Ptačí směnaři

Text a snímky Jan RYS

Při slunečném počasí posledních dnů odcházející zimy se zčistajasna ozve v lese nebo na zahradě první krátký a hlasitější ptačí popěvek. Hned se probouzíme z letargie a nabíráme vítr příslibu lepších časů. V duši se rozlije příjemný pocit nové síly z příznaků fanfár toužebně očekávané Vesny. Snad každý se v těch chvílích musí zaposlouchat do nesmělých krůčků ožívající přírody. Málokdo ale ví, že v tu dobu probíhá v krajině i střídání směn mnoha ptačích obyvatel.

K prvním trubadúrům předjaří patří pěnkava obecná. Svou důvěřivostí k lidem a hlaholem zpěvu ji všichni znají, ale dost nám zůstávají utajeny celoroční trampoty životem. Pěnkaví rod oživuje naši přírodu ve dvou směnách. Od jara do podzimu slouží šichtu pěnkava obecná, přes zimu do jara zase pěnkava jikavec. Tím, že jsou si dost podobni, tato skutečnost veřejnosti zcela uniká. Pěnkava obecná si zachovává stálý zvyk odlétat přes zimu do příznivějšího podnebí jižní Francie nebo severní Itálie. Není bez zajímavosti, že mnozí naši označení rodáci se pouští na svých zimních toulkách až do Španělska a Portugalska. Všechny se ale odevšad k nám zase vracejí v předjaří, když se zlepšuje počasí.

Celou zimu ji u nás zastupuje pěnkava jikavec. Ten má rodnou domovinu přes 2000 km daleko na severu v lesích Ruska, často až Sibiře. Objevuje se obvykle už v říjnu v hejnech, některá léta docela invazně. Ornitologové pro to zatím nemají vysvětlení, ale domnívají se, že souvisí s tamní krutou zimou a úrodou bukvic v lesích severu, protože jsou jejich hlavním “chlebem”. U nás nebývají jikavci nároční, živí se v polích, úhorech a lukách všemi plevelnými semeny rostlin. Zjistí-li ovšem někde v bučině hojnost bukvice, hned se tam na ní slétnou hejna z celého okolí. Bezpečné útočiště k odpočinku a nocování hledají jikavci vždycky v jehličnatém lese i když musí létat značně daleko. Samečci jikavců nejsou nikdy valnými zpěváky. Neumí vytvořit snad jedinou pěknou strofu písničky; vyluzují jen lepší vrzání.

Předjaří dává signál k vystřídání pobytu v naší krajině také drozdům. Drozda zpěvného, který odletěl přezimovat na jih západní Evropy i dále do Afriky, tu celé zimní období supluje drozd cvrčala. Svou vizáží se mu dost podobá, je jen o málo menší a navíc má dva bělavé proužky na stranách hlavy. Také rezavé boky těla jí viditelně odlišují. Zpěv cvrčaly je pouze odvar melodií drozda zpěvného, nejen v síle tenoru, ale i ve flétnových variacích. Tóny jsou prosté beze strof a stále se jen monotónně opakují. Spíše než písničkou na sebe upozorní stálým vábením po způsobu špačků na nocovišti. Celou zimu se nejraději potuluje po křovinatých stráních s hlohem a šípky až do dubna. Pak se obvykle spojují s hejny kvíčal a vrací se s nimi do svých severských krajů Skandinávie, Finska a Ruska. Nejednou se zjistí, že pár cvrčal u nás zahnízdí v podhůří některé vrchoviny. To však je vždycky její jen ojedinělý pokus.

Náš největší drozdovitý pták brávník tradičně směnaří s drozdem kvíčalou. Když se v říjnu začnou objevovat po krajině hejna kvíčal, dávají brávníkům znamení k odcestování do jejich pravidelného zimoviště kolem Pyrenejí. Kvíčaly které u nás přezimují se narodily v severním Německu, Švédsku, často i ve Finsku a v Pobaltí. Jejich početně nápadná hejna poznáme podle bílé spodní strany letek a úsečného chraplavého hlasu “šak-šak”, kterým se dorozumívají. Celé dny hledají v krajině kdejakou dužnatou bobulovinu nebo zapomenutá jablka po sadech či zahradách. Zlákat je umí nejvíce rudé kuličky jeřábů, k nimž se sletují v obrovských množstvích. Nehnou se od nich dokud je do jedné nespolykají. Vidět zpívat kvíčaly je sporadické, zpravidla jejich umění zahlédneme v prosluněném poledni, když odpočívají v korunách stromů u napajedla či nezamrzlého potůčku. K poslechu to valné není, vyluzují směsici hvízdavých a švitořivých zvuků odpovídajících trochu ladění hlasivek nastydlého zpěváka. Do rodných krajů na sever se kvíčaly vracejí na začátku března. To už nedávno u nás zase nastoupili směnu brávníci a hned ji oznamují svou posmutnělou písní. Ke kvíčalám chybí snad jen malý dodatek - v posledním desetiletí značně rozšiřují svůj areál osídlení směrem k západu. Místy u nás, si už vytvořily hlavně v podhůří hor nástupiště k dalšímu pokračování vytvářejí nevelké kolonie z kterých docela úspěšně vyvádí mladé.