Symbol, který už není
09.10.2000 | Myslivost
Schválně, zkuste si vyjmenovat všechna místní jména a názvy v nichž se vyskytuje jméno sokol - Sokol organizace, Sokolov - město, Sokolí skála, Sokolí vrch. Je jich hodně. I to je důkaz jak oblíbeným sokol býval. Ano býval, protože už není. Během 20 až 30 roků zcela vymizel z našeho území. Tehdy tu hnízdilo 30 až 40 párů. V nejrůznějších pohádkách a pověstech se o něm mluví jako o symbolu přímosti, rychlosti a odvahy a jako takový už nám vstoupil do povědomí. Symbol, jehož představitel zmizel, přestal existovat. Byl jedním z prvních dravců, koho potkal tento smutný osud. Nejvíce se na jeho likvidaci podepsalo nadměrné používání chemických prostředků v zemědělství. Z dravců jsou na tom nejhůře ti, kteří se živí převážně ptačí kořistí, protože ptáci žijí déle než třeba hraboši a tak se v nich všechny ty škodliviny mohou také déle hromadit. U sokola se to projevilo především narušením metabolismu vápníku, takže skořápky jejich vajec byly bud příliš tenké a samice je rozsedla, nebo naopak příliš silné a mládě se nedokázalo probít na světlo boží.
Kdo měl možnost prohlédnout si sokola zblízka nebo jej dokonce pozorovat při lovu, ten nemůže jinak než se mu obdivovat. Je to nádherný, ušlechtilý, rytířský pták. Ztělesněná odvaha a rychlost. Proto už od pradávna byl oblíbeným dravcem sokolníků. Patří mezi nejrychlejší obratlovce vůbec. Při střemhlavém útoku dosahuje rychlosti až 300 km/hod. A co je neuvěřitelné, tuhle rychlost získá během okamžiku, až se zdá jako by byl připoután na konci neviditelného proutku a někdo jím prudce švihl. Rychle mající perutě pojednou přimkne k tělu a už je slyšet svist jeho letek jak se řítí k zemi. Člověku nezbývá než žasnout nad dokonalostí jeho zraku a koordinací všech pohybů, vždyť kořist musí zasáhnout v této obrovské rychlosti s přesností několika centimetrů (aby ji stačily zachytit jeho dlouhé pařáty). A úder, jímž kořist zasáhne, je to takový, že bývá slyšet několik desítek metrů daleko. Dokáže ulovit ptáky do velikosti kachny, ale nejčastěji si vybírá mezi holubovitými, krkavcovitými, rackovitými, ale i menšími - například špačky. Zaútočit může pouze na letícího jednotlivce, což ptáci vědí a snaží se proto srazit do co nejtěsnějšího hejna. Sokolu pak nezbývá než dorážet a čekat až nějaký jedinec ztratí nervy a vzdálí se od ostatních nebo odtáhnout hledat jiného osamělce.
Sokolí zrak je dokonalost sama. Dokáže zahlédnout sedícího holuba na vzdálenost půldruhého kilometru a letícího na ještě dvakrát větší. Ve zbarvení není mezi oběma pohlavími žádný rozdíl. Pouze samice je skoro o třetinu větší. Avšak mladý a starý pták jsou značně odlišní. Mladý sokol je tmavohnědý, se světlehnědým podélně stříkaným břichem. U starého sokola je tmavá hlava vyzdobena černým sokolím "vousem", záda dostanou břidlicově šedomodrý jakoby "orosený" nádech, břicho zbělá a vyzdobí se drobným příčným vlnkováním.
Další nepříznivou okolností pro existenci sokola je jeho obliba ve skalách, jako místě pro hnízdiště. Západní populace sokola jsou méně vybíravé a zahnízdí i na stromě. Naši trvají na skále. A to jsou místa známá, snadno pozorovatelná (k radosti vybíračů) a také, což se často přehlíží, velmi oblíbená horolezci. Sokolí pár se na hnízdišti objevuje už koncem února. Svoje svatební lety - rychlé honičky doplněné pokřikem provozuje v celém rozlehlém revíru. A právě v té době začínají horolezci, zimou nucení ke zdrženlivosti, se svým tréninkem a rušení sokoli hnízdiště opouštějí. Při nedávné kontrole někdejších sokolích lokalit jsme nenašli ani jediné, na němž by byl klid.
S hnízdem si sokoli příliš starostí nedělají. Zaberou skalní převis nebo výklenek a sem samice snese dvě až šest vajec, na nichž 28 - 30 dní sedí, jen sporadicky střídána samcem. Ten se stará o zásobování. Vyvedení sokolíci však neopouštějí hned své rodiče. Za hlasitého křiku, který nemůže ujít pozornosti nenechavců, je pronásledují a dožadují se krmení. Tyto divoké honičky jsou ale také přípravou a tréninkem jejich loveckých dovedností a schopností, protože způsob sokolího lovu je vzhledem ke své dokonalosti i velmi náročný na výcvik. Proto to také trvá několik měsíců než jsou zcela samostatní.
Nelze než litovat, že je jen nepatrná naděje, že příští generace nebudou mít příležitost se pokochat pohledem na tohoto nádherného dravce.
Josef PTÁČEK
Další články v kategorii Ekologie
- O možném zákazu lovu lišek norováním budou poslanci dál jednat (06.06.2026)
- MŽP podpoří efektivnější hospodaření se srážkovou vodou, zelené střechy i ochranu před sesuvy 300 miliony korun z OPŽP (05.06.2026)
- Monitorovací výbor OP Spravedlivá transformace jednal v Mostě o dalším postupu programu (04.06.2026)
- Šakali se šíří i kvůli úbytku vlků, mohou osídlit až tři čtvrtiny Evropy (04.06.2026)
- Na pastviny nad jesenickou Ovčárnou míří stovka ovcí. Pomáhají s péčí o horské hole (03.06.2026)
- NKÚ: Přínosy dotací na lepší hospodaření se srážkovou vodou nelze posoudit (02.06.2026)
- Na Mostecku vědci vysazují trávu s výhřevností uhlí (01.06.2026)
- Vavrouškovu cenu za environmentální osvětu získaly tři laureátky (29.05.2026)
- Umožněte zvířatům přístup k vodě. Vedra letos přišla příliš brzo, v době, kdy ptáci a savci pečují o svá mláďata (28.05.2026)
- Návrat divokých koní, zubrů a praturů do krajiny podporuje rozmanitost hmyzu, potvrzuje rozsáhlá česká studie (27.05.2026)

Tweet



