Vliv sociální struktury na populační dynamiku černé zvěře

Ing. Josef Feuereisel, PhD.

Nebývalý nárůst stavů černé zvěře ve všech zemích střední Evropy a s ním spojená problematika vysokých škod na zemědělských kulturách spolu s nebezpečím přenosu klasického moru prasat do domácích chovů nás nutí k zamyšlení nad příčinami tohoto fenoménu.

Většina faktorů ovlivňujících kolísání početnosti populace černé zvěře, či zvěře obecně, je myslivecké veřejnosti celkem známá. Hovoříme jednak o faktorech vnitřních, jako je například geneticky určená reprodukční schopnost druhu, či početnost a složení populace z hlediska poměru pohlaví a věku. K faktorům vnějším řadíme hlavně zdroje potravy spolu s parazity a chorobami. Dále jsou to vlivy abiotické jako například období silných mrazů, kdy divočáci nemohou vyrývat potravu a vlhké, studené počasí v období metání selat.

Německý výzkumník L.Briedermann(1971) uvádí, že se na reprodukci podílí, v závislosti na úživnosti prostředí, 30-40 % bachyněk-letošáků, 80-90 % bachyněk- lončáků a 90 % dospělých bachyň. R.Wolf (1982) zaznamenal v letech hodnotného žíru až 80 % na reprodukci se podílejících bachyněk-letošáků. Početnost selat ve vrhu se pohybuje, v závislosti na vyspělosti a žírném stavu bachyně, od 2 do 10 kusů. O reprodukční schopnosti černé zvěře podpořené příznivými ekologickými podmínkami nejlépe svědčí vývoj jejích stavů v posledních několika desetiletích.

Myslivečtí biologové zabývající se studiem černé zvěře upozorňují, že jednou z příčin tohoto vývoje je i rozbití přirozené sociální struktury tlup černé zvěře. Mimo osaměle žijících kňourů a přechodných mládeneckých tlup kanečků-lončáků, žije černá zvěř v rodinných svazcích s velice výraznou sociální hierarchií. Takováto tlupa je tvořena starší bachyní, jejími dospělými dcerami a selaty. Od desátého měsíce věku v ní zaujímají nejnižší místa selata a nejvyšší staré bachyně. Rozhodující pro sociální postavení je tedy věk. Vedoucí bachyně je zpravidla zároveň i nejstarší v tlupě. Ona určuje dobu ukončení denního odpočinku, konání hygienických potřeb jako kalištění a drbání, odchod za hledáním potravy a návrat od něj. Stejně tak určuje i místa hledání potravy. Nejdůležitější však je, že určuje ipočátek doby chrutí celého rodinného společenstva. U tlupy černé zvěře s intaktní přirozenou sociální strukturou probíhá v našich podmínkách chrutí v měsících listopadu a prosinci. Asi 14 dní před vlastním počátkem chrutí vedoucí bachyně označuje svými slinami a sekretem očních žláz kmínky, drbací stromy a různé výhonky. Tímto pachovým vzkazem upozorňuje nejen osaměle žijící kňoury na blížící se čas páření ale vyvolá u ostatních pohlavně dospělých bachyň v tlupě, které jsou s ní všechny příbuzné, stejnou reakci. Tento fenomén je H.Meynhardtem(1982) nazýván synchronizací chrutí. Nejsilnější z kňourů žijících v okolí, často po tvrdých soubojích s ostatními, ovládne říjnou tlupu a pokládá veškeré mu vzrůstem odpovídající silné bachyně. Nevyspělé letošákové či lončákové bachyňky, ač říjné, pomíjí. Nepustí k nim však žádného jiného slabšího kňoura a tak jejich říje proběhne naprázdno. Tímto prakticky probíhá přirozená kontrola porodnosti. K plození potomstva se dostávají jen ti nejvyspělejší a nejsilnější. Po 114 – 118 dnech dojde k metání selat, které při synchronizované době páření spadá do měsíců březen/duben. V důsledku vlhkého a studeného počasí v tomto období dochází v důsledku podchlazení k úhynu části selat v prvních týdnech života, čímž je dána další selekce.

Je-li v důsledku vyžadovaného silného loveckého tlaku a neuvážlivého odstřelu dospělých (starších a těžších) kňourů a bachyň tato přirozená věková a sociální hierarchie narušena má to za důsledek ztrátu synchronizace chrutí a jeho nástup u jednotlivých bachyň podle toho jak tělesně a pohlavně dospívají. U pohlavně dospělých bachyň probíhají říjné cykly opakovaně zhruba po třech týdnech. K jejich pokládání dochází v různé roční době, oplodněny jsou všechny, i slabé bachyňky a ještě k tomu často od vlastních slabých, stejnověkých sourozenců. Přirozená selekce je ztracena. Veškeré pohlavně dospělé bachyně metají selata a populační exploze je v podstatě naprogramována. Když se v průběhu celého roku setkáváme s nevyspělými, ještě pruhovanými selaty, je to známka vážného narušení věkové a tím i sociální struktury populace černé zvěře.

Zdálo by se, že tedy za všechno můžou myslivci, kteří narušují přírodní biologické zákonitosti. Prakticky je však velice obtížné správné metody lovu černé zvěře realizovat. Černá zvěř je v důsledku na ní vytvářeného tlaku aktivní převážně v noci. Za nedostatečného světla a ve vzrostlých zemědělských kulturách je její lov velice znesnadněn. Velké rozlohy nerozčleněných lánů poskytují černé zvěři ideální krytové, klidové a potravní příležitosti a zvěř nemá prakticky potřebu je opouštět. Velice často sahají kukuřičná pole až k okraji lesa a myslivec nemá přes veškerou snahu možnost zvěř řádně před výstřelem obeznat. Hrozba finančního postihu za neuplatňování opatření na zabránění škodám často nutí myslivce k využití příležitosti odstřelu i za ztížených podmínek. Není též možné porušovat zákonné předpisy o povolených způsobech lovu.

Proto uspokojivé vyřešení otázky přemnožení černé zvěře neleží jen v rukách myslivců, ale vyžaduje pochopení a nutnou spolupráci i ze strany zemědělců.

Ing. Josef Feuereisel, PhD. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická fakulta, Zemědělská 3, 613 00 Brno, e-mail: feuer@mendelu.cz