech pro zvěř na území Krkonošského národního parku II.

Specifika KRNAP

Jan Pintíř & Marek Tuma

Jak již bylo naznačeno v úvodním článku, studovaná lokalita se vyznačuje mnoha charakteristickými znaky. To platí v plné míře i o oblasti výživy a krmení zvěře, kde lze vysledovat i některá netradiční řešení, přičemž menší část z nich je přímo originální. Kromě těchto řešení lze zde samozřejmě zaznamenat i běžné, obecně využívané postupy, které vycházejí především z oborních chovů spárkaté zvěře.

Pokud budeme vycházet ze členění úvodního článku, tak v pořadí první problematika se týká společného přikrmování jelení a srnčí zvěře, což nastává ve větší části ze stávajících 16 přezimovacích objektů. V KRNAP není zavedena diferenciální výživa, oba zmíněné druhy jsou přikrmovány stejnými druhy krmiv za použití identické technologie, což není plně optimální. To se však netýká zvěře ve volnosti, kde díky skutečnosti, že prakticky veškerá jelení zvěř je uzavřena v obůrkách, tudíž zde se provádí oddělené přikrmování srnčí zvěře.

Pokud se jedná o krmné dávky využívané v KRNAP, lze zde vysledovat dva základní používané typy; první z nich by se dal označit jako tradiční, druhý jako progresivní. Pokud se jedná o tradiční krmnou dávku, ta obsahuje horské seno, jadrné krmivo (nejčasněji oves) a krmnou řepu. Dávkou v tomto základním složení je obvykle přikrmováno po celé krmné období (přibližně listopad až duben) beze změny. V zimním období a na jaře (únor až do vypuštění zvěře) je ve všech obůrkách navíc používán Roboran pro spárkatou zvěř (minerálně-vitaminózní premix). Ve většině obůrek je, a to většinou doplňkově, využívána řada dalších druhů krmiv, v některých případech je jejich použití poměrně originální. Kompletní výčet těchto druhů krmiv uvádí tabulka č. 1.

Co se týče druhé krmné dávky, tak ta je velmi jednoduchá, neboť obsahuje jediné krmivo; speciálně sestavenou siláž, jak specificky pro zvěř jelení, tak pro zvěř srnčí. Složení těchto siláží je vybalancováno pro tyto druhy zvěře na základě dlouholetých experimentů provedených v Německu. Tato krmiva jsou po celé krmné období zkrmována jako monodieta a předkládána "ad libitum” (zvěř je bere podle chuti). Zavedením těchto krmiv v KRNAP byl ve výživě zvěře učiněn velmi výrazný krok kupředu, který je v naší republice značně ojedinělý. Současně se domníváme, že je hodný následování. Předkládání těchto krmiv s sebou přináší řadu pozitivních prvků jakými jsou: plnohodnotnost, stabilizace mikroflóry a mikrofauny předžaludku, zabezpečení optimálního množství přijatého krmiva na kus a den (což je jinak prakticky neřešitelný problém, zejména ve volnosti), výrazné omezení soubojů o krmivo i možnost využití vhodné technologie a techniky krmení. Samozřejmě, že lze nalézt i určitá negativa této krmné dávky, která vycházejí z evolučních adaptací jelení a srnčí zvěře. Z těchto přizpůsobení vyplývají změny potřeb zvěře v průběhu krmného období. Na tento požadavek nelze bez úpravy monodiety plně reflektovat.

Další klíčovou oblastí je technologie a technika krmení. Adekvátnost je v KRNAP zajišťována především objemnými krmivy, které zde tvoří vždy základ krmných dávek. To je u polygastrů obecně zcela nezbytné a je základem správné výživy a krmení. Totéž se týká způsobu předkládání jednotlivých krmiv, které kromě jednoho originálního řešení (viz dále) odpovídají ustáleným zvyklostem. Výběr krmiv je velmi pestrý (tabulka č. 1), ovšem jejich předkládání není vždy zcela v souladu s potřebami zvěře v jednotlivých ročních obdobích (předkládání jablečných výlisku a dalších jadrných krmiv v zimním období apod.), ani se správnou technologií skladování a konzervace některých krmiv.

Pokud se jedná o dostatek krmných míst jev menší části obůrek řešen tento faktor velmi dobře, v druhé části poněkud méně uspokojivě. Skvělým nápadem je existence tzv. "kuželek”, což je původní řešení předkládání krmiv (viz fotografie č. 1). To jsou krmítka pro jelení zvěř, která se zavěšují na stromy a slouží k individuálnímu přikrmování jadrnými krmivy. Podle pozorování z těchto objektů, navštěvují jednotliví jedinci (jeleni) stále stejnou "kuželku”, tudíž je možné aplikaci jadrného krmiva výrazně zpřesnit. Dá se tudíž říci, že "kuželky” jsou jednoduché krmné "automaty”, ovšem realizované (a realizovatelné) při krmení zvěře. Takováto vynikající myšlenka, která je v souladu se současnými krmivářskými principy je hodna následování nejen na území národního parku.

Zásada stabilizace je v KRNAP naplňována dvěma základními krmivy, a to senem a siláží. Obě krmiva jsou pro tento účel výjimečně vhodná. Pokud se jedná o navykání, tato zásada zde zpravidla uplatňována není z důvodu neměnnosti krmných dávek. Výživa a krmení zvěře v KRNAP částečně vychází z tradičních postupů, ale také respektuje novější krmivářské technologie. V mnohém se lze jistě nechat inspirovat.

V předchozím textu jsme zmínili některé prvky, které tvoří základ krmení především jelení zvěře v přezimovacích obůrkách. Celá problematika byla zmíněna pouze heslovitě a v hrubých rysech poněvadž je značně rozsáhlá. Pokusili jsme se odhalit pozitiva a negativa krmení zvěře v KRNAP a na jejich základě učinit závěry a navrhnout některá doporučení. Ta budou mít obecnější platnost, tedy je lze s úspěchem využít při managementu zvěře pomocí přezimovacích obůrek i v jiných lokalitách, ale i částečně při přikrmování jelení zvěře ve volnosti.

Pozitiva krmení zvěře v KRNAP

1. Lidské zdroje: kvalita pracovníků v nejširším slova smyslu je společně s propracovanou organizací a ústředním řízením oblasti vůbec nejvýznamnější pozitivum KRNAP. Personální faktor je jednoznačně nejdůležitější a promítá se do všech oblastí péče o zvěř. Odvíjí se od něj i všechny ostatní "silné stránky”.

2. Lákání zvěře, uzavíratelnost: jedná se o dva parametry, které jsou v případě managementu pomocí přezimovacích obůrek navýsost důležité. Tyto faktory jsou v KRNAP zcela optimálně naplněny, zejména uzavíratelnost dosahuje maximálních hodnot (více než 95 % veškeré jelení zvěře), které nelze reálně překročit. Mimo přezimovací objekty se od listopadu do dubna prakticky žádná jelení zvěř nevyskytuje. To je klíčové s ohledem na škody působené zvěří, pro posouzení (a úpravu) početnosti a sociální struktury zvěře atd. To je ten nejzákladnější předpoklad správného managementu zvěře (z toho kromě jiného vyplývá, že KRNAP je jednou z opravdu mála oblastí, kde se stavy jelení zvěře udávané a skutečné opravdu shodují!)

3. Výběr krmiv: spektrum krmiv používaných v KRNAP (zejména pro jelena lesního) lze považovat za velmi vhodné. Soubor krmiv je velmi pestrý, nechybějí klíčová, základní krmiva, ale jsou zde i progresivně zařazována krmiva, která lze v případě zvěře označit za nová a velmi perspektivní. Dominují statková krmiva, což je důležité vzhledem k jejich přirozenému původu i vzhledem k finanční náročnosti krmení, což nelze nikdy zanedbat.

4. Lokace obůrek, síť obůrek, budování klidových zón: umístění a prostorové uspořádání obůrek vychází v KRNAP z vynikajících znalostí etologie jelení zvěře, znalostí a zkušeností z lokálních populací jelena lesního, které jsou si mezi oborníky předávány z generace na generaci. To je nezbytný předpoklad fungování takového systému, a také díky jeho realizaci je zde dosahováno vynikající uzavíratelnosti zvěře. Část obůrek již klidovou zónu vytvořenu má, u ostatních se s tímto opatřením počítá. Klidovou zónu lze jen doporučit, přesněji považovat za základní podmínku, kterou je nutno splnit při budování přezimovacího objektu pro jelení zvěř.

5. Technické a technologické zabezpečení obůrek (krmná a skladovací zařízení): zařízení pro krmení zvěře jsou vybudována s vysokou řemeslnou zručností obsahující význačný osobitý prvek, který působí navenek i velmi esteticky. Mnohdy se jedná o multifunkční zařízení splňující veškerá kritéria na ně kladená. Totéž lze říci i o většině zařízení skladovacích. Především lze v tomto směru doporučit, aby každá obůrka měla dostatečné skladovací kapacity s ohledem na dostupnost resp. nedostupnost objektu v zimním období.

6. Vypouštění zvěře na jaře: způsob a termín vypouštění (v průběhu dubna) vychází z dlouholetých místních znalostí a zkušeností. Ty zcela odpovídají obecným poznatkům, tedy i tato oblast je řešena velmi vhodně, prakticky dokonale. Také v jiných lokalitách je nutné vycházet z klimatických faktorů, resp. z nástupu jara (vegetace) na takovém místě.

Negativa krmení zvěře v KRNAP

1. Zavedení diferenciální výživy a přikrmování srnčí a jelení zvěře: v současné době je v přezimovacích obůrkách na území KRNAP krmena jelení a srnčí zvěř společně, což neodpovídá rozdílným požadavkům těchto druhů. Vzhledem ke kvalitní výživě obou druhů lze doporučit oddělené krmení jelení a srnčí zvěře.

2. Nedostatečný počet krmných míst pro všechny druhy používaných krmiv: v naprosté většině přezimovacích obůrek je nedostatek krmných míst, jejichž počet by měl odpovídat počtu zvěře, a to pro každé krmivo zvlášť. Je to jeden z nejzásadnějších principů v krmení zvěře, a proto je nutné jej zavést. Rizika, která hrozí při jeho nedodržení byla popsána v předchozích dílech, stejně jako návrhy řešení.

3. Výběr krmiv, technika a technologie jejich přípravy, předkládání a skladování: v některých objektech jsou bohužel zvěři předkládána krmiva, která svou jakostí neodpovídají požadavkům na zdravotní nezávadnost. Je to především způsobeno jejich nevhodným skladováním a předkládáním. Takové podmínky je nutné splnit v každém chovu, tj. veškerá krmiva předkládaná zvěři musí být zdravotně nezávadná.

4. Krmná dávka, její složení a změna krmné dávky v závislosti na potřebách zvěře, finanční optimalizace krmných dávek: zřejmě nejslabší stránkou v systému výživy jelení a srnčí zvěře na území KRNAP je neměnnost krmné dávky, která nereflektuje změny potřeb zvěře v průběhu ročních období. Jedná se o klíčový faktor od něhož se odvíjí škody působené zvěří i ostatní charakteristiky celé populace (kondice, zdravotní stav, reprodukce, hmotnost, popř. parožní možnosti). Optimalizace systému výživy kromě zmíněných charakteristik ušetří i značné finanční prostředky, což není zanedbatelný fakt při obhajobě existence zvěře v současných podmínkách.

5. Potravní cykly, rušení zvěře: některé objekty jsou vybudovány v blízkosti rekreačních chat nebo kolem nich prochází cesty. V těchto případech je zvěř nadměrně rušena, což vede k nepravidelnosti potravních cyklů, zvýšenému energetickému výdaji, se všemi negativními důsledky. V těchto případech by bylo vhodné, při budoucí rekonstrukci obůrky, krmeliště přesunout do odlehlejší části objektů. Dalším řešením je vytvoření klidových zón kolem obůrky, kam by byl zákaz vstupu, jak se o tom zmiňujeme výše.

Je zřejmé, že na území KRNAP, díky mnoha okolnostem, zejména díky celým generacím kvalitních pracovníků, byl vytvořen unikátní a velmi dobře fungující management populace jelena lesního. O to víc je to skutečnost cennější, neboť náhled na tento původní druh naší fauny nelze v posledních létech označit za nejpozitivnější. Je současně také nepochybné, že je víc než žádoucí tento systém nejen uchovat, ale i v budoucnu nadále rozvíjet, aby byl stále v souladu s principy národního parku i v souladu s recentním vědeckým poznáním.

Tato práce je podporována Ministerstvem životního prostředí ČR

Správou Krkonošského národního parku

Lesnickou fakultou České zemědělské univerzity v Praze

- v rámci projektu "Analýza výživy (přikrmování) spárkaté zvěře v přezimovacích obůrkách na území Krkonošského národního parku”.

Komentář:

Vypuštění soli (chloridu sodného, NaCl) z krmné dávky pro jelení zvěř v zimním období (od listopadu do dubna) v přezimovacích objektech KRNAP je opatření nerozumné, zvěři škodící. K tomuto kroku se management oblasti rozhodl nepochybně pod vlivem sdělení v literatuře, ve kterých je příjem soli zvěří v tomto období hodnocen jako škodlivý jak zvěři, tak lesu, a že není v souvislosti s její fyziologickou potřebou, a často přechází v "požitkářství”. Literární údaje hovoří o tom, že v zimním období vyvolává sůl nefyziologickou žízeň, která může být jen velmi obtížně ukojena pro nedostupnost volně tekoucí vody. Zvěř že se pak snaží uhasit žízeň loupáním, okusem nebo ohryzem, čímž působí škody na porostech.

Aplikace citovaných literárních údajů na zvěř žijící v uvedených objektech nerespektuje děje probíhající uvnitř organismu zvěře. Realizace zmíněných literárních sdělení v popisovaných podmínkách je krok jednostranný a velmi riskantní. Ignoruje jednu ze základních podmínek existence organismu - stálost jeho vnitřního prostředí. Nedílnou a nezastupitelnou složkou této stálosti je osmotický tlak.

Osmotický tlak je veličina vyvolaná tlakem vodních roztoků obsažených uvnitř buněk a v mezibuněčných prostorech. Oba uvedené roztoky jsou od sebe odděleny přepážkou - polopropustnou buněčnou membránou. Hlavními nositeli tohoto tlaku jsou prvky draslík (K), sodík (Na), chlor (Cl) a chlorid sodný (NaCl). Každá z těchto látek je rozpuštěna na jiné straně buněčné membrány. Draslík se nalézá uvnitř buněk, sodík spolu se solí a chlorem v mezibuněčných prostorech. Každý z uvedených roztoků se snaží proniknout přes membránu na druhou stranu. Za normálních (fyziologických) poměrů jsou oba tlaky na membránu vyrovnány - se jedná o rovnovážný stav (isotonii). Isotonie je podmínkou fyziologické výměny dalších látek dopravených z krve do tělní tekutiny pro potřebu všech buněk a tkání těala.

Uvedené prvky a sůl se přibližně stejným dílem dostávají do vnitřního prostředí vstřebáváním v tenkém střevě. Jejich obsah je v potravě za ideálních podmínek dva díly draslíku a jeden díl soli, maximálně 1 : 1. Není-li tomu tak, vznikne na buněčných membránách nerovnovážný stav, který poškozením některých orgánů (ledviny, krevní oběh) omezuje prosperitu zvěře. Ne příliš od normálu vychýlené osmotické poměry jsou nezachytitelné, nepoznatelné jak vizuálním pozorováním, tak pitvou. Jen velmi vážný rozklad těchto osmotických poměrů se může objevit v pitevním obrazu. Jinak jsou změny osmotického tlaku na buněčné membráně diskrétní, přičemž je jejich negativní vliv na zdraví nenápadný a často dlouhodobý. Mnoho zklamání ve zdravotním stavu zvěře, kvalitě potomstva nebo trofejí mají v této poruše své příčiny.

Krmná dávka pro zvěř popisovaná v příspěvku je z hlediska obsahu uvedených látek jednoznačně nevhodná. Podle tabulkových hodnot je vzájemný obsah obou aktérů v krmné dávce až příliš ku prospěchu draslíku.

V dávce je minimálně 20 dílů draslíku a jeden díl sodíku. Tento poměr není nesnadné vypočítat, když akceptujeme tyto jejich hodnoty v sušině:

horské seno: sodík přibližně 2 g.kg-1, draslík 25g.kg-1, chlor 2.1g.kg-1 ,

nedefinovaná "speciálně upravená siláž”: sodík od 0,2 - 4,og.kg-1, draslík 5g.kg-1 - 25g.kg-1,

oves: sodík 2g.kg-1, draslík 24g.1g-1, chlor 8g - 10g.kg-1.

Sodík a draslík vstřebaní v tenkém střevě se do organismu instalují ve stejném poměru v jakém se nalézají v potravě. Je to nežádoucí stav, který musí organismus upravovat zásahem kontrolních a regulačních mechanismů, a to mnohdy po dlouhé měsíce. Zasahují do situace zvláštním procesem.

Sodík vylučovaný z krve do sběrných kanálků ledvin se rezorbuje zpět do krevního oběhu, přičemž draslík se vylučuje z krve do ledvinných kanálků. Nestačí-li tato regulace, organismus mobilizuje sodík deponovaný v kostech (negativní působení na tvorbu paroží?). I přebytek draslíku ve tkáních je doprovázen zvýšenou potřebou vody, nejen tedy při nadbytku sodíku (i chloru). Při nežádoucí skladbě uvedených prvků v potravě je proto možné usnadnit udržování osmotické rovnováhy předkládáním soli (lizu). Omezí se tím nepříznivý vliv nevyvážené osmotické situace na zdravotní stav zvěře. Staří myslivci-praktikové dobře věděli proč předkládali parohaté zvěři lizy, a nejen jí. I z tohoto hlediska by měla být zvěři předkládána krmiva s co nejužším poměrem obou, pro osmotické potřeby nejdůležitějších, prvků. V chovu hospodářských zvířat, řízeném na úrovni, je to již věc samozřejmá. U volně žijících přežvýkavců by to měla být naše povinnost, protože zvěř nemá naší vinou možnost výběru vhodné potravy podle svých citlivě vnímaných a realizovaných potřeb v dnešní neutěšeně nevyvážené přírodě.

Druhým argumentem, o který opírá management řídící chov zvěře v přezimovacích obůrkách nezařazení soli do krmné dávky je obava o energetické ztráty vznikající při rozpouštění slízaného sněhu. Literární prameny hovoří až o 20 % ztrát energie z přijaté potravy. Není problém to výpočty dokázat. Avšak sebepřesnější výpočty hodnotící energetickou bilanci nemohou obsáhnout, podchytit a beze zbytku vysvětlit složité vztahy ve fyziologických procesech odehrávajících se v organismu. Dlouhá fylogeneze zafixovala do genetického kódu pořadí jednotlivých životních pochodů podle významu pro zdraví a život. S energetickými ztrátami při přeměně sněhu ve vodu si nemusíme dělat starosti. Jedinec žijící podle geneticky determinované individuality má své vlastní priority.

Instalace "kukaček” v přezimovacích objektech je opatření chytré, ospraveditelné však pouze na podzim. Předkládání jadrných krmiv v těchto krmítkách není v souladu s poznatky o sezonní adaptaci zaživadel na klimatické a tedy i nutriční poměry v životním prostředí. O nevhodnosti jadrných krmiv ve výživě našich volně žijících přežvýkavců v zimě bylo popsáno mnoho stránek v nejrůznějších sděleních. Že zvěř po zkrmování jadrných krmiv v zimě nemá průjmy, masově nehyne a jadrné krmivo ráda přijímá nás neospravedlňuje k předkládání tohoto krmiva. Škoda, že ztráty na zvěři především v oborách zůstávají široké myslivecké obci utajeny. Byli bychom i v této oblasti v péči o zvěř soudnější a nehřešili na nemalou odolnost naší zvěře.

Nenuťme zvěř ke konzumu potravy pro kterou není aktuálně uzpůsobena svou anatomicko-fyziologickou kompozicí.

Doc. MVDr. Jaroslav Hintnaus, CSc.

Myslivost č. 1/2003