Proti povinnému členství v Agrární komoře se vedle ekologických zemědělců postavily i další organizace

Logickou bouři nevole sklidil prezident Agrární komory Jan Veleba se svým nepochopitelným návrhem na uzákonění povinného členství v Agrární komoře (AK). Proti se postavil nejen PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, ale i ostatní zemědělské a potravinářské organizace. S výjimkou samotné Agrární komory, samozřejmě.

„Všichni poukazujeme na to, že už samotná existence paralelních sdružení zemědělců potvrzuje, že AK jejich zájmy nehájí – a co je horší, většinou jim je spíše než partnerem protivníkem. Návrh na povinné členství tak spíše vyvolává dojem, že AK by chtěla všechny odlišné hlasy umlčet a monopolizovat své postavení,“ řekla Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.

Pikantní na celé záležitosti je, že proti povinnému členství v AK se postavily i ty organizace, které přitom členy AK již jsou: Zemědělský svaz ČR, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů (ČMSZP) a Potravinářská komora. „A sám předseda ČMSZP Lubomír Burkoň poznamenal, že AK je dnes lobbistická organizace, která hájí jen zájmy určité skupiny lidí v zemědělství, ovšem nikoliv zemědělce jako takové. Je zvláštní, že se takto kriticky k Velebově návrhu vyjadřuje i šéf organizace, která přitom je součástí AK,“ podotkla Nesrstová.

Svaz PRO-BIO v první reakci na Velebův návrh burcoval ostatní zemědělská sdružení, aby se proti návrhu jednotně postavila. Nakonec to tedy, soudě podle všeobecného odporu k povinnému členství v AK, nebude potřeba. Proti jsou dokonce i publicisté zaměřující se na zemědělskou tematiku, mezi nimi v posledním čísle Zemědělce uznávaný analytik Petr Havel. „I podle něho by šlo ve skutečnosti o krok zpět, na který by doplatili všichni, včetně zastánců povinného členství,“ podotkla Nesrstová.

Havel ve svém textu například odmítl Velebovu analogii s povinným členstvím v lékařské komoře. „Podstatným rozdílem je skutečnost, že u lékařů jde o sdružení lidí vysoce odborných a specializovaných profesí s povinným odborným vzděláním, které je navíc vždy jen výsekem nějakého, například zdravotnického resortu. Myšlenka jednotného členství v Agrární komoře je naproti tomu resortním, tedy ne specializovaným sdružením, přičemž na rozdíl od lékařů nemusí podnikatel v zemědělství splnit podmínku speciálního vzdělání,“ píše Havel.

A stejně jako mnozí další komentátoři Havel poukazuje na skutečnost, že zemědělství je natolik různorodý obor, že jeho členové už z podstaty věci  nemůžou mít na řadu věcí stejný názor. „Povinné členství v AK by v praxi vedlo k vytváření neživotaschopných kompromisů obdobně, jako když se ve vládě dohadují politické strany s rozdílným politickým názorem. Takový přístup ústí do situací, kdy nikdo nic nesplní, nedodrží a nic funkčního neprosadí. A to je ještě paradoxně ten lepší případ,“ upozornil Havel.

Pro příklady, jak na řadu problémů mají ekologičtí zemědělci jiný názor, není třeba chodit daleko. V současnosti například AK prosazuje snížení alokovaných dotačních prostředků pro agroenvironmentální opatření (AEO) včetně podpory ekologického zemědělství, což ekologičtí farmáři kategoricky odmítají. Nesouhlasí rovněž s AK požadovaným snížením počtu agroenvironmentálních opatření a zmenšením počtu těchto opatření týkajících se lesního hospodářství. „Z podobných návrhů, které jsou zcela proti principu ekologického zemědělství, jsme v šoku,“ upozornila Nesrstová.

AK přitom mnohými svými návrhy střílí i do vlastních řad a v situaci, kdy navrhuje povinné členství, mnozí ekologičtí zemědělci sdružení v AK naopak uvažují o vystoupení z komory. „Agrární komora se kvůli působení zaměstnanců a vazalů firmy Agrofert stává filiálkou a mocenským nástrojem této organizace. Já sám vážně zvažuji vystoupení z AK, neboť tato již delší čas mé zájmy nezastává a naopak mne poškozuje,“ řekl například farmář Petr Zacharda z horského statku v Abertamech.

Svaz PRO-BIO souhlasí, že českému zemědělství chybí větší jednotnost při prosazování jeho zájmů, tu však nelze zajistit povinným členstvím. „Spojování zemědělců by mělo fungovat na dobrovolném základě,“ uzavřela Nesrstová.

PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců (dále jen Svaz PRO-BIO) je jediné celostátní sdružení ekozemědělců, zpracovatelů a prodejců biopotravin. Sdružuje také poradce, školy, spotřebitele a přátele ekologického zemědělství. Hlavním posláním Svazu PRO-BIO je prosazovat v ČR ekologické zemědělství jak v intenzivních, tak extenzivních produkčních oblastech. Důležitou součástí činnosti je propagace biopotravin, vždy s ohledem na zájmy ekologických zemědělců. Svaz PRO-BIO spolupracuje s Ministerstvem zemědělství ČR, Ministerstvem životního prostředí ČR a také s významnými zahraničními svazy i výzkumnými ústavy a je členem mezinárodní asociace IFOAM EU. Svaz PRO-BIO je občanské sdružení (nestátní nezisková organizace). PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců v současné době sdružuje 615 ekologických zemědělců, 68 bioprodejen a 220 členů PRO-BIO Ligy, sekce pro spotřebitele. Centrála svazu je v Šumperku.