Vetřelci a navrátilci

Jak se mění naše fauna

Jaroslav Červený (Ústav biologie obratlovců AVČR), Petr Koubek (Ústav biologie obratlovců AVČR), Miloš Anděra (Národní muzeum Praha)

V druhé polovině 20. století se na území České republiky objevily zcela nové druhy savců. Jednalo se o norka amerického (Mustela vison), psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) a mývala severního (Procyon lotor). Zároveň začalo docházet k přirozenému návratu některých původních druhů savců jako je bobr evropský (Castor fiber), vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx), medvěd hnědý (Ursus arctos) a los (Alces alces).U většiny uvedených druhů, společně ještě s vydrou říční (Lutra lutra), byl zaznamenán i prudký nárůst početnosti. Tento nárůst byl navíc u bobra evropského, rysa ostrovida a vydry říční podpořeni několika umělými vysazeními, která se označují jako reintrodukce, nebo někdy také jako repatriace. V poslední době se tato skupina druhů, která má v mnoha státech Evropy větší či menší vztah k myslivosti, zcela běžně začala označovat jako ”vetřelci a navrátilci”.

Existence těchto vetřelců a navrátilců v České republice je snad dostatečně známá, horší to je již s aktuálními a konkrétními poznatky o rozšíření a početnosti jednotlivých druhů. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli požádat mysliveckou veřejnost o spolupráci při získávání důležitých údajů. Všem mysliveckým hospodářům honiteb České republiky byly zaslány (nebo měly být zaslány) koncem roku 2000 prostřednictvím okresních úřadů a Správ národních parků speciální dotazníky o výskytu a okolnostech pozorování jednotlivých druhů (včetně tchoře stepního, který naopak z naší přírody rychle mizí). V průběhu roku 2001 jsme zpět získali vyplněné dotazníky téměř z 60 % všech našich honiteb, což je výsledek velmi uspokojivý. Návratnost se podle jednotlivých okresů, v závislosti na možnosti výskytu jednotlivých druhů, pohybovala od 5 do 95 %. Velmi vysoká návratnost dotazníků pocházela především z okresů Břeclav, Český Krumlov, Klatovy, Louny, Náchod a Tachov. U některých okresů s výjimečným výskytem dotazovaných druhů předpokládáme, že v mnohých jejich honitbách, kde nebylo zaznamenáno ani žádné pozorování, nebyl dotazník vyplněn. Čtyři okresní úřady (Děčín, Havlíčkův Brod, Jičín, Plzeň sever) však dotazníky do svých řízených honiteb bohužel i přes urgence buď vůbec nerozeslaly nebo zjištěné výsledky nedaly k dispozici. Perličkou pak zůstává odpověď orgánu státní správy myslivosti okresního úřadu Jablonec nad Nisou, který formou úředního rozhodnutí, podpořeného kulatým razítkem rozhodl, že na území okresu se žádné dotčené druhy živočichů nevyskytují (přitom o výskytu existují publikované údaje jak v zoologické, tak i myslivecké literatuře!). Získané údaje z dotazníků byly doplněny o publikovaná data a stávající nepublikované databáze odborných institucí (např. muzea, pracoviště Akademie věd ČR, university, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny) a okresních úřadů. Početnost velkých šelem a losa byla na území některých národních parků a chráněných krajinných oblastí zjišťována také pravidelným zimním sledováním stop a dalších pobytových znaků. Výskyt vydry říční byl na celém území České republiky zjišťován také mapováním pobytových stop Českým nadačním fondem pro vydru.

Rozšíření uvedených druhů bylo pro účely tohoto příspěvku vyhodnoceno na základě výskytu v jednotlivých čtvercích standardní mapovací sítě KFME (P6´x M 10´) o velikosti 1,2 x 12 km. Výsledkem jsou pak uvedené mapy aktuálního rozšíření jednotlivých druhů. Prázdným kolečkem je označen přechodný výskyt, plným kolečkem stálý výskyt ve sledovaném čtverci.

Bobr evropský

První novodobý nález bobra v České republice pochází ze severních Čech z roku 1967 - řeka Kamenice, další pak z jižní Moravy z roku 1977 - řeka Kyjovka. V letech 1988 - 1990 v souvislosti s vysazením druhu v sousedním Rakousku a Bavorsku pozvolna začal stoupat počet pozorování, zejména na jižní Moravě. V období 1991 - 1996 bylo v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví úspěšně vypuštěno 23 jedinců, další 4 jedinci pak ve vojenském prostoru Libavá na řece Odra v roce 1996. V roce 1995 byl znám výskyt bobra z 38 mapovacích čtverců (tj. na 6,1 % území), z toho v 11 čtvercích (tj. na 1,8 % území) se jednalo o výskyt stálý. V období 1996 - 2000 byl druh zjištěn v 90 čtvercích (tj. na 14,3 % území), stálý výskyt je však jistý pouze na spodním toku Labe v severních Čechách, na potocích tekoucích do Bavorska v jihozápadních Čechách a na řece Moravě a jejích přítocích na jižní a střední Moravě. Tyto oblasti zaujímají 19 čtverců (tj. 3,0 % území). Přesná početnost populace druhu není známa, pravděpodobně však již překračuje 200 - 300 jedinců.

Snímek Rostislav Stach

Norek americký

Tento druh se v České republice začal nejprve šířit v návaznosti na úniky jedinců z farmových chovů. První ojedinělé zprávy o výskytu norka amerického se u nás objevily po roce 1960. V roce 1995 byly známé tři izolované populace: střední tok Labe a spodní tok Orlice, řeka Berounka mezi Plzní a Křivoklátem a střední tok Vltavy. Celkově byl tehdy tento druh zaznamenán ve 34 mapovacích čtvercích (tj. na 5,4 % území). Jeho extrémně rychlé až expanzivní šíření do dalších oblastí společně s dalšími úniky jedinců z farem na nových lokalitách vyústilo v propojení dřívějších izolovaných populací a v současný výskyt druhu v 168 čtvercích (tj. na 26,8 % území). Odhad početnosti není znám, pravděpodobně se však již v naší přírodě vyskytuje několik tisíc jedinců norka amerického.

Snímek Eduard Studnička

Vydra říční

Je zřejmé, že rozšíření i početnost vydry, která u nás nebyla nikdy zcela vyhubena, podléhá v České republice dynamickým změnám a v současné době je fázi vzrůstu. Do roku 1995 byl znám výskyt tohoto druhu z 203 mapovacích čtverců (tj. na 32,3 % území). Současný výskyt je znám již z 285 čtverců (tj. na 45,4 % území). Na území severních a západních Čech vybíhá okraj silné východoněmecké populace, zatímco výskyt na severovýchodní Moravě je okrajem východoevropské populace, která k nám zasahuje z Polska a Slovenska. Populace na severní Moravě je výsledkem úspěšného vypuštění 14 jedinců v podhůří Jeseníků a 6 jedinců v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví v letech 1997 - 2000. Nejsilnější populace obývá rybničnatou oblast jižních Čech, horskou i podhorskou Šumavu, Českomoravskou vysočinu a přesahuje do Bavorska a rakouského Mühlviertelu a Waldviertelu. Početnost populace je odhadována na 700 - 800 jedinců, přičemž v jižních Čechách neustále stoupá, na severovýchodní Moravě naopak spíše mírně klesá.

Snímek Rostislav Stach

Mýval severní

Výskyt tohoto druhu je zatím v České republice ojedinělý a pravděpodobně souvisí s úniky ze zajetí. První a na dlouhou dobu jediné pozorování pochází ze Šumavy z roku 1952. Častější údaje o jeho výskytu se datují až od roku 1993. Doposud se podařilo shromáždit 22 údajů o pozorování nebo zástřelech v 20 mapovacích čtvercích (tj, na 3,2 % území). Opakované údaje ze střední Moravy však mohou naznačovat vznik stálé rozmnožující se populace ve volné přírodě.

Snímek Rostislav Stach

Medvěd hnědý

První novodobá pozorování tohoto druhu se v České republice pocházejí z období po roce 1970, kdy začalo docházet k migraci jedinců ze sousedních slovenských Karpat. Později se četnost pozorování začala zvyšovat a v současnosti je znám výskyt již z 71 mapovacích čtverců (tj. na 11,3 % území). Stálý, nebo spíše pravidelný časově omezený výskyt se však týká pouze 4 čtverců v hraničních horách se Slovenskem (tj. na 0,8 % území). Většina údajů tak pochází z pozorování několika málo dospívajících jedinců, kteří byli zastiženi při svých potulkách postupně ve více čtvercích. Počet zastižených medvědů se v jednotlivých letech odhaduje na 2 -5 kusů, vyloučena není ani možnost rozmnožování.

Snímek Jaroslav Červený

Vlk obecný

Opětně se začal tento druh u nás objevovat, obdobně jako medvěd hnědý, po roce 1970 v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Větší množství údajů z období 1976 - 1980 pochází z jihozápadních Čech, tento výskyt je však dáván do souvislosti s únikem smečky vlků z chovu v Národním parku Bavorský les. Do současné doby existují údaje o výskytu z 48 mapovacích čtverců (tj. na 7,7 % území), avšak pouze v Moravskoslezských Beskydech v 6 čtvercích (tj. na 1,0 % území) lze považovat výskyt za pravidelný. Častější opakovaná pozorování vlků nebo jejich pobytových stop od roku 1997 na Šumavě naznačují možnost stálého výskytu i v této oblasti České republiky. Na rozdíl od Moravskoslezských Beskyd zde však nebylo doposud prokázáno rozmnožování. K hodnocení výskytu se však musí přistupovat velmi opatrně, neboť někteří jedinci mohou pocházet ze zajetí nebo se může jednat o záměnu se zdivočelými ovčáckými psy nebo s kříženci psa a vlka. Počet vlků, kteří se v jednotlivých letech vyskytují na našem území, se v závislosti na migraci ze slovenských Karpat odhaduje na 3 - 10 jedinců.

Snímek Jaroslav Vogeltanz

Psík mývalovitý

V České republice se jeho výskyt datuje od roku 1954, kdy byl poprvé zjištěn na severní Moravě. Hlavní šíření postupovalo přes severomoravské a východočeské pohraničí z Polska, možné je však i současné šíření na jihovýchodní Moravu ze Slovenska. Zpětné hodnocení šíření druhu však ztěžuje skutečnost, že se jedná o kožešinový druh, který byl chován na farmách a odkud občas unikal. Do roku 1995 byl znám výskyt v 137 mapovacích čtvercích (tj. na 21,8 % území). V současnosti je znám výskyt již z 386 čtverců (tj. na 61,5 % území). Kromě rychlého šíření druhu je zřejmé i zvyšování jeho početnosti, i když přesné údaje nejsou známy.

Snímek Rostislav Stach

Rys ostrovid

Opětovně se rys objevil v České republice po roce 1945, kdy se nejprve jednalo o migrující jedince ze Slovenska na severovýchodní Moravě, později i jinde. Rozvoji populace výrazně přispěla reintrodukce druhu v Bavorském lese a na Šumavě. Detailně jsme se vývojem populace v České republice zabývali již v našich předchozích příspěvcích na stránkách tohoto časopisu (Myslivost 1994/10 a 1996/11). Do roku 1995 byl znám výskyt v 136 mapovacích čtvercích (tj. na 21,7 % území), přičemž stálý výskyt byl zaznamenán v 61 čtvercích (tj. na 9,7 % území). V současné době je již znám výskyt z 243 čtverců (tj. na 38,7 % území) a stálý výskyt z 72 čtverců (tj, na 11,5 % území). Nesilnější populace rysa se vyskytuje v jihozápadních Čechách (především na Šumavě, v Českém lese a v Novohradských horách) a na severovýchodní Moravě (v Moravskoslezských Beskydech). Rozmnožování bylo prokázáno i v jiných horských nebo lesnatých oblastech České republiky (např. v Labských pískovcích, Brdech či Jeseníkách). Početnost populace dosáhla vrcholu v letech 1997-1998, kdy byla odhadována na 100 - 150 jedinců. V současnosti je odhad velikosti populace 80 - 100 kusů.

Snímek Jaroslav Červený

Los

První novodobé pozorování losa v České republice bylo zaznamenáno v roce 1957 a až do roku 1966 byl zjišťován jen sporadický výskyt vesměs migrujících mladých samců. V dalším období se četnost pobytu samců, ale již i samic neustále zvyšovala a v roce 1973 bylo v oblasti Jindřichova Hradce v jižních Čechách zjištěno narození prvního mláděte. Do roku 1987 pak bylo v této oblasti pozorováno 23 narozených mláďat, v období 1988 - 1996 pak 15 mláďat. Další rozmnožující se populace vznikla po roce 1977 při hranicích s Rakouskem v oblasti přehradní nádrže Lipno a častější výskyt včetně mláďat je znám po roce 1991 i ze středních Čech v okrese Nymburk a z jižních Čech v oblasti Jistebnice a Bechyně. Kromě výše uvedených oblastí jsou známy údaje o migrujících jedincích prakticky ze všech oblastí České republiky. V současné době je znám výskyt celkem z 254 mapovacích čtverců (tj. na 40,5 % území), přičemž jen v 17 čtvercích (tj. na 2,7 % území) lze označit výskyt za stálý. Početnost populace je více méně stálá, v letech 1957 - 1978 byl zaznamenán výskyt nejméně 27 kusů, kolem roku 1980 byla odhadována velikost populace na 30 - 50 jedinců. Stejný odhad velikosti populace je i v současné době, i když se zdá, že početnost v oblasti Jindřichova Hradce po roce 1990 výrazně klesla.

Snímek Eduard Studnička

Kromě výše uvedených druhů nelze na území České republiky vyloučit ani výskyt nutrie (Myocastor coypus), která občas unikne ze zajetí do volné přírody. O jejím přežití, případně o tvorbě volně žijící populace však doposud nemáme žádné důkazy. Obdobně musíme počítat i s ojedinělým výskytem kočky divoké (Felis silvestris) např. v Bílých Karpatech, kam může tento druh migrovat z původních populací ve slovenských Karpatech, nebo i v jihozápadních Čechách, kam se jednotlivé kusy mohou dostat z nedaleké uměle obnovené populace v Bavorsku. Ačkoliv z těchto oblastí pochází z poslední doby více neověřených údajů, nelze tento druh v současnosti považovat za stálou součást naší fauny. Mezi kuriozity patří výskyt lišky polární (Alopex lagopus), která byla pozorována např. v roce 1978 u vsi Chmelná (okr. Klatovy) či v roce 1991 u Týnce (okr. Břeclav). Na jaře 1991 byla ve stohu poblíž Moravské Nové Vsi (okr. Břeclav) dokonce vynorována mláďata. Posledním druhem s nímž musíme perspektivně počítat je šakal obecný (Canis aureus). Výskyt tohoto druhu, který se od 90. let 20. století rychle šíří z jižní a jihovýchodní Evropy, je již prokázán z bezprostřední blízkosti našich hranic a i na našem území bylo v posledních letech několik nedoložených pozorování ze středních, jižních a severních Čech či z jižní Moravy. Dokud však nebude existovat konkrétní doklad výskytu, nemůžeme tvrdit, že u nás šakal žije a nemůžeme ho tedy ani považovat za člena naší fauny.

Zájemce o bližší údaje o ”vetřelcích a navrátilcích” bychom rádi odkázali na vydání známého odborného mysliveckého periodika ”Beiträge zur Jagd und Wildforschung” 26 (2001), které je vydáváno v Německu, a které obsahuje referáty o situaci ve střední a západní Evropě.

Z výše uvedených poznatků je zřejmé, že změny které v současné době probíhají ve složení naší fauny (resp. v populacích některých druhů srstnaté zvěře) jsou velmi rychlé i značně dramatické. Lze si jen přát aby, na tyto rychlé změny rychle reagovala i naše legislativa. Nově schválený myslivecký zákon s účinností od 1.7.2002 tomuto stavu odpovídá jen částečně (např. podle našeho názoru je zde nedostatečně řešen problém téměř lavinovitého šíření norka amerického a psíka mývalovitého). Aktuální změnu a přehodnocení si zasluhuje i zařazení některých druhů do jednotlivých kategorií zvláště chráněných živočichů podle legislativy ochrany přírody a krajiny.

Závěrem bychom chtěli poděkovat všem mysliveckým hospodářům a dalším myslivcům, kteří se podíleli na zodpovědném vyplnění dotazníků. Jejich úsilí přineslo získání mnoha cenných a jedinečných údajů. Některé dotazníky přinesly navíc i důležité informace o druzích (zejména vzácně se vyskytujících ptácích či o tchoři tmavém), které ani nebyly předmětem dotazníkové akce. Úspěšnost dotazníkové akce nás inspirovala k dalšímu účelnému opakování za dva až tři roky.

Myslivost č. 8/2002