Vyhořelé palivo prý není problém
28.02.2006 | Ekolist.cz
Britští vědci oznámili, že jaderný odpad nebude v budoucnu znamenat problém, pokud se Británie rozhodne vybudovat jaderné elektrárny nové generace. Veřejnost od jaderné energie odrazují zejména obavy z jaderného odpadu. Jednak by mohl být zneužit teroristy, ale také po nás zůstane jako obtížné dědictví pro následující generace, napsala agentura Reuters.
"Po technické stránce jsme schopni zvládnout všechen odpad z jaderných elektráren," řekl agentuře Reuters Graham Fairhall, hlavní technolog z Nexiasolutions, výzkumného oddělení British Nuclear Group. "Nové reaktory budou produkovat pouhých 10 procent objemu odpadu starých reaktorů typu Magnox," dodal.
Britskou vládu, která s postupným zavíráním starých jaderných elektráren čelí nedostatku elektrické energie, čeká velmi těžké rozhodnutí – jak zajistit elektřinu pro příští generace. Zároveň musí dostát mezinárodním závazkům ohledně snížení objemu emisí oxidu uhličitého ze spalovaní fosilních paliv, píše Reuters. Premiér Tony Blair a ministr energetiky Malcolm Wicks dali jasně najevo, že mezi varianty musí patřit i jaderná energie, ačkoli jsou si vědomi, že veřejnost může být proti. Vědci a technici ze Sellafieldu, nejstarší jaderné elektrárny na světě otevřené v roce 1956, jsou si jisti, že problém s jaderným odpadem vyřešili. "Zbývá už jen otázka, zda odpad využívat, nebo skladovat," řekl Graham Fairhall.
Komplex likvidující jaderné palivo má rozlohu 283 hektarů a zaměstnává 11 000 lidí, uvádí Reuters. Neodstraňuje se zde pouze palivo z 11 britských reaktorů, ale také například z Japonska. Palivové články jsou nejprve ponořeny na šest měsíců do čisté vody. Poté je z nich sejmut vnější plášť, který se skladuje v sudech zalitých betonem. Vnitřní uranové jádro se obnovuje. Přepracování paliva na plutonium a uran zanechává vysoce radioaktivní kal, který se nechává ve dvoufázovém procesu odpařit, čímž vznikne prášek. Poté se za teploty 1 100 °C smíchá s roztaveným sklem a nalije do velkých nerezových uren, které jsou chlazeny, zapečetěny a umístěny do tlustostěnných nádob pro konečné uložení. Celý proces je zcela mechanizován. Obsluha strojů stojí za metr tlustým olověným sklem.
Tlustostěnné nádoby s vyhořelým palivem jsou zatím uloženy v obrovském skladišti a čekají, až padne rozhodnutí, kde bude konečné úložiště jaderného odpadu. "Tento odpad je stále vysoce radioaktivní, není v něm však žádný štěpný materiál a po zalití do skla se už nedá na nic použít," řekl Fairhall. Podle něj zůstává jediná otázka - zda vysoce radioaktivní odpad někde skladovat tak, aby jej bylo možno třeba za několik tisíc let znovu využít, nebo jej pohřbít navždy.
Další články v kategorii Ekologie
- Šéf WHO: Evropa se otepluje nejrychleji na Zemi, je třeba řešit dopady na zdraví (29.06.2026)
- Od srpna 2026 začnou platit první klíčové povinnosti PPWR. Jste připraveni? (26.06.2026)
- Odborníci a rybáři odlovili z rybníka v Kroměříži téměř 2700 invazních sumečků (25.06.2026)
- Česká inspekce životního prostředí má nového ředitele, stal se jím Pavel Straka (25.06.2026)
- Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně slaví 30 let: Pilíř české energetiky a vyhledávaný technický unikát je ve výborné kondici (25.06.2026)
- Ochránci přírody chtějí zakázat vstup na vrch Stohánek v Ralsku, turisté ho ničí (24.06.2026)
- Prodeje fairtradové kávy v ČR loni klesly o čtvrtinu, méně se prodalo i kakaa (24.06.2026)
- Island po dvouleté pauze navzdory protestům obnovil lov velryb (23.06.2026)
- Ministerstvo životního prostředí vydalo všechna jednotná enviromentální stanoviska pro stavbu Vodního díla Nové Heřminovy (23.06.2026)
- Benátská populace plameňáků nachází útočiště v zotavujících se mokřadech (22.06.2026)

Tweet



