Temelín zůstává předmětem sporů i pět let po svém spuštění

Jaderná elektrárna Temelín patřila a podle všeho stále patří k nejkontroverznějším stavbám, které v Česku v 90. letech vznikly. Její výstavbu a uvádění do provozu provázely protesty českých i zahraničních odpůrců atomové energie a Temelín se stal také předmětem jednání na evropské úrovni. První elektrickou energii začala jihočeská elektrárna do rozvodné sítě dodávat před pěti lety, 21. prosince 2000, a ve čtvrtek první blok elektrárny získal oficiální povolení k provozu.

Investiční záměr na výstavbu nové elektrárny vznikl v únoru 1979. Návrh počítal s tím, že v blízkosti jihočeského Týna nad Vltavou vznikne jaderný zdroj se čtveřicí energetických bloků. Když se v roce 1987 začínalo se stavbou, byly její náklady odhadovány zhruba na 40 miliard korun. Již o dva roky později se ale ukázalo, že cena bude o 12 miliard vyšší. Právě ekonomické důvody vedly v roce 1990 ke snížení počtu plánovaných bloků na polovinu. Ve hře se ocitla také možnost elektrárnu nedostavět vůbec, ale tuto verzi vláda Václava Klause odmítla v březnu 1993. Elektrárna však zdaleka neměla vyhráno. O jejím dalším osudu opět jednali ministři v květnu 1999. Po pětihodinové diskusi byl schválen návrh ministra průmyslu Miroslava Grégra, který prosazoval dokončení stavby. Rozpočet neměl překročit částku 98,6 miliardy Kč a elektrárna měla stát do září 2000.

Povolení nutné ke spuštění reaktoru prvního bloku vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost 9. října 2000 a štěpná reakce byla spuštěna dva dny poté. Krátce před Vánocemi téhož roku začal první blok dodávat do sítě elektřinu. Přibližně s dvouletým odstupem byl spuštěn a do rozvodné sítě zapojen i druhý blok. Zprovozněním elektrárny se výrazně zvýšil podíl jaderné energetiky v Česku. Loni byla z jádra vyrobena již téměř třetina veškeré elektřiny v zemi, přičemž Temelín se na dodávce podílel z 48 procent.

Velká pozornost je pravidelně věnována problémům a neplánovaným odstávkám, které provoz Temelína dosud provázejí. Podle odpůrců jde o důkaz nespolehlivosti elektrárny, kterou považují za hazardní kombinaci ruské a americké technologie, podle zastánců jde pouze o běžné "dětské nemoci". Častým zdrojem poruch je dvojice turbín pohánějících alternátory, kvůli nimž musela být výroba několikrát zastavena. Majitel elektrárny, společnost ČEZ, již proto oznámil, že plánuje jejich modernizaci.

Samostatnou kapitolou v dějinách elektrárny jsou protesty jejích odpůrců, které se konají v různých formách dodnes. Vzhledem k blízkosti hranic s Rakouskem získala celá záležitost i mezinárodní dimenzi. Iniciativa domácích a rakouských odpůrců Temelína zesílila po rozhodnutí o dostavbě elektrárny v roce 1999. Patrně nejviditelnější formou protestu se staly opakované blokády hraničních přechodů. Zájmy odpůrců stavby měl hájit také známý americký právník Ed Fagan.

"Bitva o Temelín" se odehrávala rovněž na poli mezinárodní politiky a hrozila zkomplikovat přístupová jednání ČR k Evropské unii. Situaci zlepšila až česko-rakouská dohoda z Melku v prosinci 2000. Česká strana se v ní mimo jiné zavázala k přezkoumání vlivu elektrárny na životní prostředí pod dohledem Evropské komise.

Navzdory problémům, které jadernou elektrárnu provázejí, existují úvahy o jejím možném rozšíření. V květnu 2003 odpověděl ministr průmyslu a obchodu Milan Urban na otázku možného rozšíření elektrárny slovy: "Řeknu to diplomaticky. Temelín prostě ještě není dostavěn."