ÚVODNÍK

Vážení čtenáři,

tak jsme se dočkali. Ministr Lux v roce 1992, kdy byl novelizován zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., sliboval, že nový zákon bude připraven za pět let, ale trvalo to bezmála dvakrát tak dlouho.

Očekával jsem, že hlavní slovo bude mít Ministerstvo zemědělství jako garant státní myslivecké politiky, a jsem zklamán tím, že do jednání o zákonu vstoupilo teprve v závěru. Jediný ucelený návrh tajnůstkářsky připravovala ČMMJ. Nepředložila ho však široké veřejnosti, nejen myslivecké, aby k návrhu mohla být zahájena diskuse. Jak se ukázalo, byla to chyba. Udělala tím z myslivců uzavřenou společnost. V diskusi se dalo předejít řadě nedopatření, která se pak projevila a mnohomluvně rozmazávala při projednávání návrhů zákona.

Ukázalo se také, že veřejnost neví, co myslivost pro společnost znamená, a neví nic nebo jen něco málo o činnosti myslivců. Plyne z toho poučení, že myslivci musí být v informování veřejnosti mnohem aktivnější a musí umět svou práci pro zvěř a přírodu lépe "prodávat”. Neznalosti o činnosti myslivců využily některé nátlakové a zájmové skupiny ("lobby”) k demagogickým vystoupením.

Chtěl bych však upozornit na v této souvislosti velmi zajímavou zkušenost: mnozí z diskutujících a ně-kteří komentátoři prokázali, že neznají náplň a obsah některých slov, což je špatné, anebo že slova záměrně zaměňují, což je ještě horší. Jak jinak si vysvětlit, že si pletou hon s honitbou, zvěř se zvěřinou, někdy si slova vymýšlejí, aby prokázali svou "znalost” myslivecké mluvy, hovoří o způsobech lovu, jež se u nás nepoužívají, ba pustí se do zoologie a při-tom na sebe prozradí, že museli mít potíže už v základní škole.

Mnozí z diskutérů a komentátorů zůstali pouze na povrchu problému, aniž by se namáhali prostudovat si vývoj mysliveckého zákonodárství. Museli by totiž jít až k roku 1849, aby celému vývoji porozuměli a mohli kvalifikovaně a s nadhledem problém posoudit. Právě to bych také očekával od politiků.

Není se vlastně co divit. Jak nás koncem minulého roku informoval denní tisk, v mezinárodním průzkumu čtenářské gramotnosti skončili naši patnáctiletí žáci pod průměrem v souboru 32 států. Zřejmě to není náhodné a není to omezeno jen na patnáctileté. Tento nedostatek je možné objevit i u dospělých. Všichni u nás sice umějí číst, ale někteří obsah čteného obtížněji chápou.

Sdělovací prostředky mají proti těm, kdo přijdou s kritikou, jednu velkou výhodu: kritizované nedostatky z falešného studu před veřejností zatají tím, že kritiku neotisknou. Je to v podstatě neschopnost vést dialog. A tak se samy někdy dostávají do role lehkovážného žvanila, který nenese žádnou odpovědnost. Je to také proto, že si nedokáží získat informace od nezávislého odborníka. Někdy je k tomu vede snaha o větší zviditelnění, někdy je pravděpodobně v sázce i jejich existence. A proto najdou odvahu zaujímat stanovisko k věcem, kterým nerozumějí.

Nemohu svůj příspěvek ukončit jinak, než nadpisem článku, uveřejněným v zářijovém čísle našeho časopisu: Pozor na novináře! I na politiky, dodávám já.

Zda bude nový zákon zákon o myslivosti dobrý, to ukáže prováděcí vyhláška a prověří rok 2003, kdy budou vznikat nové honitby a nové nájemní smlouvy.

Ing. Ctirad Rakušan

Svět myslivosti č. 2/2002