Proč rybáři střílejí ohrožené kormorány?

Přes naše území přeletí během tahu podle některých odhadů 12 tisíc kormoránů, tak za den uloví a snědí asi šest tun ryb.

Možná teď v říjnu, až potáhnou ptáci, bude slyšet nad některými rybníky střelba. Na mušce bude i chráněný kormorán velký. Jak to? Rybáři říkají: přemnožil se a působí obrovské škody. V některých oblastech krajské úřady odstřel skutečně povolily. Neprotestují ani ekologické organizace. Lidé kormorány hubili po celé Evropě intenzivně od 16. století. U nás se jim to skutečně podařilo v 19. století, když lovci dostali do rukou výkonnější brokovnice. Když tehdy rybáři zahlédli ptáka, který se tak rád živí rybami, stříleli. Ještě v roce 1977 u nás nebylo známo ani jedno hnízdiště. Na začátku 80. let byl kormorán velký zařazen do Červené knihy kriticky ohrožených druhů. Počty kormoránů se tehdy začaly v Evropě znovu zvyšovat.

Proč rybáři střílejí ohroženého kormorána?

V Česku se roku 1983 usadili kormoráni na rybnících poblíž Staré Hlíny na Třeboňsku. „Během čtyř let se hnízdní kolonie rozrostla z počátečních několika párů na více než sto obsazených hnízd,“ píše o deset let později Jiří Andreska. Dodává také: „Kormorán nepochybně patří mezi evropskou ptačí faunu a budeme rádi, když bude hnízdit i v naší zemi. Musí to však být ve vhodných oblastech a v rozsahu, který odpovídá našim možnostem.“ A to je právě ten problém.

Dvě populace

Jaká je situace dnes? Dvě hnízdiště domácí populace jsou v jižních Čechách. Na ostrově rybníka Ženich letos hnízdilo 100 párů. Na rybníce Krvavý na Jindřichohradecku 37 párů. Na jižní Moravě na Křivém jezeře napočetli ornitologové 77, na Mlýnském rybníce čtyři, v Poodří dva páry. To by nebylo tak moc. Škody, kterých se kormorán dopouští a kvůli kterým je tak nenáviděn zejména rybáři, však pocházejí od dvou různých populací: první je populace hnízdící, ne příliš početná (právě oněch nejvýš 500 jedinců) na rybnících, která se u nás zdržuje od jarního příletu až do podzimu, do zamrznutí vodní plochy. Druhá populace - a s to je právě problém - je táhnoucí. „Populace kormorána velkého dnes v celé Evropě čítá 750 tisíc ptáků,“ uvádí zoolog Petr Musil z Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy. „Z nich asi 40 procent letí na své zimoviště přes střední Evropu,“ dodává Lucie Stejskalová z České společnosti ornitologické. Přes české země migruje každý podzim a jaro odhadem deset, možná dvanáct tisíc kusů ze severní a severozápadní Evropy do Středozemí a zpět. A co je horší - někteří se zastaví na našich nezamrzlých řekách. Renata Martincová z České společnosti ornitologické udává, že loni ornitologové napočítali v zimě na českých řekách na pět tisíc zimujících ptáků a na 21 nocovištích 3000 ptáků. (Pražané mohli jedno tisícové hejno kormoránů vídat na Vltavě v Troji.) „Tito ptáci škodí prostě jen svou hmotou,“ vysvětluje zoolog Jan Andreska z Pedagogické fakulty UK. „Kormorán sežere denně průměrně půl kila ryb. Když se vrhne do rybího rybníka tisíc ptáků, dostáváme se k šíleným číslům.“

Rybáři sčítají škody

Jenže kormorán je od roku 1992 uveden na seznamu ohrožených druhů. Zákon jej tedy chrání a za jeho zastřelení hrozí pokuta. Jenže jak přibývá kormoránů, narůstají i škody, které tito ptáci působí rybářům zejména v chovných oblastech. A tak roste i nenávist rybářů. Jsme zemí s bohatým chovem ryb. A naše rybami přeplněné rybníky jsou pro kormorány pozvánkou ke stolu. Do hry se dostávají prosté otázky přírodní rovnováhy. „Dokud stát chránil kormorány a ti zároveň vyžírali státní rybníky, mohlo to být nakonec jedno. Ale po privatizaci rybářských podniků již soukromě hospodařící organizace nemají na chráněném ptáku žádný větší zájem,“ připomíná Andreska. A rybáři počítají: Jestliže přes naše území přeletí během tahu podle některých odhadů 12 tisíc kormoránů, za den uloví asi šest tun ryb. Za loňský rok podle rybářských počtů zlikvidovali kormoráni v celé České republice 240 tun ryb. Škody za rok 2001 zdokumentovalo Rybářské sdružení na 32 milionů korun. Ministerstvo zemědělství vyčíslilo škody způsobené kormoránem dokonce na 80 milionů korun (berou v úvahu i poraněné ryby). Na pořad jednání přišla otázka náhrad těchto škod. Kompenzaci škod způsobených kormorány (jakož i jinými vyjmenovanými kriticky ohroženými druhy, jako jsou bobr, vydra, vlk, medvěd, rys a los) umožňuje legislativa od roku 2000. Podle zákona je možné žádat o náhradu škod způsobených kormorány v průběhu celého roku. „Náhrada není automatická, je třeba prokázat odborným posudkem, že se v daném místě kormorán vyskytuje po tu dobu, kdy je vznesen nárok, a je třeba spočítat cenu ryb, které kormorán ulovil,“ vysvětluje Petr Musil. Nespokojení jsou i sportovní rybáři na řekách. Ryby v řece jsou až do okamžiku, kdy je uloví rybář, majetkem státu a nárok na náhradu škod tady neexistuje vůbec. Jediným účinným bojem proti stále drzejším a početnějším predátorům by podle nich byl odlov - jako každého jiného škůdce v revíru. Ale i to má háček: snahy vyjmout kormorány ze seznamu chráněných druhů narazily na to, že by pak za ně nebylo možno požadovat žádné náhrady. V zákoně jsou totiž zvířata, na která se kompenzace škod vztahuje, přesně vyjmenována. A tak se stalo, že referáty životního prostředí začaly povolovat odlov kormoránů jako výjimku ze zákona. Znovu se začalo platit zástřelné za zobák kormorána. Na Třeboňsku rybářský podnik vyplácí tři sta korun za jeden, na Budějovicku je odměna za zobák 200 korun. Kormoráni jsou mnohdy mnohem rychlejší než udělení výjimky pro odstřel těchto ptáků. Navíc jsou plaší - a chytří. „Právní cesta je vždy lepší, povolený a regulovaný odstřel je lepší než nelegální,“ komentuje střílení kormoránů Lucie Stejskalová z ČSO, „i když dávám přednost neinvazivním metodám, při kterých se zvířata nezabíjejí - tedy plašení. Při velkém počtu kormoránů nejsme ani proti odstřelu zimních populací, ale rozhodně jsme proti střílení naší hnízdní populace,“ dodává.

Jak řeší konflikt Evropa

„Aby se snížila o jediné procento celoevropská populace, muselo by být během jediné zimy zastřeleno 20 tisíc kormoránů, počítá zoolog Petr Musil. Naše i zahraniční zkušenosti podle něj ukazují, že odstřel navíc pomůže jen na chvíli - kormoráni se rozplaší, ale jejich početnost se nijak nesníží. „Naše vody jsou natolik úživné, že se odstřelem několika kusů docílí pouze toho, že se přesunou na jiné lokality. Na našich rybnících je však brzy nahradí jiní kormoráni.“ Česká republika se s dalšími evropskými zeměmi zapojila do mezinárodního projektu REDCAFE. Jeho cílem bylo vypracovat pro Evropskou unii podrobnou studii současné problematiky konfliktu kormorán versus člověk, respektive rybářství a „rybářský průmysl“ a najít možná řešení či tyto konflikty minimalizovat. Renata Martincová připomíná fakta: z 25 států zahrnutých do REDCAFE je legální odstřel povolen ve 14 z nich - v Bulharsku, ČR, Dánsku, Francii, Německu, Irsku, Izraeli, Itálii, Norsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku, Švédsku a Švýcarsku. V řadě dalších států existují případy nelegálního odstřelu. Finanční kompenzaci ztrát způsobených predací kormoránů však zákon zaručuje jen ve čtyřech státech: v Belgii, České republice, některých regionech Itálie a německém Sasku. Jen v šesti zemích (Dánsko, Litva, Španělsko, Belgie, Francie a Německo) a někdy pouze na lokální úrovni je poskytována finanční podpora pro použití ochranných sítí či pro plašení. V hnízdním období se v Evropě odstřelí necelých pět tisíc kormoránů, v nehnízdním období je to až 51-53 tisíc ptáků. V České republice se ročně odstřelí asi 1800-2700 exemplářů.

Člověk zve ke stolu

Kormoráni každopádně představují problém celoevropský. Do jisté míry si jej způsobil člověk sám a kormoráni jen využívají nabídky jím vytvořené. Od 19. století se do přírody, řek, rybníků i jezer intenzivně dodávají živiny, ryby mají přírůstky a kormorán hody. Přeplněné sádky a rybníky, řeky, které po výstavbě přehrad nezamrzají, představují pro kormorána úžasnou potravinovou nabídku. Baltští kormoráni nemusí letět do jižní Evropy jako dřív, ale zůstávají u nás. Jejich tahová cesta se tak zkrátila o tisíc kilometrů v jednom směru, což velmi snížilo jejich přirozenou úmrtnost...Pták zkrátka reaguje na situaci, kterou mu člověk nabídl. Chráněn by měl být kormorán i nadále, soudí zoolog Petr Musil, zejména hnízdní populace - je-li to v posledních pěti letech 180 až 220 párů, není to nijak vysoké číslo. Deset tisíc v době tahu je však závratný počet - řešení by tedy mělo být: v hnízdní době chránit, mimo ni povolovat výjimky k odstřelu.Nicméně alespoň jedna dobrá zpráva - expanze kormoránů začala v Holandsku a tam už se jeho počty stabilizovaly. Podobně se prý ustálily počty i v Dánsku - páry mají kolem dvou mláďat. U nás mají kormoráni pořád ještě tři až čtyři mláďata, jejich populace má tedy tendenci růst. Nezbývá než doufat, že se situace uklidní časem i u nás.Jestliže přes naše území přeletí během tahu podle některých odhadů 12 tisíc kormoránů, tak za den uloví a snědí asi šest tun ryb. Eva Bubůrková (MF Dnes) http://www.ekolist.cz