UNESCO rozšířila seznam chráněných památek o japonský konec světa

Na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO tento týden přibylo sedm mimořádných míst planety. Je mezi nimi nejstarší dochovaný kráter Vredefort, který vznikl v Jihoafrické republice po dopadu meteoritu, egyptské údolí Vádí Hítán, kde byly nalezeny možná nejstarší fosilie velryb, či japonský přírodní park Širetoko, čili konec světa. Na seznamu je nyní 795 chráněných míst, z nichž 12 je v ČR. O rozšíření seznamu rozhodli účastníci 29. schůze Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), která se koná tento týden v jihoaafrickém Durbanu.

Kráter Vredefort vznikl po srážce Země s meteoritem před dvěmi miliardami let. Původně byl široký 380 kilometrů, dnes má průměr 140 kilometrů. Srážka byla pro Zemi mimořádně ničivá a vědci se domnívají, že vyvolala některé evoluční změny. Na seznamu UNESCO budou od nynějška také norské fjordy Geirangerfjord a Naeroyfjord, které patří mezi nejdelší a nejhlubší na světě.

Národní park Širetoko je na malém poloostrově, který vybíhá z japonského ostrova Hokkaidó do Ochotského moře. Je zde množství vodopádů a hory, jejichž vrcholy jsou většinou schovány v mracích. Jednou z nich je i sopka Io-san, jež v době aktivity chrlí čistou síru. Při dosud poslední erupci roku 1936 jí vychrlila 15.000 tun za noc. V okolním moři i na pevnině žijí chráněné živočišné druhy.

Dalšími položkami seznamu jsou část mexického pobřeží a ostrůvků Kalifornského zálivu, panamský tichomořský národní park Coiba a pralesní thajský národní park Khao Yai.

O indické Květinové údolí bude rozšířen himálajský národní park Nanda Devi, který už na seznamu je. Nový status dostala také další stávající položka seznamu - skotské souostroví Saint Kilda. UNESCO ho dosud cenila pro jeho přírodní krásu a nyní ho řadí i mezi kulturní památky. Toto sopečné souostroví u Hebrid tvoří ostrovy Hirta, Dun, Soay a Boreray. Na zdejších mohutných útesech sídlí ohrožené druhy ptáků, avšak jsou zde i stopy po starých civilizacích. Lidé v tomto drsném kraji žili už 3000 let před naším letopočtem. Hirta byla do minulého století nejsevernější obydlené místo Británie. Lidé se zde staletí živili hlavně ptactvem. Po roce 1920 se počet zdejších obyvatel snížil na 36 a v roce 1930 poslední vytrvalci přesídlili do obydlenějších míst Skotska. Kamenné domky a zídky někdejších políček jsou však v krajině stále.