Šumava a kůrovec

Jako v dobách, kdy Šumavou procházela hranice mezi dvěma světy, si v současnosti mohou připadat návštěvníci tohoto rozsáhlého hraničního pohoří. V minulosti zde procházející státní hranice byla zároveň i hranicí mezi dvěma rozdílnými politickými systémy. V současnosti hranice mezi Českem a Německem je hranicí rozdílného přístupu k ochraně přírody.Kůrovec rozdělil ŠumavuAsi nejvíce je to vidět na západním svahu Černé hory, poblíž pramene Teplé Vltavy (Studená Vltava pramení v Německu). Průběh státní hranice je i na svazích protějších kopců jasně zřetelný. Německé území je totiž prakticky kompletně pokryto rozsáhlým porostem uschlých smrčin. Na české straně jsou naopak prostorné paseky. Důvod? Lýkožrout smrkový, známý spíše pod označením kůrovec. Tento drobný brouček se živí smrkovým lýkem, které má u stromu podobnou funkci jako žíly u člověka. Když se lýkožrout přemnoží, usychají smrky ve velkém. Turista se na Šumavě s následky jeho působení může zejména v jižní a střední části setkat téměř na každém kroku. Ať se pohybuje v těchto oblastech na jakékoliv turistické stezce, dříve nebo později narazí buď na holiny vzniklé pokácením napadených smrků, nebo přímo na uschlé stromy. Nejvíce postihly hromadné nálety škodlivého brouka oblast Velké a Malé Mokrůvky, okolí Březníku, oblast Modravských slati, okolí jezera Laka a řadu dalších lokalit. Do roku 1994 Správa národního parku Šumava proti kůrovcové kalamitě nezasahovala. Pak ale na místo ředitele národního parku usedl Ivan Žlábek, člověk, kterému ekologičtí aktivisté nemohou přijít na jméno. Současně se pomyslné kormidlo řídící ochranu přírody v šumavském parku otočilo o 180 stupňů. Nastoupily razantní zásahy proti kůrovci, tedy plošné kácení napadených stromů. Nejprve v méně přísně chráněných třetích a druhých zónách. Od konce devadesátých let se porážejí napadené stromy dokonce i v některých zónách prvních. To ale znamenalo vlastně jejich faktickou likvidaci. První zóna parku je totiž definována jako území, ve kterém člověk do probíhajících přírodních dějů vůbec nezasahuje. Navíc vedení parku deklarovalo, že stromy poražené v prvních zónách ponechá ležet na zemi tak, aby bylo zachováno alespoň zdání snahy o zachování přírodních procesů. Podle ekologů ale tento slib nebyl v řadě případů dodržen. Údajně (viz například internetové stránky Hnutí Duha) zejména z okrajových částí prvních zón byly poražené smrky rovněž odvezeny a zřejmě následně dobře zpeněženy. Ekologové ale upozorňují ještě na jednu věc. Nejpřísněji chráněných oblastí, tedy prvních zón parku, je na Šumavě 135. Jejich velká rozdrobenost vlastně těm menším neumožňuje existenci bez vlivů okolního prostředí, které je podrobováno lidským zásahům. Zcela jinak postupovali například právě v sousedním Národním parku Bavorský les (National Park Bayerischer Wald NPBW). Tam mají sice jen čtyři zóny. Zato plošně mnohem rozsáhlejší, protože se na celkové rozloze parku podílí 40 %. Naproti tomu jejich mnohem větší množství v české Šumavě dává dohromady jen 13 % rozlohy parku. Jen pro úplnost:rozloha parku v bavorské části Šumavy je 24 250 ha, v české části 69 030 ha.Za vše mohou předkové a teplá létaMožná to někoho překvapí, ale za současné potíže Šumavy s kůrovcem mohu naši předkové. Původně byla totiž Šumava pokryta z větší části smíšenými pralesy s výrazným zastoupením listnatých stromů.To se odrazilo i v místním názvosloví (např. Bučina, nyní hraniční přechod pro pěší a cyklisty nedaleko Kvildy). Jen v nejvýše položených hřebenových oblastech rostly čistě smrkové lesy. Naši předkové ale na Šumavě založili řadu skláren,které spotřebovávaly obrovské množství dřeva. Dřevo také představovalo výnosný obchodní artikl, o čemž svědčí výstavba známého Švarcenberského kanálu pro dopravu šumavského dřeva do vnitrozemí. Listnaté stromy ovšem nerostly tak rychle a tak se na Šumavě v minulých stoletích ve velkém vysazují smrky. Ty jsou ale mnohem méně odolné vůči přírodním kalamitám. Smrky totiž hubí nejen lýkožrout, ale i silné větry smrk koření jen velmi mělce a tak silnějšímu náporu větru nedokáže odolat. A navíc. Po většinu devadesátých let byla na Šumavě do té doby nebývalé teplá a suchá léta. A právě suché a teplé počasí kůrovci velmi svědčí. Jeli teplé a suché léto, může během jediného roku vylétnout až několikrát více nových generací brouka, než je tomu v létě chladném a deštivém.Odborníci odsuzují kácení smrkůŘada vědeckých institucí dává za pravdu ekologům v tom, že boj proti kůrovci by se měl odehrávat jen v hospodářských lesích, a nikoliv v národním parku. Jen namátkou. Pod prohlášeni odsuzující kácení smrků v prvních zónách parku se podepsaly takové kapacity jako prof. Dr. František Marec, CSc. a doc. Ing. Karel Spitzer, CSc., z Entomologického ústavu Akademie věd ČR. Stejný postoj zastává také předseda Českého svazu ochránců přírody Ing. Pavel Pešout a řada dalších odborníků. Asi největší ránu dostalo současné vedení Šumavského národního parku letos na jaře od Světového svazu ochrany přírody (IUCN), který praktiky NPŠ podrobil ostré kritice. Především pak potvrdil stanovisko ekologů z Hnutí Duha, kteří požadují zastavení kácení smrků v prvních zónách. Ale co je závažnější, podle názoru expertů IUCN je na české straně Šumavy místo parku jen jakási Potěmkinova vesnice. Národní park Šumava prý totiž mezinárodně uznávaná kritéria pro zařazení do kategorie národní park v současné době vůbec nesplňuje! IUCN kromě jiného požaduje, aby se rozdrobené první zóny scelily do větších celků, protože jen tak má pak jejich existence smysl. Přes silný tlak mezinárodních institucí, zabývajícíchse ochranou přírody, se situace v české části Šumavy zatím výrazně nemění. Částečný úspěch mohli ekologové oslavit jen letos na podzim, kdy se jim vlastními těly podařilo zabránit poražení desítek více než stoletých smrků v přírodní rezervaci Prameny Vltavy. Blokádu přerušili ochránci přírody z Hnutí Duha až po slibu úředníků z ministerstva životního prostředí, že v tomto případě rozhodnutí o kácení ještě přezkoumá odborná komise. Ta pak během několika dnů zvrátila původní záměr Šumavského národního parku. Kácení se v tomto případě proto nakonec neuskutečnilo.Park neexistuje ve vzduchoprázdnuPříčin, proč se na české Šumavě objevují rozsáhlé holiny následně osazované smíšeným lesem a proč to v Bavorském národním parku vypadá úplně jinak, je několik. Národní park neexistuje ve vzduchoprázdnu, ale v reálném prostředí. A to šumavské je i ve srovnání se zbytkem naší země poměrně chudé. Na rozdíl od Německa, které je i ve srovnání s ostatními západními státy velmi bohatým státem. Natolik bohatým, že si může dovolit nechat "utéct" peníze, které by mohlo získat prodejem dřeva z poražených napadených smrků. V Bavorsku si totiž uvědomují, že se jim tento postup časem vyplatí. Na místě suchého lesa vzniká totiž pravý nefalšovaný prales, který, až vyroste, bude velkým lákadlem pro turisty. Takový prales sice vzniká i na české straně, ale v mnohem menším měřítku. Například v okolí chaty na Březníku už vznikla naučná stezka, která vede suchým lesem. Podle Kantoříka je na české části Šumavy v současnosti celkem asi 1500 ha suchého dospělého lesa.Snahy o co nejryzejší ochranu přírody na české Šumavě komplikuje fakt, že zde žije nezanedbatelné množství lidí, kteří nechtějí jen živořit ze sociálních dávek. Ne všude totiž mají hlavní silniční tah u hranic s Německem, aby mohli vydělávat na poskytování restauračních a dalších služeb movitým cizincům. A příjmy z turistického ruchu v zimních měsících jsou nejisté stále častěji se stává, že velká část zimy je bez dostatečného množství sněhu. A v posledních letech klesá už i počet letních turistů. Na druhou stranu kolika lidem v tomto regionu dala práci kůrovcová kalamita? Kolik šumavských obcí se díky tomu, že jejich obyvatelé našli při likvidaci kůrovcové kalamity obživu, nevylidnilo? Sám Kantořík se nám jednou přiznal, že Správa šumavského národního parku se nachází mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany je vystavena vesměs oprávněné kritice ekologů, z druhé strany na ni tlačí lobby dřevařských společností. Ekonomické zájmy dřevařských společností, ale především i řady šumavských obcí, na masivním kácení v národním parku jsou faktem, který nelze přehlížet. Určitý podíl na současném přístupu české strany ke kůrovci má ale asi také známý psychologický jev. Když normální člověk někde vidí usychající les, má podvědomé nutkání jej odstranit a nahradit novou zelení. Něco asi je i na argumentu, který se v této záležitosti také občas objevuje: "Myslíte, že se na suchý les budou jezdil lide dívat? Ti chtějí vidět pěknou zeleň.Jak to vidí obyčejný člověkTuristu při návštěvě míst postižených kůrovcem přepadají smíšené pocity. Suchý les na německé straně působí takřka strašidelným dojmem. Nicméně podle odborníků je takový les mrtvý jen zdánlivě. Výzkumy bylo totiž zjištěno, že v dočasně suchém lese v Národním parku Bavorský les přežila většina druhů lesních rostlin, hmyzu a dalších organismů. Naopak tam, kde je les pokácen a vzniknou holiny, extrémní horské mikroklima prý množství živých organismů podstatně omezí. Co je ale hlavní stojící suché stromy umožňují podle ekologů vyrůst novým stromkům, základu nového přirozeného lesa, který by měl být vůči přírodním kalamitám odolnější. Působením přírodního výběru zde totiž budou moci vyrůst pouze odolné stromy. S tím ale nesouhlasí vedení Šumavského národního parku ústy svého mluvčího Kantoříka. "Suchý les je vlastně smrková monokultura. Pokud se ponechá svému osudu, tak zde zase vyrostou jen smrky, protože semena jiných stromů se sem nedostanou," oponuje ekologům mluvčí národního parku. Obhajuje tím postup parku, který po vytěženém lese zanechává rozsáhlé holiny. Na nich ale vzápětí vysazuje smíšený les. Ten tvoří z poloviny smrk, dále pak jeřáb, buk a jedle. V rozporu s Kantoříkovým tvrzením je ale skutečnost, že na části západního svahu Černé hory roste souvislý porost mladých smrků. To by Kantoříkovo tvrzení o výsadbě pouze smíšeného lesa vyvracelo. Kantořík ale tvrdí, že tento les byl vysazen v první polovině devadesátých let, kdy se vsázelo tak, jak se sázelo". Navíc prý tamní holina nevznikla kvůli kůrovci, ale může za ni větrná kalamita. Pravdou je, že příjemnější pohled je v současnosti na českou část Šumavy. Pokud se ovšem člověk nedívá na čerstvé paseky. Na některých místech už jsou k vidění několik let staré až čtyři metry vysoké husté porosty lidskou rukou vysazeného smíšeného lesa. Ekologové ale namítají, že takový porost má několik nedostatků. Především je geneticky chudý, protože jde o umělou výsadbu, a také věkově stejnorodý. To prý činí takový porost mnohem náchylnější k působení nepříznivých vlivů. Pro návštěvníka je však takový pohled příjemnější než pohled na suchý les. Pravdou ale také je, že i suché stromy během několika málo let spadnou a holina zde pak vznikne také. Přirozeným způsobem vzniklý porost přitom (jak je patrné i ze snímku z bavorské strany Šumavy) je mnohem řidší než umělá výsadba.Navzdory všem současným diskusím zřejmě až čas ukáže, zda byl přístup ke kůrovcové kalamitě lepší na německé nebo české straně Šumavy. Jak už to v podobných případech bývá, pravda nakonec asi bude někde uprostřed. Na české Šumavě budeme mít husté lesy o něco rychleji než u našich německých sousedů. Občasné kalamity jej ale také čas od času poněkud poničí. Zdali bude prales, který nyní vzniká v místech bezzásahových, odolnější, je nyní těžké odhadnout. Zejména vzhledem k tomu, nakolik se současné klima překotně otepluje. Jak se tento proces bude vyvíjet v příštích desetiletích a jak se projeví na odolnosti zdejších dřevin, neví teď asi nikdo.Václav MÍKAFotografie:V suchém lese sice pozvolna, ale jisté mrtvé stromy padají k zemi. Předtím ale ještě stačí poskytnout stín a závětří novým, mladým stromkům. Takto přirozené vzniklý les by měl být podle ekologů odolnější vůči škůdcům i výkyvům počasí, než uměle vysazený les na české straně.Takový obrázek se nabízí turistům, mířícím po turistické stezce z Bučiny k pramenům Vltavy. Ekologové obviňují vedení šumavského parku z technokratického přístupu k ochraně přírody a především z drancování šumavského přírodního bohatství.V neděli sedmého září z pramene Teplé Vltavy (Studená V. pramení v Německu) nevytékala žádná voda. Sucho bylo v letošním létě i na Šumavě. Nepomohly ani bouřky, které se zde vyskytovaly o něco častěji než v níže položených částech Česka.