ÚVODNÍK

Ing. Ondřej Kozub

Vážení čtenáři,

ledová královna již ztratila vládu a v posledních dnech se sluníčko pořádně opřelo svými paprsky i do posledního sněhu. Byly to krásné dny, které jistě mnohého přiměly projít se přírodou. Jaké to však překvapení, když za celý den nebylo vidět kus srnčí nebo vysoké! Kampak se poděla? Bohužel stalo se to, co s myslivostí nemá zhola nic společného. Někteří nájemci honiteb zjistili, že v příštím mysliveckém období již nemusí být “pány všeho tvorstva”, a tak se rozhodli, že těm novým nic nenechají. A od časného podzimu “brousili” honitby, jak jen to šlo. Co mělo parohy, padlo nejdřív. Poté přišla na řadu holá. Hlavně když tady nezůstane jeden jediný kus.

Ano, je to tak. Máme mezi našimi honitbami takové, v nichž byste dnes hledali zvěř marně. Padla za oběť zášti myslivců jednoho k druhému. Zášti, která je opravdu velká a hluboko zakořeněná v mnohém bouchalovi. Kam se poděla myslivecká etika a tradice? Ale kde se to v lidech vzalo? Proč jsou takoví? Nejhorší asi je, že se to synové učí od svých otců.

Kdo však jinému jámu kopá, sám do ní padá. I stalo se, že mnozí z těchto “myslivců” zjistili, že asi nebude s novým pronájmem honitby zase tak velký problém. Ale nové nájemné se jim nelíbí! “Podívejte, vždyť tam není žádná zvěř? Za co máme platit?!” Právě za to, jak se chovají k přírodě, vlastníkům pozemků a zvěři. Právě za to, co udělali. A teď, pokud v honitbě zůstanou, budou sklízet to, co zaseli.

Nejlepší by bylo, kdyby ti, co se nerozmýšleli a takto se zachovali, již nedostali další příležitost. Všichni slušní myslivci to o nich totiž ví a byli by hloupí, kdyby si je mezi sebe pustili. Bohužel, realita je jiná.

Jinou kapitolou jsou naši úředníci ve státní správě myslivosti. Dá se pochopit, že to nemají jednoduché. Do úřadu nastoupili mnohdy teprve před několika týdny. Pracují ale na úřadu, který si žádá odborné vzdělání a pokud možno také zkušenosti v oblasti myslivosti. Vypadá to však, že výběrová komise občas moc nepřemýšlela a vybrala tak, jak vybrala ... Úřednickému elévovi spadla do klína tvorba honiteb, myslivecké plánování atd. Má hlavu i ruce plné práce. “Uděláme besedu a školení pro myslivecké hospodáře!” Pro ty, kteří už často léta vše pečlivě připravují a plánují a z oboru vědí mnohonásobně více než novopečený úředník. Ten ale vykládá a vykládá. Nevšiml si však, že byla schválena novela zákona o myslivosti a že možná všechno bude trochu jinak. Nevadí. “Já mám razítko, tak kdo je víc?!” A tak zkušení myslivečtí hospodáři sedí, ani nedutají a doufají, že plán lovu, který připravili po mnohaletých zkušenostech a po prostudování nejnovějších právních předpisů, dostane potřebné razítko. Také podrobná kontrola žádostí o uznání honitby včetně příloh není občas úředníkům vlastní, takže si zadělávají na potenciální problémy.

Nepředpokládám, že s tím někdo něco udělá. Ale je to ostuda. Ne však pouze těch úředníků. Ti se ve většině případů úřadovat naučí, ale lidé z výběrových komisí by se mohli občas červenat. Zdá se totiž, že se při výběrových řízeních možná ani nezajímali o to, jestli uchazeč o místo ví, co to je myslivost a co obnáší.