ÚVODNÍK

Ing. et. Ing. František Bezděk

Vážení čtenáři,

když z posledního čísla Lesnické práce z roku 1999 vypadl letáček oznamující vznik nového mysliveckého časopisu, zpozorněl jsem. Váhal jsem jen chvilku a pak si jej objednal. Proč ne! Lesnickou práci jsem tehdy dostával na stůl už bezmála dvacátý rok a to, že Svět myslivosti začne vycházet pod stejným vydavatelem, pro mne bylo dostatečnou zárukou kvality. A nakonec - někdy může být zvědavý i chlap.

Že časopis vzniká vlastně za pochodu, jsem vytušil až nedlouho poté, co přišlo první číslo. Sice tenké, ale barevně výrazné s grafickou podobou jednotlivých stránek odpovídajících tomu, na co jsem byl zvyklý už z Lesnické práce. Únorové číslo bylo obdobné, březnové se již o cosi lišilo. V dubnu 2000 pak zazvonil na mém stole telefon. Naprosto neznámý člověk se představil jako šéfredaktor časopisu a jediný důvod, proč volal, byl ten, aby mne vyzval k přímé spolupráci v redakční radě. Taková nabídka mne přinejmenším překvapila, nedokázal jsem si totiž pod tím pojmem vůbec nic představit. Už podruhé ve mně zvítězila zvědavost.

Máte před sebou první číslo již pátého ročníku Světa myslivosti. Přesvědčovat kohokoliv o kvalitách toho, co právě drží v ruce, je bez-břehá hloupost. Daleko snadněji se mluví o věcech abstraktních a nejlépe se pak kritizuje třeba nákup stíhaček, kterému nerozumí ani odborníci, natož aby se k němu fundovaně vyjádřil kterýkoliv novinář či politik. Svět myslivosti však za dobu své existence dokázal přinejmenším jedno podstatné - aktuálně a hlavně rychle informovat veřejnost o všem, o čem se jeho redaktoři dozvěděli a kam až stačili přijet. Často pořizovali reportáže z akcí, na které je upozornili právě čtenáři. Není vůbec podstatné, kolik má časopis předplatitelů či kolik dalších lidí se k němu dostane na stáncích. Daleko důležitější je skutečnost, že například díky vkládaným přílohám jsme mohli všichni mluvit o návrzích nového mysliveckého zákona naprosto zasvěceně a nebyli v roli těch, kteří problém popisují v abstraktních rovinách. Pravidelné přílohy se nakonec staly doplňkem ke všemu podstatnému, o čem chtěli myslivci slyšet.

Sebechvála smrdí. Připomenout zdvojnásobení počtu stran, ke kterému během čtyř let došlo, však mohu i bez podezírání z nadržování. To je jen konstatování skutečnosti. Snad stejně nestranně mohu konstatovat, že již více než rok máme nový myslivecký zákon. Jaký je (nebo mohl být) či jaká bude myslivost v novém desetiletém cyklu pronájmu honiteb, nebudu předvídat. Nejsem novinář a nekupujeme stíhačky. Proto nemohu ani vědět, zda po těch deseti letech bude ještě vůbec co lovit, byť právě v tomto směru by ve mně mohla zvědavost zvítězit potřetí. Nejsem sice věštec ani prognostik, ale obávám se, že doba bohatých výřadů je nenávratně pryč už teď. Měli bychom se s tím všichni smířit nebo možná proti tomu rychle něco podniknout, ale rozhodně se nesmíme tvářit, že se nás to vůbec netýká.

Starou pravdou zůstane, že myslivost bude taková, jací budou myslivci. K čemu však potřebujeme "dokonalý" zákon, když chamtivost stále vítězí nad rozumem? Měli bychom myslivci zůstat - pokud toto pojmenování skutečně vzniklo z označení člověka na lovu myslícího - a proto bychom měli především stále myslet na zvěř. Bez ohledu na nejrůznější problémy, vášně a sousedské spory. Zvěř nám to totiž i v tom zdánlivě bezvýznamném zážitku tisíckrát vrátí, byť už dávno nepůjde o obrovské výřady a rekordní trofeje. Nepokazme si proto ani to, co k myslivosti vždycky patřilo - družnost, přátelství a kamarádství.

Pokud se zdá, že jsem od hlavního tématu poněkud odbočil, pak se vrátím konstatováním, že časopis se mi líbí stále víc, a víc a to nejen proto, že i lednové číslo má zase o dalších osm stran víc. Pokud ho již máte v ruce - vítejte na palubě, jste na dobré lodi. Vítejte v Novém roce, ať je pro nás všechny lepší než ten starý.

Už jen tím, že pokaždé přináší novou naději.