V Německu zahájeno zkušební ukládání CO2 do podzemí

Německo dnes zahájilo zkušební ukládání oxidu uhlíku (CO2), separovaného při pálení uhlí v elektrárnách, do podzemí. Plyn, považovaný za jednoho největších "zabijáků klimatu", je vháněn pod vysokým tlakem do vrstev porézního pískovce v hloubce 700 metrů poblíž obce Ketzin v Braniborsku. Oznámil to dnes vedoucí projektu Frank Schilling z výzkumného střediska GFZ v Postupimi, které test řídí.

Odborníci od metody očekávají, že umožní ekologické spalování uhlí či ropy bez ohrožování klimatu. Oxid uhlíku se z plynů vznikajících hořením odděluje a zatímco ostatní, relativně neškodné plyny se vypouštějí do ovzduší, CO2 se ukládá do země. Tím se nutnost řešit, co s ním, odkládá o desítky let.

"Je to překlenovací technologie, která by nám měla umožnit získat čas na vývoj alternativních, životnímu prostředí příznivějších energií," řekl Schilling. Zda projekt u Ketzinu skutečně pomůže v boji proti změnám klimatu, ale zatím zůstává zcela otevřené, dodal. Ekologické organizace totiž poukazují na to, že samo ukládání CO2 do podzemí klimatické problémy jako takové neřeší.

Jde o první zkušební využití této metody na evropském kontinentu. V moři či v jiných částech světa již takové experimenty probíhají, napsala agentura DPA. Do ketzinského pískovcového podloží mají vědci vyvrtány tři otvory: jedním se plyn vhání, dvěma se pozoruje jeho chování v porézním kameni. Právě pozorování ze dvou míst umožňuje sledovat pohyb načerpaného plynu prostorově. Při podobných projektech v Alžírsku, Kanadě, Austrálii a před norským pobřežím se dosud používaly nanejvýš dva otvory - jeden na čerpání a druhý na monitoring.

Ketzin byl pro zkušební ukládání CO2 zvolen proto, že nad vrstvou porézního pískovce zde leží dostatečná vrstva jílu, od níž se očekává těsnicí efekt. Kromě toho vedou kanály do nedalekého bývalého úložiště přírodního plynu z dob někdejší NDR. Předpokládá se, že denně se do podzemí vžene 100 tun CO2, což je množství, které vyprodukuje 60 aut za rok. Celková kapacita úložiště má být 60.000 tun. Na projekt v hodnotě 35 milionů eur (asi 835 milionů Kč) přispěla i EU a vedle Německa se na něm podílí i Francie a několik evropských univerzit a koncernů.

Ochránci životního prostředí ukládání CO2 v podstatě odmítají. Podle nich metoda vzbuzuje plané naděje a snižuje tlak na zavádění nových technologií. Poukazují na to, že dosud nikdo přesně neví, zda obrovské množství CO2 skutečně zůstane dlouhodobě a bezpečně v podzemí. Energetické koncerny podle ekologických hnutí jen metodu využívají k ospravedlnění výstavby nových uhelných elektráren.