Vlašimští ochránci zaznamenali u srnčí zvěře otravu z řepky

Pracovníci Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi na Benešovsku zaznamenali v posledních týdnech zvýšený výskyt případů otravy srnčí zvěře po požití velkého množství ozimé řepky. Od poloviny února přijali do záchranné stanice deset zvířat. U osmi z nich ochranáři zjistili otravu, žádné se nepodařilo zachránit. Řekla to pracovnice stanice Lenka Šafránková. "Zima nás v letošním roce překvapila později než obvykle, ale o to s větší silou. Je mi smutno při pohledu na hladovějící a nemocná zvířata, ale nejvíc mne bolí ta beznaděj, když zcela vyčerpaným nebo vlivem zimy nemocným zvířatům již nemůžeme pomoci a uhynou nám pod rukama," dodala.

Vysoká sněhová pokrývka vyhnala zvěř za potravou z lesa do polí s ozimými plodinami, jež jsou snadnějším zdrojem obživy. Vidět je to zejména na plochách osetých řepkou, která je proti obilí pro zvěř chuťově atraktivnější, ale nebezpečnější. Jednostranná strava s nízkým podílem hrubé vlákniny má za důsledek poruchy trávení, nadýmání, zánět žaludku a střev a celkové oslabení organismu.

Řepkové listy v žaludku zvířete kvasí a jedna z jejích aminokyselin se mění na toxickou látku, která způsobí rozklad červených krvinek. V důsledku nedostatečného okysličení se pak naruší činnost určitých mozkových center a změní reakce postižené srnčí zvěře. Ztrácí plachost, nerozlišuje chuti a zvukové podněty a postupně oslepne. Jedovaté látky jí poškodí játra, ledviny a další orgány. "Na první pohled takováto srna působí ochočeně - přijímá potravu z ruky ošetřovatele, nechá se hladit a nebrání se manipulaci," popsala Šafránková.

Pokud se u srnčí zvěře projeví typické příznaky řepkového onemocnění, tedy ztráta plachosti, dezorientace, nízká reakce na zrakové, sluchové a pachové vjemy, je otrava už v tak pokročilém stádiu, že postižení zdraví je nevratné a nevyléčitelné. Nejvíce postiženy jsou mladé kusy, zejména loňská mláďata.